Přeskočit na obsah

Třída Asagiri

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Třída Asagiri
Umigiri (DD-158)
Umigiri (DD-158)
Obecné informace
UživatelVlajka Japonské námořní síly sebeobrany
Typtorpédoborec
Lodě8
Osudaktivní (2016)
Předchůdcetřída Hacujuki
Nástupcetřída Murasame
Technické údaje
Výtlak3500 t (standardní)
4200 t (plný)
Délka137 m
Šířka14,6 m
Ponor4,5 m
PohonCOGAG
Rychlost30 uzlů
Posádka230
Výzbroj76mm kanón OTO Melara
RGM-84C Harpoon (2×4)
ASROC (1×8)
2× 20mm Phalanx CIWS (2×1)
Sea Sparrow (1×8)
6× 324mm torpédomet (2×3)
Letadla1–2 vrtulníky

Třída Asagiri je třída univerzálních raketových torpédoborců Japonských námořních sil sebeobrany, postavená jako vylepšení torpédoborců třídy Hacujuki.[1] Skládá se z celkem osmi jednotek postavených v letech 19851991. Všechny jsou stále v aktivní službě. Asagiri a Jamagiri však od roků 2004–2005 slouží jako cvičné lodě.[1]

Celkem bylo postaveno osm jednotek této třídy. Do služby byly zařazeny v letech 1985–1991.[1] Na stavbě se podílely loděnice Ishikawajima-Harima Heavy Industries v Tokiu (DD-151, 154 a 158), Mitsui Engineering & Shipbuilding v Tamano (DD-152), Sumitomo Heavy Industries v Jokosuce (DD-153 a 156), Hitachi Zosen v Maizuru (DD-155) a Mitsubishi Heavy Industries v Nagasaki (DD-157).[2]

Jednotky třídy Asagiri:[2]

Jméno Zahájení stavby Spuštěna Vstup do služby Status
Asagiri (DD-151) 13. února 1985 19. září 1986 17. března 1988 aktivní
Jamagiri (DD-152) 5. února 1986 8. října 1987 25. ledna 1989 aktivní
Júgiri (DD-153) 25. února 1986 21. září 1987 28. února 1989 aktivní
Amagiri (DD-154) 3. března 1986 9. září 1987 17. března 1989 aktivní
Hamagiri (DD-155) 20. ledna 1987 4. června 1988 31. ledna 1990 aktivní
Setogiri (DD-156) 9. března 1987 12. září 1988 14. února 1990 aktivní
Sawagiri (DD-157) 14. ledna 1987 25. listopadu 1988 16. března 1990 aktivní
Umigiri (DD-158) 31. října 1988 9. listopadu 1989 12. března 1991 aktivní

Konstrukce

[editovat | editovat zdroj]
Detail Júgiri (DD-153)
Hamagiri (DD-155)

Hlavňovou výzbroj torpédoborců tvoří jeden 76mm kanón OTO Melara, umístěný v příďové dělové věži. Kanón má dostřel 30 km a rychlost palby 120 ran za minutu.[1] Mezi touto věží a můstkem se nachází osminásobné vypouštěcí zařízení raketových torpéd ASROC. Ta ve výzbroji lodí doplňují dva tříhlavňové 324mm protiponorkové torpédomety HOS-302A pro japonská protiponorková torpéda typu 68. Protilodní výzbroj představují dva čtyřnásobné kontejnery protilodních střel RGM-84C Harpoon. Protiletadlovou výzbroj tvoří osminásobné vypouštěcí zařízení střel Sea Sparrow. Blízkou obranu proti letadlům a protilodním střelám zajišťují dva systémy Phalanx CIWS. Torpédoborce rovněž mohou nést až dva protiponorkové vrtulníky, pro jeho uskladnění se na palubě nachází hangár. Obvykle však nesou pouze jeden stroj typu SH-60J.[1]

Pohonný systém je koncepce COGAG. Pro plavbu ekonomickou rychlostí slouží dvě plynové turbíny Kawasaki-Rolls-Royce Spey SM1A, přičemž v bojové situaci se připojí další dvě plynové turbíny stejného typu.[1] Lodní šrouby jsou dva. Nejvyšší rychlost dosahuje 30 uzlů.[1]

  1. a b c d e f g Asagiri-Class Destroyers, Japan [online]. Naval-technology.com [cit. 2011-01-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b Class Asagiri Destroyer [online]. Worldwarships.com [cit. 2016-05-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-09-24. (anglicky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 389. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]