Třída Hacujuki

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Hacujuki
Isojuki (DD-127)
Isojuki (DD-127)
Obecné informace
Uživatelé Vlajka Japonské námořní sily sebeobrany
Typ torpédoborec
Lodě 12
Osud aktivní (2016)
Předchůdce třída Tačikaze
Nástupce třída Hatakaze
Technické údaje
Výtlak 2950 t (standardní)
3700 t (plný)
Délka 130 m
Šířka 13,6 m
Ponor 4,1 m
Pohon COGOG
Rychlost 30 uzlů
Posádka 195
Výzbroj 1× 76,2mm kanón
Boeing Harpoon (2×4)
ASROC (8hl.)
RIM-7 Sea Sparrow
6× 324mm torpédomet (2×3)
Letadla 1 vrtulník

Třída Hacujuki je třída univerzálních raketových torpédoborců Japonských námořních sil sebeobrany. Skládá se z celkem 12 jednotek postavených v letech 19791987. Probíhá jejich postupné vyřazování.

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Jednotky třídy Hacujuki:[1]

Jméno Spuštěna Vstup do služby Status
Hacujuki (DD-122) 1980 23. března 1982 vyřazen 2010
Širajuki (DD-123) 1981 8. února 1983 aktivní
Minejuki (DD-124) 1982 26. ledna 1984 vyřazen 2013
Sawajuki (DD-125) 1982 15. února 1984 vyřazen 2013
Hamajuki (DD-126) 1982 11. listopadu 1983 vyřazen 2012
Isojuki (DD-127) 1983 23. ledna 1985 vyřazen 2014
Harujuki (DD-128) 1983 14. března 1985 vyřazen 2014
Jamajuki (DD-129) 1984 3. prosince 1985 aktivní
Macujuki (DD-130) 1984 19. března 1986 aktivní
Setojuki (DD-131) 1985 31. ledna 1987 aktivní
Asajuki (DD-132) 1985 22. února 1987 aktivní
Šimajuki (DD-133) 1986 31. března 1987 aktivní

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Minejuki (DD-124)
Jamajuki (DD-129) po vypuštění klamných cílů

Hlavňovou výzbroj torpédoborců tvoří jeden 76,2mm kanón OTO Melara, umístěný v příďové dělové věži. Mezi touto věží a můstkem se nachází osminásobné vypouštěcí zařízení raketových torpéd ASROC. Ta ve výzbroji lodí doplňují dva tříhlavňové 324mm protiponorkové torpédomety. Protilodní výzbroj představuje osm protilodních střel Boeing Harpoon, umístěných po obou stranách komína. Protiletadlovou výzbroj tvoří osminásobné vypouštěcí zařízení střel RIM-7 Sea Sparrow. Blízkou obranu proti letadlům a protilodním střelám zajišťují dva systémy Phalanx CIWS. Torpédoborce rovněž nesou jeden těžký protiponorkový vrtulník. Pro jeho uskladnění je na palubě hangár.

Pohonný systém je koncepce COGOG. Pro plavbu ekonomickou rychlostí slouží dvě plynové turbíny Tyne RM-1C, zatímco v bojové situaci lodě pohání dvě plynové turbíny Rolls-Royce Olympus TM 3B. Nejvyšší rychlost lodí dosahuje 30 uzlů. Cestovní rychlost je 18 uzlů.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Class Hatsuyuki Destroyer [online]. Worldwarships.com, [cit. 2016-06-01]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha : Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 389. (česky)  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]