Tido J. Gašpar

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Tido J. Gašpar
Narození 7. března 1893
Rakovo
Úmrtí 10. května 1972 (ve věku 79 let)
Nové Zámky
Povolání spisovatel
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tido J. Gašpar (vl. jménem Jozef Gašpar, další pseudonym Peter Štrbský) (7. březen 1893, Rakovo-Stariny10. květen 1972, Nové Zámky) byl slovenský novinář, spisovatel, kulturní pracovník, dramaturg, veřejný činitel, ideolog a politik, představitel bratislavské bohémy.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině hospodářského správce a vzdělání získal v Rakovu a v Martině. V roce 1911 sloužil jako námořník na Jaderském moři, od roku 1919 byl tajemníkem župy, od roku 1922 pracoval na tiskovém oboru ministerstva s plnou mocí pro správu Slovenska, od roku 1938 byl úředníkem slovenské autonomní vlády a od roku 1939 vedoucím tiskového odboru předsednictva vlády. V roce 1940 se stal chargé d'affaires ve Švýcarsku, v letech 1941-1945 byl šéfem Úřadu propagandy. V letech 1938-1939 byl jedním z vedoucích ideologů slovenské státnosti a zdůvodňoval nutnost spojenectví s německou říší. V letech 1939-1944 byl poslancem Slovenského sněmu. Ideologicky vystupoval proti Slovenskému národnímu povstání. Byl autorem projevu, který 29. srpna 1944 v rozhlase přečetl tehdejší ministr obrany Ferdinand Čatloš. Projev oznamoval obyvatelstvu vstup německých vojsk na slovenské území a žádal obyvatele aby okupačním vojskům nekladli odpor. V důsledku projevu velká část armádních posádek na západním a východním Slovensku zachovala pasivitu, nepodpořila povstalce nebo se nechala nečinně odzbrojit Němci. V roce 1945 byl zatčen a odsouzen na doživotí. Na svobodu se dostal až v roce 1958 po udělení amnestie. Od roku 1963 žil až do své smrti v Nových Zámcích. Pochován je v Bratislavě na Ondrejském hřbitově.

Kulturní aktivity[editovat | editovat zdroj]

V letech 1925-1927 byl dramaturgem Slovenského národního divadla v Bratislavě, od roku 1922 byl redaktorem týdeníku Slovenský svet, redaktorem úředního věstníku a členem redakce týdeníku Nový svet. Jistý čas byl členem a také tajemníkem Spolku slovenských spisovatelů, byl redaktorem edice Žatva, kterou vydávalo vydavatelství Biblioteka a také předsedou místní organizace Matice slovenské.

Tvorba[editovat | editovat zdroj]

Literární činnost začínal psaním článků a krátkých próz, knižně debutoval v roce 1920 sbírkou novel Hana a iné novely. Přispíval do časopisů Slovenské pohľady, Nový svet, Elán, Slovenský svet, Ľudový chýrnik, Slovenský hlas, Slovák, Gardista a dalších. Ve svých dílech využíval autobiografické motivy, motivy nenaplněné lásky, rodinných poměrů, životní nejistoty, pesimismu a dekadentních nálad, ale také sociální tematiku. Do popředí kladl citové konflikty, spletité osudy žen, úřednické, rodinné a jiné konflikty.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • 1935 - státní literární cena za knihu Námorníci

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • 1920 - Hana a iné novely, novely o nesplněných milostných touhách
  • 1922 - Deputácia mŕtvych, novely o jeho námořnickém působení
  • 1925 - Buvi-Buvi, próza o zklamáních v sociální oblasti a kritika společnosti
  • 1925 - Karambol a iné novely
  • 1929 - Pri Kráľovej studni
  • 1931 - Červený koráb, o vzpouře na křižníku Pula
  • 1931 - Zakliata hora, památka Oskara Nedbala
  • 1933 - Námorníci
  • 1935 - V cudzine a iné rozprávky, novely
  • 1969 - Zlatá fantázia, vzpomínky na léta mládí (v roce 1968 vyšly v časopise Slovenské pohľady)

Sebrané spisy[editovat | editovat zdroj]

  • 1943 - Dávne histórie. Zobrané spisy, zv. 1
  • 1943 - Rozprávky o láske. Zobrané spisy, zv. 2
  • 1944 - Námorníci. Zobrané spisy, zv. 3

Výběry[editovat | editovat zdroj]

Publicistika[editovat | editovat zdroj]

  • 1934 - Trvalé svetlá, dokumentoval zde zájem o slovenské dějiny a kulturu
  • 1938 - O čom je reč?, výběr z komentářů uveřejňovaných v rubrice "O čem je řeč?" publikovaných v časopise Nový svet
  • 1939 - Veľký rok, komentáře k vzniku slovenského státu
  • 1941 - Ziskožravci, slovenský nacionalismus má být proniknut sociálním akcentem
  • 1942 - Za dobro celku, slovenský nacionalismus má důsledně dbát o svůj křesťanský základ
  • 1944 - Slovenský nacionalizmus a Matica slovenská, povinností ducha není jen sjednocovat národ, ale i zajišťovat jeho novou obrodu a stále mladistvé trvání

Paměti[editovat | editovat zdroj]

  • 1998 - Pamäti I.
  • 2004 - Pamäti II., Vydavatelství Spolku slovenských spisovatelů. Vzpomínky na první ČSR a její představitele.

Překlady[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tido J. Gašpar na slovenské Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Maruniak, Peter: Jozef Tido Gašpar - 115. výročie narodenia. In: Maruniak, P. - Grácová, G. (eds): Život a dielo ďalších exilových pracovníkov, MS 2010, s. 254 - 285.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]