Program Veněra

Program Veněra (rusky Венера – Venuše) byla série sovětských meziplanetárních sond určených k výzkumu planety Venuše.^[1] Po překonání počátečních chyb, především problémů s nosnými raketami, byl program realizovaný v letech 1961 – 1983 úspěšný a přinesl cenná data o Venuši. Podobně jako jiné sovětské planetární sondy byly Veněry někdy vypouštěny v párech s odstupem necelého týdne. Veněra 1 byla první meziplanetární sonda ze Země.

Od sond Veněra byly odvozeny dvě sondy Vega určené k průzkumu Venuše a Halleyovy komety.

Popis konstrukce

Veněra 3 až 8 byly stejné konstrukce. Vážily přibližně tunu, do vesmíru byly vyneseny raketou typu Sojuz, skládaly se z obslužného modulu a kulového atmosférického pouzdra. Sondy byly optimalizovány pro atmosférická měření a nebyly vybaveny žádným speciálním zařízením pro přistání, ačkoliv se doufalo, že by mohly stále funkční dosáhnout povrchu (posledním dvěma se to podařilo). Obslužný modul vstupoval do atmosféry zároveň s atmosférickým pouzdrem a shořel. Pouzdra vysílala data přímo k Zemi.Odlišný vzhled měly Veněra 9 až 14. Vážily přibližně pět tun a byly vynášeny silnými raketami Proton. Obsahovaly přenosový a spojovací modul, který měl motory k zabrzdění a přechodu na oběžnou dráhu kolem Venuše (Veněra 9 a 10, 15 a 16) a který poté sloužil jako převaděč a zesilovač signálu aparatury z planety k Zemi. Pouzdro určené ke vstupu do atmosféry bylo na vrcholu celé sondy ve sférickém tepelném štítu. Sondy byly optimalizovány pro operace na povrchu, jejich neobvyklému vzhledu dominovala komora tvaru koule, která měla chránit elektroniku před atmosférickým tlakem a teplotou tak dlouho, jak jen bylo možné. Vespod byl otřesy absorbující „deformační prstenec“ určený pro přistání. Nad protitlakovou koulí byla válcová anténa a rozsáhlá struktura parabolického tvaru, podobající se anténě, ve skutečnosti však brzda při sestupu atmosférou. Konstrukce sond dovolovala práci na povrchu minimálně po dobu 30 minut. Vybavení se v různých misích lišilo, vždy ale obsahovalo kamery, analyzátory atmosféry a přístroje pro analýzu povrchových hornin.

Přistávací moduly Veněry 9 a 10 měly každý po dvou kamerách. Fungovala pouze jedna, protože u obou modulů se nezdařilo otevřít kryty čočky na druhé kameře. Konstrukce u Veněry 11 a 12 byla změněna, ale to problém ještě zhoršilo a v těchto misích selhaly všechny kamery. Jen přistávacím modulům Veněry 13 a 14 fungovaly obě kamery. Externí odkaz na konci hesla vede na galerii záběrů získaných všemi přistávacími moduly.

Veněry 15 a 16 byly podobné, jen neobsahovaly přistávací ani atmosférické moduly, které byly nahrazeny radarovým zařízením mapujícím povrch.

Sondy Vega, které v roce 1985 odstartovaly k Venuši a Halleyově kometě, používaly také základní design Veněr včetně přistávacích modulů, nesly však navíc atmosférické balóny, které vysílaly data po dva dny.

Seznam sond

V seznamu jsou uvedeny typ sondy, základní cíl, datace a výsledky mise.

