Velmi vysoké napětí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vedení zvlášť vysokého napětí (zvn)
Vedení zvlášť vysokého napětí (zvn)

Velmi vysoké napětí (VVN) je označení pro elektrické napětí mezi vodičem a zemí v mezích od 30 kV do 171 kV, resp. od 52 kV do 300 kV mezi vodiči.

Základním důvodem pro použití VVN je požadavek na co nejvyšší účinnost přenosu velkého množství elektrické energie na velké vzdálenosti z míst její výroby do míst její spotřeby. Velmi vysoké napětí umožňuje významně snížit ztráty ve vedení tím, že je výrazně posílena elektrická složka elektromagnetického pole na úkor složky magnetické. Zjednodušeně řečeno: přenesená energie je rovna součinu elektrického napětí a proudu, ale přenosové ztráty jsou především ztrátami tepelnými, jejichž velikost je závislá na odporu vedení a druhé mocnině hodnoty proudu. Zvýšením napětí v přenosové soustavě na dvojnásobek (snížením proudu na polovinu) tak klesnou ztráty přibližně na jednu čtvrtinu.

Obvykle jsou přenosové soustavy střídavé, ale v některých dálkových vedení se používá i stejnosměrné napětí.

Pro změnu napětí se ve střídavých přenosových soustavách používají transformátory.

V Česku[editovat | editovat zdroj]

V Česku se nachází třicet transformačních stanic VVN, určených pro převod napětí mezi různými napětími VVN a VN a pro přenos energie do rozvodu nižšího řádu. Pro rozvod druhé úrovně je v České republice používána hustá síť vedení („distribuční rozvodná síť“) o napětí 22 kilovoltů. V severních částech republiky se využívá i napěťová hladina 35 kV. V městských sítích se ojediněle můžeme setkat s napěťovou hladinou 10 kV a 6 kV. Napěťová hladina 6 kV je používána i v průmyslových sítích.

V České republice se používají vedení VVN o napětí 220 kV a 110 kV. Vedení 110 kV je součástí distribuční soustavy, kterou vlastní a spravují jednotliví distributoři (dříve známé jako „rozvodné závody“ nebo „krajské energetiky“, dnes jsou začleněné pod ČEZ Distribuce, E.ON Distribuce nebo PREdistribuce). Vedení 220 kV spolu s vedeními zvn (zvláště vysoké napětí) 400 kV jsou součástí přenosové soustavy, kterou vlastní stát a spravuje státní akciová společnost ČEPS.

Ve světě[editovat | editovat zdroj]

Ve světě se zejména pro přenos na velmi vysoké vzdálenosti řádově tisíců kilometrů používají i rozvody ZVN o napětí 750 kilovoltů - např. v Kanadě tento hlavní rozvod propojuje západní části země s východním pobřežím. V bývalém SSSR z důvodů přenosu energie ze Sibiře do evropské části Ruska byly prováděny pokusy i s vedeními o napětí 1 milion voltů.

Problémy VVN[editovat | editovat zdroj]

  • Nevýhodou VVN jsou ztráty korónovým výbojem, které s napětím narůstají. Vedení VVN je proto nutné velmi pečlivě navrhovat, aby se tyto ztráty co nejvíce omezily - například na vedení nesmějí být hroty.
  • U velmi vysokých napětí okolo 0,7 až 1 megavoltu vznikají i další problémy s elektromagnetickým rušením sdělovacích vedení a dopravních systémů. Z těchto důvodů musí být vedení s extrémně vysokými napětími vedeno oblastmi s velmi nízkou hustotou osídlení a nízkou infrastrukturní vybavenosti. Křížení takového vedení se silnicí, železniční tratí či s vodními toky vyžaduje dodatečnou výstavbu rozměrných Faradayových klecí, které zajišťují elektromagnetické odstínění dané komunikace.
  • Protože vedení VVN bývají velmi dlouhá, bývají postižena geomagnetickými bouřemi, kdy se na dlouhém vedení může naindukovat velmi vysoké napětí, které linku přetíží a vyřadí ji z provozu.

Literatura[editovat | editovat zdroj]