Thomas Herbert, 8. hrabě z Pembroke

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Thomas Herbert, 8. hrabě z Pembroke
8thEarlOfPembroke.jpg
Narození 1656
Úmrtí 22. ledna 1733 (ve věku 76–77 let)
Ocenění člen Královské společnosti
Politická strana Toryové
Manžel(ka) Barbara Herbert, Countess of Pembroke
Děti William Herbert
Henry Herbert, 9th Earl of Pembroke
Nicholas Herbert
Rodiče Philip Herbert, 5th Earl of Pembroke
Příbuzní Philip Herbert, 7th Earl of Pembroke a William Herbert, 6th Earl of Pembroke (sourozenci)
Funkce president of the Royal Society (1689–1690)
první lord admirality
vyslanec
lord předseda rady
Lord Privy Seal
… více na Wikidatech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Thomas Herbert, 8. hrabě z Pembroke (Thomas Herbert, 8th Earl of Pembroke, 5th Earl of Montgomery, 8th Baron Herbert of Cardiff, 5th Baron Herbert of Shurland) (165622. ledna 1733) byl anglický a britský státník ze starobylého šlechtického rodu Herbertů. Původně působil ve službách Stuartovců, později podpořil slavnou revoluci a za vlády Viléma III. a královny Anny patřil na přelomu 17. a 18. století k významným osobnostem anglické a britské politiky, řadu let zastával nejvyšší funkce ve státní správě, uplatnil se také v diplomacii a získal Podvazkový řád.

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Byl nejmladším synem 5. hraběte z Pembroke, studoval v Oxfordu a v letech 16761679 podnikl kavalírskou cestu (Francie, Itálie). Ve Francii se setkal s Johnem Lockem a později byl jeho mecenášem. V letech 16781681 byl poslancem Dolní sněmovny, mezitím začal zastávat funkce v hrabstvích Wiltshire a Glamorgan, kde měla rodina statky. Po smrti staršího bratra zdědil hraběcí titul a vstoupil do Sněmovny lordů (1683), stal se členem Královské společnosti (1685) a ve službách Jakuba II. se zúčastnil bojů v protikrálovských spiknutích.

V roce 1688 přešel na stranu Viléma Oranžského, stal se členem Tajné rady (1689) a v letech 16891690 byl prezidentem Královské společnosti. V roce 1689 byl též vyslancem v Holandsku, od roku 1689 až do smrti zastával funkci lorda–místodržitele v hrabství Wiltshire. Byl prvním lordem admirality (16901692) a lordem strážcem tajné pečeti (16921699), v roce 1697 zastupoval Anglii na kongresu v Rijswicku. S krátkou přestávkou v roce 1702 zastával post lorda prezidenta Tajné rady (16991708). V případě nepřítomnosti Viléma III. v Anglii byl několikrát členem sboru místodržících, v roce 1700 byl jmenován rytířem Podvazkového řádu a v letech 17011702 byl znovu zároveň prvním lordem admirality. V souvislosti se začátkem války o španělské dědictví byl v lednu 1702 změněn statut vrchního velitele námořnictva a hrabě z Pembroke byl namísto prvního lorda admirality jmenován lordem velkoadmirálem anglicko–irským. Mezitím na trůn nastoupila královna Anna, která do této funkce jmenovala svého manžela prince Jiřího Dánského a Pembroke se vrátil na pozici prezidenta Tajné rady, kterou zastával již předtím. V roce 1705 byl znovu vyslancem v Nizozemí, v letech 17061707 byl též členem komise pro sloučení Anglie a Skotska. V letech 17071709 byl místokrálem v Irsku a po smrti prince Jiřího Dánského znovu krátce vykonával funkci lorda velkoadmirála (17081709).

Rodina[editovat | editovat zdroj]

V roce 1709 odešel z veřejného života a dožil v soukromí, na rodovém sídle Wilton House v hrabství Wiltshire soustředil bohaté umělecké sbírky. Poprvé se oženil v roce 1684 s Margaret Sawyer (†1706), jedinou dcerou a dědičkou vlivného právníka Sira Roberta Sawyera. Z jejich manželství se narodilo dvanáct dětí, dědicem titulů byl nejstarší syn Henry Herbert, 9. hrabě z Pembroke (16891750), který zastával hodnosti u dvora, další syn Robert Sawyer Herbert (16931769) byl dlouholetým poslancem a vládním úředníkem v úřadu pro obchod a kolonie, třetí syn William Herbert (1696-1757) sloužil v armádě a dosáhl hodnosti generála. William byl zakladatelem pozdější linie hrabat z Carnarvonu, která sídlila na zámku Highclere Castle, což bylo věno jeho matky Margaret Sawyer. Další dvě manželství 8. hraběte z Pembroke s Barbarou Slingsby (1668-1721) a Mary Howe (†1749) zůstala bez potomstva.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný, díl 19., s. 439–440; Praha, 1902 (reprint 2000); Argo, Praha ISBN 80–7203–249–6
  • KOVÁŘ, Martin: Anglie posledních Stuartovců; Praha, 1998 ISBN 80–7184–671–6

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Thomas Herbert, 8. hrabě z Pembroke

Thomas Herbert, 8. hrabě z Pembroke

Rodokmen hrabat z Pembroke