Přeskočit na obsah

Veněra 12

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Veněra 12
COSPAR1978–086A/C
Katalogové číslo11025 orbiter,[1] 12028 sonda[2]
Start14. září 1978, 02:25:13 UTC[1]
KosmodromBajkonur
Nosná raketaProton-K/D
Typ oběžné dráhynízká oběžná dráha Země
Stav objektuorbiter na heliocentrické dráze[1]
sonda přistála na povrchu Venuše [3]
Přistání21. prosince 1978
ZánikZánik
Zánikorbiter neomezená životnost[1]
sonda na povrchu 21. prosince 1978[2]
ProvozovatelSSSR
VýrobceSSSR
Druhplanetární sonda
ProgramProgram Veněra
Hmotnost4700 kg včetně paliva,
z toho přistávací modul 1600 kg
Délka2,3 m
Šířka2,7 m
Výška5,7 m
Parametry dráhy
Apoapsida205 km
Periapsida177 km
Sklon dráhy51,5°
Velká poloosa dráhy6 569 km
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Veněra 12 (rusky: Венера-12) byla sovětská planetární sonda, která v rámci programu Veněra zkoumala planetu Venuši. Let se uskutečnil v roce 1978. Sonda složená z orbitální části a přistávacího pouzdra se úspěšně dostala na oběžnou dráhu Venuše a přistávací pouzdro s vědeckými přístroji přistálo na povrchu planety. Podle COSPAR byla sonda katalogizována jako 1978–086A.[4]

Konstrukce

[editovat | editovat zdroj]

Sonda byla stejná, jako její o týden dříve vypuštěná dvojnice Veněra 11. Hmotnost sondy byla asi 4700 kg vč. paliva, z toho přistávací pouzdro (též přistávací modul) 1600 kg. Její součástí byla francouzská aparatura Sigma 2MS k snímání záblesků paprsků gama.

Pouzdro bylo vybaveno padákovým systémem, který obsahoval výtažný a brzdicí padák. Dále zde byl hmotový spektrometr, plynový chromatograf Sigma, aparatura Groza a řada dalších přístrojů.

Průběh mise

[editovat | editovat zdroj]

Po ranním startu 14. září 1978 z kosmodromu Bajkonur se dostala díky raketě Proton-K/D-1 na parkovací dráhu kolem Země a odtud na dráhu k Venuši. Během letu byly provedeny dvě letové korekce 21. září a 14. prosince 1978. Krátce po druhé korekci bylo zahájeno podchlazování přistávacího pouzdra a 19. prosince došlo k jeho odpojení od sondy. Dráha sondy byla upravena tak, aby umožnila přenos vysílání z pouzdra na 69 milionů km vzdálenou planetu Zemi a pak se dostala na dráhu kolem Slunce. Prováděla i nadále vědecká měření.

Pouzdro na Venuši

[editovat | editovat zdroj]

Pouzdro vstoupilo 21. prosince 1978 do horních vrstev atmosféry planety rychlostí 11,2 km/s a bylo jí přibrzděno při přetížení 170 G na 300 m/s. Přenos měření parametrů atmosféry začal zhruba ve výši 62 km. Brzdící padák účinkoval asi 550 s, pak byl ve výši 40 km odstřelen a jeho roli zastal kovový prstenec. Pouzdro dopadlo na nepříliš osvětlenou stranu Venuše (3000 luxů) zhruba 800 km od místa dopadu téměř současné mise Veněry 11.

V extrémních podmínkách (teplota 460 stupňů, tlak 8,92 MPa) vydrželo pracovat nečekaně dlouho – 110 minut. Snímek žádný nepořídila, zato přístroj Groza zaregistroval série blesků vč. zvukového efektu (hromu).[4]

  1. a b c d VÍTEK, Antonín. 1978-086A - Venera 12 [online]. Velký katalog družic a kosmických sond SPACE 40 [cit. 2008-08-09]. Dostupné online. 
  2. a b VÍTEK, Antonín. 1978-086C - Venera 12-Lander [online]. Velký katalog družic a kosmických sond SPACE 40 [cit. 2008-08-09]. Dostupné online. 
  3. KUBALA, Petr. Historie dobývání Venuše II (1978 – 2005) [online]. Instantní Astronomické Noviny, 2005-7-7 [cit. 2008-08-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. 
  4. a b VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Měsíční a meziplanetární sondy, s. 253. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]