Thomas Herbert, 8. hrabě z Pembroke

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Thomas Herbert, 8. hrabě z Pembroke
8thEarlOfPembroke.jpg
První lord admirality
Ve funkci:
29. listopadu 1708 – 8. listopadu 1709
Předchůdcekrálovna Anna
NástupceEdward Russell, 1. hrabě z Orfordu
Ve funkci:
4. dubna 1701 – 20. května 1702
PředchůdceJohn Egerton, 3. hrabě z Bridgewateru
Nástupceprinc Jiří Dánský
Ve funkci:
20. ledna 1690 – 10. března 1692
PředchůdceArthur Herbert, 1. hrabě z Torringtonu
NástupceCharles Cornwallis, 3. baron Cornwallis
Místokrál v Irsku
Ve funkci:
24. června 1707 – 21. dubna 1709
PředchůdceJames Butler, 2. vévoda z Ormonde
NástupceThomas Wharton, 1. hrabě z Whartonu
Lord prezident Tajné rady
Ve funkci:
8. května 1702 – 29. listopadu 1708
PředchůdceCharles Seymour, 6. vévoda ze Somersetu
NástupceJohn Somers, 1. baron Somers
Ve funkci:
1699 – 1702
PředchůdceThomas Osborne, 1. vévoda z Leedsu
NástupceCharles Seymour, 6. vévoda ze Somersetu
Stranická příslušnost
ČlenstvíToryové

Narození1656
Úmrtí22. ledna 1733 (ve věku 76–77 let)
ChoťMargaret Sawyer (od 1684)
Barbara Herbert, Countess of Pembroke (od 1708)
Mary Howe (od 1725)
RodičePhilip Herbert, 5. hrabě z Pembroke a Catherine Villiers
DětiWilliam Herbert
Henry Herbert, 9th Earl of Pembroke
Nicholas Herbert
Lady Barbara Herbert
Lady Rebecca Herbert
Lady Catherine Herbert
PříbuzníPhilip Herbert, 7th Earl of Pembroke[1] a William Herbert, 6th Earl of Pembroke (sourozenci)
Henry Herbert, 1st Earl of Carnarvon a Charles Herbert[2] (vnoučata)
Profesediplomat a politik
Oceněníčlen Královské společnosti
Podvazkový řád
CommonsThomas Herbert, 8th Earl of Pembroke
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Thomas Herbert, 8. hrabě z Pembroke (Thomas Herbert, 8th Earl of Pembroke, 5th Earl of Montgomery, 8th Baron Herbert of Cardiff, 5th Baron Herbert of Shurland) (165622. ledna 1733) byl anglický a britský státník ze starobylého šlechtického rodu Herbertů. Původně působil ve službách Stuartovců, později podpořil slavnou revoluci a za vlády Viléma III. a královny Anny patřil na přelomu 17. a 18. století k významným osobnostem anglické a britské politiky, řadu let zastával nejvyšší funkce ve státní správě, uplatnil se také v diplomacii a získal Podvazkový řád.

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Portrét 8. hraběte z Pembroke v mladém věku ve sbírkách Národní portrétní galerie

Byl nejmladším synem 5. hraběte z Pembroke, studoval v Oxfordu a v letech 16761679 podnikl kavalírskou cestu (Francie, Itálie). Ve Francii se setkal s Johnem Lockem a později byl jeho mecenášem. V letech 16781681 byl poslancem Dolní sněmovny, mezitím začal zastávat funkce v hrabstvích Wiltshire a Glamorgan, kde měla rodina statky. Po smrti staršího bratra zdědil hraběcí titul a vstoupil do Sněmovny lordů (1683), stal se členem Královské společnosti (1685) a ve službách Jakuba II. se zúčastnil bojů v protikrálovských spiknutích.

V roce 1688 přešel na stranu Viléma Oranžského, stal se členem Tajné rady (1689) a v letech 16891690 byl prezidentem Královské společnosti. V roce 1689 byl též vyslancem v Holandsku, od roku 1689 až do smrti zastával funkci lorda–místodržitele v hrabství Wiltshire. Byl prvním lordem admirality (16901692)[3] a lordem strážcem tajné pečeti (16921699), v roce 1697 zastupoval Anglii na kongresu v Rijswicku. S krátkou přestávkou v roce 1702 zastával post lorda prezidenta Tajné rady (16991708). V případě nepřítomnosti Viléma III. v Anglii byl několikrát členem sboru místodržících, v roce 1700 byl jmenován rytířem Podvazkového řádu[4] a v letech 17011702 byl znovu zároveň prvním lordem admirality. V souvislosti se začátkem války o španělské dědictví byl v lednu 1702 změněn statut vrchního velitele námořnictva a hrabě z Pembroke byl namísto prvního lorda admirality jmenován lordem velkoadmirálem anglicko–irským. Mezitím na trůn nastoupila královna Anna, která do této funkce jmenovala svého manžela prince Jiřího Dánského a Pembroke se vrátil na pozici prezidenta Tajné rady, kterou zastával již předtím. V roce 1705 byl znovu vyslancem v Nizozemí, v letech 17061707 byl též členem komise pro sloučení Anglie a Skotska. V letech 17071709 byl místokrálem v Irsku a po smrti prince Jiřího Dánského znovu krátce vykonával funkci lorda velkoadmirála (17081709).

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Zámek Wilton House (Wiltshire), hlavní sídlo rodu hrabat z Pembroke

V roce 1709 odešel z veřejného života a dožil v soukromí, na rodovém sídle Wilton House v hrabství Wiltshire soustředil bohaté umělecké sbírky. Poprvé se oženil v roce 1684 s Margaret Sawyer († 1706), jedinou dcerou a dědičkou vlivného právníka Sira Roberta Sawyera. Z jejich manželství se narodilo dvanáct dětí, dědicem titulů byl nejstarší syn Henry Herbert, 9. hrabě z Pembroke (16891750), který zastával hodnosti u dvora, další syn Robert Sawyer Herbert (16931769) byl dlouholetým poslancem a vládním úředníkem v úřadu pro obchod a kolonie, třetí syn William Herbert (1696–1757) sloužil v armádě a dosáhl hodnosti generála. William byl zakladatelem pozdější linie hrabat z Carnarvonu, která sídlila na zámku Highclere, což bylo věno jeho matky Margaret Sawyer. Další dvě manželství 8. hraběte z Pembroke s Barbarou Slingsby (1668–1721) a Mary Howe († 1749) zůstala bez potomstva.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Kindred Britain.
  2. Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  3. Personální obsazení úřadu prvního lorda admirality na webu British History Online dostupné online
  4. LOUDA, Jiří: Coats of Arms of the Knights of the Order of the Garter; Univerzita Palackého Olomouc, 2020; s. 341 ISBN 978-80-244-5621-8

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]