Třída Asagiri

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Asagiri
Umigiri (DD-158)
Umigiri (DD-158)
Obecné informace
Uživatelé Vlajka Japonské námořní sily sebeobrany
Typ torpédoborec
Lodě 8
Osud aktivní (2016)
Předchůdce třída Hatakaze
Nástupce třída Kongó
Technické údaje
Výtlak 3500 t (standardní)
4200 t (plný)
Délka 137 m
Šířka 14,6 m
Ponor 4,5 m
Pohon COGAG
Rychlost 30 uzlů
Posádka 230
Výzbroj 1× 76,2mm kanón OTO Melara
RGM-84C Harpoon (2×4)
ASROC (1×8)
2× 20mm Phalanx CIWS (2×1)
Sea Sparrow (1×8)
6× 324mm torpédomet (2×3)
Letadla 1–2 vrtulníky

Třída Asagiri je třída univerzálních raketových torpédoborců Japonských námořních sil sebeobrany, postavená jako vylepšení torpédoborců třídy Hacujuki.[1] Skládá se z celkem osmy jednotek postavených v letech 19851991. Všechny jsou stále v aktivní službě. Asagiri a Jamagiri však od roků 2004–2005 slouží jako cvičné lodě.[1]

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Celkem bylo postaveno osm jednotek této třídy. Do služby byly zařazeny v letech 1985–1991.[1] Na stavbě se podílely loděnice Ishikawajima-Harima Heavy Industries v Tokiu (DD-151, 154 a 158), Mitsui Engineering & Shipbuilding v Tamano (DD-152), Sumitomo Heavy Industries v Jokosuce (DD-153 a 156), Hitachi Heavy Industries v Maizuru (DD-155) a Mitsubishi Heavy Industries v Nagasaki (DD-157).[2]

Jednotky třídy Asagiri:[2]

Jméno Spuštěna Vstup do služby Status
Asagiri (DD-151) 1986 17. března 1988 aktivní
Jamagiri (DD-152) 1987 25. ledna 1989 aktivní
Júgiri (DD-153) 1987 28. února 1989 aktivní
Amagiri (DD-154) 1987 17. března 1989 aktivní
Hamagiri (DD-155) 1988 31. ledna 1990 aktivní
Setogiri (DD-156) 1988 14. února 1990 aktivní
Sawagiri (DD-157) 1988 6. března 1990 aktivní
Umigiri (DD-158) 1989 12. března 1991 aktivní

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Detail Júgiri (DD-153)
Hamagiri (DD-155)

Hlavňovou výzbroj torpédoborců tvoří jeden 76,2mm kanón OTO Melara, umístěný v příďové dělové věži. Kanón má dostřel 30 km a rychlost palby 120 ran za minutu.[1] Mezi touto věží a můstkem se nachází osminásobné vypouštěcí zařízení raketových torpéd ASROC. Ta ve výzbroji lodí doplňují dva tříhlavňové 324mm protiponorkové torpédomety HOS-302A pro japonská protiponorková torpéda typu 68. Protilodní výzbroj představují dva čtyřnásobné kontejnery protilodních střel RGM-84C Harpoon. Protiletadlovou výzbroj tvoří osminásobné vypouštěcí zařízení střel Sea Sparrow. Blízkou obranu proti letadlům a protilodním střelám zajišťují dva systémy Phalanx CIWS. Torpédoborce rovněž mohou nést až dva protiponorkové vrtulníky, pro jeho uskladnění se na palubě nachází hangár. Obvykle však nesou pouze jeden stroj typu SH-60J.[1]

Pohonný systém je koncepce COGAG. Pro plavbu ekonomickou rychlostí slouží dvě plynové turbíny Kawasaki-Rolls-Royce Spey SM1A, přičemž v bojové situaci se připojí další dvě plynové turbíny stejného typu.[1] Lodní šrouby jsou dva. Nejvyšší rychlost dosahuje 30 uzlů.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g Asagiri-Class Destroyers, Japan [online]. Naval-technology.com, [cit. 2011-01-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b Class Asagiri Destroyer [online]. Worldwarships.com, [cit. 2016-05-31]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha : Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 389. (česky)  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]