Tereziánské reformy
Jako tereziánské reformy je označován soubor osvícenských reforem za panování Marie Terezie, které byly provedeny v řadě oblastí. Na ně pak navázaly josefinské reformy, jejího syna a nástupce Josefa II.
Účel
[editovat | editovat zdroj]Marie Terezie, ač sama konzervativní v záležitostech náboženského vyznání, zavedla velké množství reforem v osvícenském duchu. Jejich cílem byla modernizace fungování státu, stejně jako zlepšení podmínek v armádě, školství, státním úřednickém aparátu atp. Jejími hlavními spolupracovníky v této aktivitě byli Bedřich Vilém z Haugvic (inicioval vznik Ředitelství pro záležitosti administrativní a finanční), státní kancléř Václav Antonín z Kounic a nizozemský lékař a osvícenec Gerard van Swieten.
V rámci správní reformy byla omezena zemská samospráva, vytvořena centralizovaná správa monarchie a státní správa byla profesionalizována. Bylo sjednoceno trestní právo v Rakousku a českých zemích, a to zákoníkem zvaným Constitutio criminalis Theresiana (vešel v platnost roku 1768). Tento zákoník byl v mnohém stále poplatný právní soustavě středověku, jako důkazní prostředek připouštěl například mučení a obsahoval ještě skutkové podstaty trestných činů jako je čarodějnictví, magie nebo kacířství.
Provedené reformy
[editovat | editovat zdroj]Školství a vzdělávání
[editovat | editovat zdroj]V roce 1774 vstoupil v platnost Všeobecný školský řád pro německé normální, hlavní a triviální školy ve spojených císařsko-královských dědičných zemích (v německém originále Allgemeine Schulordnung für di deutschen Normal-, Haupt- und Trivialschulen in den sämtlichen Kaiserlichen Erblärden).[1] Reforma byla výrazně inspirovaná pruským systémem školství, připravil ji Johann Ignaz Felbiger a obsahovala:
- triviální školy na venkově i ve městech, při farách, pro výuku čtení, psaní a počtů, výuku náboženství a základů zemědělství, pro dívky též domácích prací. Na obsah výuky dohlížel farář, na hospodaření školy školní dozorce, což byl obvykle nejbohatší sedlák z vesnice.
- hlavní školy ve městech, alespoň jedna v kraji. Kromě základních znalostí se učila též německá gramatika a latina. V českých hlavních školách se v prvním ročníku učilo česky, ve druhém částečně česky, ve vyšších německy.
- normální (ve smyslu vzorové podle normy) školy, v zemských městech, s výukou pouze v němčině.
- preparandy, zřízené při normálních nebo hlavních školách; přípravné kurzy pro učitele – 3 nebo 6 měsíců (od r. 1819 dvojnásobek).
Dozor nad hlavními a normálními školami měly zemské školní komise. Další opatření Marie Terezie byla:
- roku 1751 založila ve Vídni vojenskou akademii.
- roku 1775 byla provedena reorganizace středních škol podle Gratiana Marxe. Byla vytvořena pětitřídní (později šestitřídní) gymnázia, kde se učilo německy, od 3. třídy latinsky.
Institucionální reformy
[editovat | editovat zdroj]- zlepšení stavu císařské armády
- začátek vojenského mapování 1764-1768, tzv. První vojenské mapování
- přidělování čísel popisných (uzákoněno 1770)
- zefektivnění úředního aparátu (založení Directoria in publicis et cameralibus)
- obnova dvorské komory
Soudnictví
[editovat | editovat zdroj]- zavedení nového trestního řádu Constitutio criminalis Theresiana, který již obsahoval znaky moderního pohledu na trestní právo
- zrušení tortury (práva útrpného)
- reforma soudnictví (vznik Nejvyššího soudního úřadu)
- zavedení nové formy trestu – transmigrace
Reformy v lékařství
[editovat | editovat zdroj]- zavedení variolace
Cenzura
[editovat | editovat zdroj]- zavedení státní cenzury na některé protikatolické literární tituly. Do té doby prováděla cenzuru jen katolická církev, která až do roku 1966 vydávala Index librorum prohibitorum (Seznam zakázaných knih).
Hospodářství
[editovat | editovat zdroj]- státní podpora podnikání – ale ne v oblasti merkantilismu
- v roce 1773 pověřila Františka Antonína Raaba rozdělením velkých panství v Českém království na menší pozemky
- reforma a omezení nevolnictví, včetně vydání robotního patentu (následovaný vydáním Patentu o zrušení nevolnictví císaře Josefa II. v roce 1781)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Školství a vzdělanost. Vydānī první. vyd. Praha: [s.n.] 722 pages, 24 unnumbered pages of plates s. Dostupné online. ISBN 978-80-7432-985-2, ISBN 80-7432-985-2. OCLC 1233044424
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- ČORNEJOVÁ, Ivana et al. Velké dějiny zemí Koruny české. Tematická řada, Školství a vzdělanost. Vydání první. Praha: Paseka, 2020. 722 stran, 24 nečíslovaných stran obrazových příloh