Veněra 11

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Veněra 11
COSPAR 1978–084A/D
Katalogové číslo 11020 orbiter,[1] 12027 sonda[2]
Start 9. září 1978, 03:25:39 UTC[1]
Kosmodrom Bajkonur
Nosná raketa Proton-K/D
Stav objektu orbiter na heliocentrické dráze[1]
sonda přistála na povrchu Venuše [3]
Zánik orbiter neomezená životnost[1]
sonda na povrchu 25. prosince 1978[2]
Provozovatel SSSR
Výrobce SSSR
Druh planetární sonda
Hmotnost 4700 kg včetně paliva,
z toho přistávací modul 1600 kg

Veněra 11 (rusky: Венера-11) byla sovětská planetární sonda, která v rámci programu Veněra zkoumala planetu Venuši. Let se uskutečnil v roce 1978. Sonda složená z orbitální části a přistávacího pouzdra se úspěšně dostala k planetě Venuše a přistávací pouzdro s vědeckými přístroji přistálo na povrchu planety. Podle COSPAR byla sonda katalogizována jako 1978–084A.[4]

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Hmotnost sondy byla asi 4700 kg vč. paliva, z toho přistávací pouzdro (též přistávací modul) 1600 kg. Její součástí byla francouzská aparatura Sigma 2MS k snímání záblesků paprsků gama, vlastní motor, vysílací aparatura.

Pouzdro bylo vybaveno padákovým systémem, který obsahoval výtažný a brzdicí padák. Dále zde byl hmotový spektrometr, plynový chromatograf Sigma, aparatura Groza a řada dalších přístrojů.

Průběh mise[editovat | editovat zdroj]

Po ranním startu 9. září 1978 z kosmodromu Bajkonur se dostala díky raketě Proton-K/D-1 na parkovací dráhu kolem Země a odtud na dráhu k Venuši. Během letu byly provedeny dvě letové korekce (16. září a 17. prosince 1978). Krátce po druhé korekci bylo zahájeno podchlazování přistávacího pouzdra a 23. prosince došlo k jeho odpojení od sondy. Dráha sondy byla upravena tak, aby umožnila přenos vysílání z pouzdra na 73,5 milionů km vzdálenou planetu Zemi a pak se dostala na dráhu kolem Slunce, stala se jeho umělou družicí. Prováděla i nadále vědecká měření.

Pouzdro na Venuši[editovat | editovat zdroj]

Čtyři dny po konstrukčně stejné Veněře 12, která startovala ze Země o týden později, pouzdro vstoupilo do atmosféry planety rychlostí 11,2 km/s a bylo jí přibrzděno při přetížení 150 G na 270 m/s. Ve výši 65 km nad povrchem se oddělil horní kryt a otevřely se padáky. Ve výšce 47 km sestup pokračoval na kovovém prstenci. Během sestupu bylo prováděno měření parametrů atmosféry (např. ozónu) a byla zaznamenána velká četnost blesků, 25 za sekundu. Ve výšce 30 km se rychlost zmírnila na 20 m/s, ve výši 10 km byla teplota již 400 stupňů Celsia. Po hodinovém sestupu pouzdro na osvětlené části planety přistálo. V extrémních podmínkách (teplota 446 stupňů, tlak 8,92 MPa) vydrželo pracovat 95 minut.[4] Žádný snímek z povrchu nebyl pořízen.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d VÍTEK, Antonín. 1978-084A - Venera 11 [online]. Velký katalog družic a kosmických sond SPACE 40, [cit. 2008-08-08]. Dostupné online.  
  2. a b VÍTEK, Antonín. 1978-084D - Venera 11-Lander [online]. Velký katalog družic a kosmických sond SPACE 40, [cit. 2008-08-08]. Dostupné online.  
  3. KUBALA, Petr. Historie dobývání Venuše II (1978 – 2005) [online]. Instantní Astronomické Noviny, 2005-7-7, [cit. 2008-08-08]. Dostupné online.  
  4. a b VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha : Mladá fronta, 1982. Kapitola Měsíční a meziplanetární sondy, s. 252.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]