Sondy programu Veněra^[2]
Jméno	Typové označení, výrobní číslo	Index COSPAR	Start	Cíl mise	Přílet k Venuši	Výsledky
Sputnik 7	1VA, č. 1	1961-002A	4. února 1961	Průlet	Selhal 4. stupeň nosné rakety, sonda zanikla v atmosféře Země 26. února 1961.
Veněra 1	1VA, č. 2	1961-003A	12. února 1961	Průlet	19./20. května 1961	27. února 1961 ztráta spojení na cestě k Venuši. Sonda proletěla kolem planety ve vzdálenosti 100 000 km.
Sputnik 19	2MV-1, č. 1	1962-040A	25. srpna 1962	Vstup do atmosféry	Selhal 4. stupeň nosné rakety, sonda zanikla v atmosféře Země 28. srpna 1962.
Sputnik 20	2MV-1, č. 3	1962-043C	1. září 1962	Vstup do atmosféry	Selhal 4. stupeň nosné rakety, sonda zanikla v atmosféře Země 6. září 1962.
Sputnik 21	2MV-2, č. 1	1962-045A	12. září 1962	Průlet	Selhal 3. stupeň nosné rakety, sonda zanikla v atmosféře Země 14. září 1962.
–	3MV-1, č. 2^[3]	–	19. února 1964	Průlet	Explodoval 3. stupeň nosné rakety, sonda zanikla v atmosféře Země při startu.
Kosmos 27	3MV-1, č. 3	1964-014A	27. března 1964	Průlet	Selhal 4. stupeň nosné rakety, sonda zanikla v atmosféře Země 28. března 1964.
Zond 1	3MV-1, č. 4	1964-016D	2. dubna 1964	Vstup do atmosféry	19. července 1964	Po neúspěšné korekci dráhy 14. května 1964 ztraceno spojení, sonda minula Venuši o několik miliónů km.
Veněra 2	3MV-4, č. 4	1965-091A	12. listopadu 1965	Průlet	27. února 1966	Spojení ztraceno těsně před průletem.
Veněra 3	3MV-3, č. 1	1965-092A	16. listopadu 1965	Vstup do atmosféry	1. března 1966	Při závěrečném přibližování ztraceno spojení. Dopad na Venuši s odchylkou méně než 450 km.
Kosmos 96	3MV-4, č. 6	1965-094A	23. listopadu 1965	Průlet	Selhal 3. stupeň nosné rakety, sonda zanikla v atmosféře Země 9. prosince 1965.
Veněra 4	4V-1, č. 310	1967-058A	12. června 1967	Vstup do atmosféry	18. října 1967	První analýza atmosféry jiné planety. Vstoupila do atmosféry a předávala data až do zániku ve výšce asi 28 km.
Kosmos 167	4V-1, č. 311	1967-063A	17. června 1967	Vstup do atmosféry	Selhal 4. stupeň nosné rakety, sonda zanikla v atmosféře Země 25. června 1967.
Veněra 5	4V-1, č. 330	1969-001A	5. ledna 1969	Vstup do atmosféry	16. května 1969	Vstoupila do atmosféry a předávala data až do zániku ve výšce 26 km.
Veněra 6	4V-1, č. 331	1969-002A	10. ledna 1969	Vstup do atmosféry	17. května 1969	Vstoupila do atmosféry a předávala data až do zániku ve výšce 11 km.
Veněra 7	4V-1, č. 630	1970-060A	17. srpna 1970	Přistání	15. prosince 1970	První přistání na jiné planetě. Předávala data z povrchu 23 minut.
Kosmos 359	4V-1, č. 631	1970-065A	22. srpna 1970	Přistání	Selhal 4. stupeň nosné rakety, sonda zanikla v atmosféře Země 6. listopadu 1970.
Veněra 8	4V-1, č. 670	1972-021A	27. března 1972	Přistání	22. července 1972	Přistála na Venuši. Předávala data z povrchu 50 minut.
Kosmos 482	4V-1, č. 671	1972-023A	31. března 1972	Přistání	Selhal 4. stupeň nosné rakety, sonda se rozpadla. Část dopadla poblíž města Ashburton, Nový Zéland. Část se dostala na vyšší orbitu okolo země, deorbitování se očekává cca 2023-2025 ^[4]
Veněra 9	4V-1, č. 660	1975-050A	8. června 1975	Družice planety a přistání.	22. října 1975	Orbitální modul se stal první umělou družicí jiné planety. Přistávací modul přistál na Venuši. Předával data z povrchu, včetně prvních fotografií v povrchu jiné planety, 53 minut.
Veněra 10	4V-1, č. 661	1975-054A	14. června 1975	Družice planety a přistání.	25. října 1975	Orbitální modul se stal družicí planety. Přistávací modul přistál na Venuši. Předával data, včetně fotografií, z povrchu 65 minut.
Veněra 11	4V-1, č. 360	1978-084A	9. září 1978	Průlet a přistání	25. prosince 1978	Přistávací modul přistál na Venuši. Předával data z povrchu 95 minut, kamery však selhaly. Orbitální modul po průletu okolo planety zůstal na heliocentrické dráze.
Veněra 12	4V-1, č. 361	1978-086A	14. září 1978	Průlet a přistání	21. prosince 1978	Přistávací modul přistál na Venuši. Předával data z povrchu 110 minut, zaznamenal blesky v atmosféře Venuše. Orbitální modul po průletu okolo planety zůstal na heliocentrické dráze.
Veněra 13	4V-1	1981-106A	30. října 1981	Průlet a přistání	1. března 1982	Přistávací modul přistál na Venuši. Předával data z povrchu 127 minut, pořídil první barevné fotografie povrchu. Pomocí spektrometru objevil ve vzorku hornin leucitový čedič.. Orbitální modul po průletu okolo planety zůstal na heliocentrické dráze.
Veněra 14	4V-1	1981-110A	4. listopadu 1981	Průlet a přistání	5. března 1982	Přistávací modul přistál na Venuši. Předával data z povrchu 57 minut, pořídil barevné fotografie povrchu, včetně prvního zvuku z povrchu jiné planety. Ve vzorku horniny byl odhalen tholeiitický čedič (podobný těm, které se nacházejí v pozemských středooceánských hřbetech). Orbitální modul po průletu okolo planety zůstal na heliocentrické dráze.
Veněra 15	4V-2	1983-053A	2. června 1983	Družice Venuše	10. října 1983	Přešla na oběžnou dráhu Venuše a osm měsíců prováděla radarové mapování severní polokoule planety až 30° od severního pólu (s rozlišením 1-2 km).
Veněra 16	4V-2	1983-054A	7. června 1983	Družice Venuše	14. října 1983	Přešla na oběžnou dráhu Venuše a osm měsíců prováděla radarové mapování severní polokoule planety až 30° od severního pólu (s rozlišením 1-2 km).

