Išikari (DE-226)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Išikari (DE-226)
Základní údaje Vlajka
Typ: fregata
Číslo trupu: 226
Zahájení stavby: 1979
Spuštěna na vodu: 1980
Uvedena do služby: 1981
Osud: vyřazena 2007
Předchůdce: třída Čikugo
Následovník: třída Júbari
Takticko-technická data
Výtlak: 1290 t (standardní)
1450 t (plný)
Délka: 85 m
Šířka: 10,6 m
Ponor: 3,5 m
Pohon: CODOG
Rychlost: 25 uzlů
Posádka: 90
Výzbroj: 76mm kanón OTO Melara
RGM-84C Harpoon (2×2)
375mm protiponorkový raketomet Bofors (1×4)
6× 324mm torpédomet (2×3)
Elektronika: OPS-28
FCS-2-21
OPS-19B
QQS-4

Išikari (DE-226) byla fregata Japonských námořních sil sebeobrany. Plavidlo sloužilo především k protiponorkovému hlídkování a k ničení hladinových lodí ohrožujících japonské pobřeží. V operační službě bylo v letech 19812007. Japonsko plavidlo tradičně klasifikovalo jako eskortní torpédoborec, čemuž odpovídalo trupové číslo plavidla s kódem DE – Destroyer Escort.

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Kýl fregaty Išikari byl založen roku 1979, v roce 1980 byl trup spuštěn na vodu a v roce 1981 byla fregata přijata do služby.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Elektroniku tvořil námořní vyhledávací radar OPS 28, navigační radar OPS 19B, střelecký radar FCS-2-21. Trupový sonar byl typu QQS-4.

Základní hlavňovou výzbroj tvořil jeden 76mm kanón OTO Melaradělové věži na přídi. K ničení ponorek sloužil čtyřhlavňový 375mm protiponorkový raketomet Bofors, který v boji na kratší vzdálenost doplnily dva tříhlavňové 324mm protiponorkové torpédomety. Protilodní výzbroj představovalo osm protilodních střel RGM-84C Harpoon. Fregata nenesla vrtulník.

Pohonný systém byl koncepce CODOG. Pro plavbu ekonomickou rychlostí sloužil jeden diesel o výkonu 5000 hp, přičemž v bojové situaci se připojila plynová turbína o výkonu 22 500 hp. Nejvyšší rychlost dosahovala 25 uzlů.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]


Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 256. 
  • PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 455. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]