Třída Akizuki (1959)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Třída Akizuki
Teruzuki (DD-162)
Teruzuki (DD-162)
Obecné informace
Uživatelé Vlajka Japonské námořní síly sebeobrany
Typ torpédoborec
Lodě 2
Osud vyřazeny
Předchůdce třída Murasame
Nástupce Amacukaze (DDG-163)
Technické údaje po dokončení
Výtlak 2350 t (standardní)
2890 t (plný)
Délka 118 m
Šířka 12 m
Ponor 4 m
Pohon 4 kotle, 2 turbíny
Rychlost 32 uzlů
Posádka 330
Výzbroj 3× 127mm kanón (3×1)
4× 76,2mm kanón (2×2)
4× 533mm torpédomet (4×1)
Mk 108
Hedgehog (2×1)
2 vrhače, 2 skluzavky
Radar OPS-1
OPS-15
Sonar SQS-29
Technické údaje po modernizaci
Výzbroj 3× 127mm kanón (3×1)
4× 76,2mm kanón (2×2)
4× 533mm torpédomet (4×1)
375mm protiponorkový raketomet Bofors (4 hl.)
6× 324mm torpédomet (2×3)
Sonar SQS-23
OQA-1

Třída Akizuki byla lodní třída torpédoborců Japonských námořních sil sebeobrany. Skládala se ze dvou jednotek, sloužících v letech 1960–1993. Plavidla měla sloužit jako vlajkové lodě flotil torpédoborců. Byly to poslední japonské torpédoborce vycházející z koncepce torpédoborců druhé světové války.[1]

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Japonská loděnice Mitsubishi Heavy Industries v letech 1958–1960 postavila celkem dvě jednotky této třídy.[2] Stavba byla financována americkým programem vojenské pomoci z roku 1957.[3]

Jednotky třídy Akizuki:

Jméno Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby Status
Akizuki (DD-161) 31. července 1958 26. června 1959 13. února 1960 od roku 1985 pomocná loď (ASU-7010), vyřazen 1993
Teruzuki (DD-162) 15. srpna 1958 24. června 1959 29. února 1960 od roku 1986 pomocná loď (TV-3504), vyřazen 1993

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Akizuki (DD-161)
Akizuki (DD-161)

Torpédoborce nesly tři 127mm kanóny v jednohlavňových věžích a čtyři 76,2mm kanóny ve dvoudělových věžích. Uprostřed trupu byl umístěn čtyřhlavňový 533mm torpédomet se čtveřicí náhradních torpéd. Protiponorkovou výzbroj tvořil jeden raketový vrhač hlubinných pum Mk 108, dva salvové vrhače hlubinných pum Hedgehog, dále dva klasické vrhače a dvě skluzavky hlubinných pum. Detekci ponorek zajišťoval trupový sonar SQS-29.

Pohonný systém tvořily čtyři kotle a dvě převodové turbíny o výkonu 45 000 shp, pohánějících dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 32 uzlů.[4]

Modernizace[editovat | editovat zdroj]

V letech 1967–1968 torpédoborce dostaly nový vlečný sonar OQA-1 a modernější trupový sonar SQS-23. V letech 1976–1979 byla modernizována jejich protiponorková výzbroj. Původní výzbroj byla sejmuta a nahradil ji jeden čtyřhlavňový 375mm protiponorkový raketomet Bofors a dva trojhlavňové 324mm protiponorkové torpédomety.[1]

V letech 1985–1986 byly oba torpédoborce upraveny na pomocné lodě. Mimo jiné z nich byly odstraněny torpédomety.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 278. (česky) 
  2. Class Akizuki Destroyer [online]. Worldwarships.com [cit. 2016-06-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Pejčoch, Novák a Hájek, 1994, s. 276.
  4. Pejčoch, Novák a Hájek, 1994, s. 286.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]