Velké Meziříčí (zámek)

Zámek Velké Meziříčí
	Hlavní budova
Účel stavby
	obrana města, porodnice,; nyní Muzeum Velké Meziříčí
Základní informace
Sloh	novogotika
Výstavba	13. století
Přestavba	1578
Materiál	kámen
Stavebník	páni z Lomnice
Další majitelé	Berkové z Dubé, Pernštejnové, Kounicové, Ugartové, Lichtenštejnové, Lobkovicové, Harrachové
Současný majitel	Podstatzští-Lichtenstein
Poloha
Adresa	Velké Meziříčí, Česko
Ulice	Zámecké schody
Souřadnice	49°21′28,08″ s. š., 16°0′45″ v. d.
Další informace
Rejstříkové číslo památky	18288/7-4543 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zámek Velké Meziříčí vznikl z původního hradu zřejmě z poloviny 13. století. Po přestavbě na renesanční zámek získal svou současnou podobu ve stylu novogotiky koncem 19. století. Zámek je soukromým majetkem, část jeho prostorů využívá Muzeum Velké Meziříčí, v letech 1952–1976 zde fungovala i porodnice. Rozsáhlý areál včetně hradeb a parku je na seznamu kulturních památek zapsán od roku 1958.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Zmínky o hradě z let 1113 a 1197 jsou pozdějšími falzifikáty, první doložená zpráva o hradě pochází až z roku 1377, kdy jej vlastnili páni z Lomnice^[1]. Na přelomu 14. a 15. století vlastnil Meziříčí Lacek z Kravař, za nějž došlo k přestavbě hradu, poté krátce patřil pánům z Pernštejna (1528–1552) a meziříčský hrad byl rodištěm významného člena rodu Vratislava z Pernštejna, později patřil opět pánům z Lomnice. Dokončení renesančního zámku je datováno rokem 1578 za Aleny Meziříčské z Lomnice (1540–1610). Za Berků z Dubé počátkem 17. století patřilo Meziříčí k největším územním celkům na Vysočině a jenom inventář zámku byl odhadován na 40 000 zlatých. Po krátké epizodě ve vlastnictví Kouniců se Meziříčí stalo sídlem císařského generála Petra Ugarta (1676). Za vlády Ugartů došlo k velkém požáru města a následné přestavbě zámku v barokním slohu za účasti architekta Václava Špačka (1733)^[2].

Poslední prodej panství proběhl v roce 1735, od té doby na další majitele přecházel jen dědictvím. Finanční problémy Ugartů a jejich přesídlení na Znojemsko vedly k prodeji meziříčského panství v roce 1735 vévodovi Leopoldu Šlesvicko-Holštýnskému. Po jeho úmrtí přešlo Meziříčí přes ženské potomstvo na rod Lichtenštejnů a později Lobkoviců. Leopoldina Lobkowiczová, rozená Lichtenštejnová, nechala v nedalekém Netíně postavit rodovou hrobku, její syn c. k. polní zbrojmistr Rudolf Ferdinand z Lobkowicz (1840–1908) podnikl pseudogotické úpravy zámku a dal tak celému areálu současnou podobu. Po jeho smrti zdědila Meziříčí sestra Anna, provdaná Harrachová. Hrabě František Harrach (1870–1937) v rámci vojenských manévrů v roce 1909 hostil na zámku arcivévodu Františka Ferdinanda a později byl jeho pobočníkem. V souvislosti s touto návštěvou byl zámek elektrifikován. Velkostatek Velké Meziříčí stále patřil k největším soukromým majetkům na Vysočině, jeho rozloha počátkem 20. století byla 6 500 hektarů půdy^[3].

Po smrti Františka Harracha zdědila zámek jeho dcera Josefína, provdaná Podstatzká-Lichtenstein (1905–2000). Přihlásila se k české národnosti, takže zámek jí byl zkonfiskován až po roce 1948 a v restitučním řízení jej v roce 1995 získala zpět. Od roku 2000 zámek vlastnili její synové František Karel a Jan Nepomuk a dcera Marie. František Karel Podstatzký-Lichtenstein zemřel v roce 2016 bez potomstva, Marie Podstatzká-Lichtensteinová v roce 2021 také bezdětná. Zámek nyní spravuje jejich bratr Jan Nepomuk (* 1937) se svými syny.

Přehled majitelů[editovat | editovat zdroj]

do 1399 pánové z Lomnice a Meziříčí
1399–1416 Lacek z Kravař a Helfenštejna
1416–1447 pánové z Kravař a Plumlova
1447–1528 pánové z Lomnice
1528–1552 pánové z Pernštejna
1552–1592 Heldtové z Kementu
1592–1649 Berkové z Dubé a Lipého
1649–1676 hrabata z Kounic
1676–1735 hrabata z Ugarte
1735–1742 Leopold vévoda Šlesvicko-Holštýnský
1742–1764 Marie Eleonora Holštýnská, provdaná vévodkyně z Guastally a Sabionetty
1764–1812 Eleonora Öttingen-Spielberg, provdaná princezna Liechtensteinová
1812–1819 Mořic princ Liechtenstein
1819–1899 Leopoldina Liechtensteinová, provdaná princezna Lobkowiczová
1899–1908 Rudolf princ Lobkowicz
1908–1937 František Maria Alfred hrabě Harrach
1937–1948 Josefa Harrachová, provdaná Podstatzká-Lichtenstein
1948–1995 československý, resp. český stát
1995–2000 Josefa Harrachová, provdaná Podstatzká-Lichtenstein (znovu)
od 2000 František Karel († 2016), Maria († 2021) a Jan Podstatzký-Lichtenstein

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Východní křídlo zámku od řeky Oslavy
Brána do zámku
Zámecká zahrada
Erb rodiny Podstatzkých-Lichtenstein
Budovy předzámčí
Vstupní brána do areálu zámku
Zahradní průčelí zámku
Nádvoří zámku s hospodářskými budovami
Hradby a opevnění pod západním křídlem zámku
Nádvoří zámku

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ HARTMAN, Tomáš: Zámek a Muzeum Velké Meziříčí; Velké Meziříčí, 2009
↑ MACEK, Petr: Barokní architekt Václav Špaček (1689–1751); disertační práce Filozofické fakulty Univerzity Karlovy; Praha, 2007
↑ Ottův slovník naučný, díl XVII., str. 242 ISBN 80-7185-057-8

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku - Jižní Morava; Praha, 1981
KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; 8. díl; Praha, 2012 ISBN 978-80-7277-410-4

Související články[editovat | editovat zdroj]

Modrá krev

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

[1] HARTMAN, Tomáš: Zámek a Muzeum Velké Meziříčí; Velké Meziříčí, 2009

[2] MACEK, Petr: Barokní architekt Václav Špaček (1689–1751); disertační práce Filozofické fakulty Univerzity Karlovy; Praha, 2007

[3] Ottův slovník naučný, díl XVII., str. 242 ISBN 80-7185-057-8

[1]

[2]

[3]