Odkazy

Reference

↑ VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Měsíční a meziplanetární sondy, s. 247.
↑ VÍTEK, Antonín. SPACE 40 [online]. Praha: [cit. 2009-10-30]. Kapitola Venera. Dostupné online.
↑ WADE, Mark. Encyclopedia Astronautica [online]. [cit. 2009-10-31]. Kapitola Venera 3MV-1. Dostupné online.
↑ S.R.O, oXy Online. Sovětský Kosmos 482 měl zkoumat Venuši, místo toho brzy spadne na Zemi. Svethardware.cz [online]. [cit. 2019-12-18]. Dostupné online.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Program Veněra na Wikimedia Commons
Přehled hesel v encyklopedii SPACE 40
Heslo na webu Malá encyklopedie kosmonautiky - stručný přehled a schéma

anglicky:

Podrobné heslo na Encyclopedia Astronautica včetně nezdařených startů
Sovětský výzkum Venuše, včetně fotografií Venuše
Fotografie Venuše

[Encyklopedie-1] VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Měsíční a meziplanetární sondy, s. 247.

[2] VÍTEK, Antonín. SPACE 40 [online]. Praha: [cit. 2009-10-30]. Kapitola Venera. Dostupné online.

[3] WADE, Mark. Encyclopedia Astronautica [online]. [cit. 2009-10-31]. Kapitola Venera 3MV-1. Dostupné online.

[4] S.R.O, oXy Online. Sovětský Kosmos 482 měl zkoumat Venuši, místo toho brzy spadne na Zemi. Svethardware.cz [online]. [cit. 2019-12-18]. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

[4]