Tekla Baťková-Podleská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tekla Baťková-Podleská
Tekla Baťková, operní pěvkyně
Tekla Baťková, operní pěvkyně
Základní informace
Rodné jménoTekla Kateřina Františka Podleská
Narození3. prosince 1764
Beroun
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí28. srpna 1852 (ve věku 87 let)
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy[1]
Žánryopera
Povolánízpěvačka a operní pěvkyně
Nástrojehlas
Hlasový oborsoprán
Manžel(ka)Vít Antonín Baťka
PříbuzníAlžběta Podleská (* 1752), sestra
Anna Podleská (* 1754), sestra
Marie Podleská (* 1759), sestra
Barbora Podleská (* 1760), sestra
Josefa Podleská (* 1761), sestra
Kateřina Podhorská-Kometová schovanka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Dobový plakát zvoucí na veřejné vystoupení pěvkyně Tekly Podleské v Praze roku 1786 (Státní okresní archiv Beroun)
Pamětní deska je jediným pozůstatkem skutečného pomníku Johanna Adama Hillera, která je připojena ke kostelu sv. Tomáše v Lipsku a který byl postaven v roce 1832 s popudu operní pěvkyně Tekly Baťkové, který zároveň i financovala

Tekla Baťková-Podleská, rozená Podleská, křtěná Tekla Kateřina Františka, provdaná Baťková (3. prosince 1764 Beroun[2] – 28. srpna 1852 Praha[3]), byla česká operní pěvkyně, sopranistka a hudební pedagožka.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v Berouně do rodiny mlynáře Václava Podleského a jeho ženy Johanny Alžběty roz.Pšanské.[2] Otec Václav Podleský velmi miloval hudbu a všechny své potomky nechal náležitě hudebně vzdělat. Tekla vyrůstala ve velké rodině, měla devět nevlastních sourozenců, kteří byli s otcova prvního manželství s Annou roz. Procházkovou, která však v roce 1749[4] zemřela. Vlastních sourozenců měla deset, (osm sester a dva bratry), z nichž přežilo pět starších sester, Alžběta (* 1752), Anna (* 1754), Marie (* 1759), Barbora (* 1760) a Josefa (* 1761). Všech pět sester bylo náležitě školených v hudbě a zpěvu a později byly významnými pěvkyněmi a učitelkami zpěvu.

Základní hudební vzdělání získala Tekla Podleská zprvu u berounského učitele a regenschoriho Josefa Nechanického a následně se školila ve zpěvu u kantora Jana Františka Hataše, kapelníka místní plukovní hudby v Mníšku pod Brdy. V roce 1775 odešla do Lipska, kde se školila ve zpěvu u hudebního skladatele Johanna Adama Hillera v jeho hudební škole a během studia příležitostně koncertovala. Téhož roku vystoupila se svojí sestrou Marií v Karlových Varech.

Roku 1781, po založení lipského Gewandhausu se stala Hillerovou sólistkou a podnikala s ním koncertní cesty. V září téhož roku zpívala se svojí sestrou Marií na koncertech v Magdeburgu a v následujícím roce vystoupila na veřejných koncertech v rámci lipského veletrhu. V letech 1781/82 zahájila Tekla svojí divadelní kariéru, když se v Lipsku a Drážďanech představila v několika operních inscenacích společnosti Pasquala Bondiniho.

V létě roku 1782 přijala nabídku od kuronského vévody Petra Birona a stala se komorní pěvkyní v jeho divadle v Mitavě (dnes Jelgava) v Lotyšsku. V roce 1786 navštívila Prahu, kde 20. října uspořádala ve Stavovském divadle slavnostní akademii, na níž zazpívala jednu árií z opery "Il Cid". Císař Josef II., který byl na akci přítomen pozval operní pěvkyni Teklu Podleskou do Vídně, kde 10. měsíců hostovala jako primadona u dvorního divadla a její zpěv obdivoval mimo jiných i W. A. Mozart. Koncem roku 1888 se z vídeňského angažmá vrátila zpět do Mitavy a provdala se flétnistu a hobojistu Víta Antonína Baťku (1754–1839),[5] který rovněž působil v Mitavském divadle kuronského vévody Birona. V letech 1795–1799 se Tekla Baťková zdržovala především v Zaháni, Náchodě, nebo v jiných částech rozsáhlého Bironova panství.

V roce 1800 zemřel vévoda Biron, následně bylo kuronské divadlo rozpuštěno, Tekla Baťková poté žila od roku 1802 u vévodkyně kuronské v Löbichau a v Zaháni a až do roku 1815 se věnoval převážně pěvecké kariéře a vystupovala též v Guardasoniho operní společnosti. Kolem roku 1820 odešla i se svým manželem Vítem Baťkou na trvalo do Prahy, v dalších letech se věnovala výuce hudby, zpěvu a příležitostným vystoupením na koncertech. Se svým mužem patrně již nežila od dvacátých let, jelikož v roce 1830 je v soupisu pražských obyvatel označena jako „penzionovaná dvorní zpěvačka, vdaná, s mužem nežije“.[6]

Během pobytu v Praze se aktivně zapojila do hudebního života, stala se členkou dobročinné společnosti Jednoty umělců hudebních ku podpoře vdov a sirotků a krátce vyučovala na pražské konzervatoři. V roce 1832 v Lipsku, u Kostela sv. Tomáše nechala postavit svému učiteli J. A. Hillerovi pomník, který vytvořil prof. lipské akademie J. Schnorr von Carlsfeld a jeho sochařské ztvárnění provedli Friedrich Funk a Johann Christoph Wingrich. Pomník nesl i jména všech šesti sester Podleských. Z pomníku se dnes dochovala pouze pamětní deska znázorňující tyto čtyři sestry Podleské a pod portrétem jejich učitele se nachází klečící Tekla s harfou a varhanami.

V roce 1834 založila Tekla Baťková ve svém rodném městě nadaci pro chudou školní mládež. Ke konci svého života pobývala se svojí nejen bývalou žákyní, ale i schovankou, operní pěvkyní Kateřinou Pohorskou-Kometovou na zámku ve Veltrusech. Operní pěvkyně Tekla Baťková zemřela koncem srpna 1852[3] a následně byla pohřbena na Olšanských hřbitovech.

Za více než 50 let pedagogické činnosti se Tekle Baťkové podařilo vychovat celou řadu žáků a ještě více lidí přivést k zálibě o vážnou hudbu.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ místo pohřbení je uvedeno v matrice zemřelých, ale hrob se již nedochoval viz. Vyhledávání hrobů dle zesnulých
  2. ↑ a b Matriční záznam o narození a křtu Tekly Kateřiny Františky Podleské farnosti při kostele sv. Jakuba v Berouně
  3. ↑ a b Matriční záznam o úmrtí a pohřbu Tekly Baťkové farnosti při kostele Nejsvětější Trojice ve Spálené ulici na Novém Městě pražském
  4. ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu Anny Podleské farnosti při kostele sv. Jakuba v Berouně
  5. ↑ Český hudební slovník osob a institucí, Vít Baťka. www.ceskyhudebnislovnik.cz [online]. [cit. 2022-05-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-05-29. 
  6. ↑ Pobytové přihlášky pražského policejního ředitelství (konskripce) 1850–1914, Comzsochin Rosal (1787), Batka Thekla ()

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • 1885 Oscar Teuber, Geschichte des Prager Theaters II, 1885, str. 162, 350, III, szr. 102n., 181;
  • 1924 Kateřina Emingerová, Obrázky ze staré hudební Prahy, 1924, str. 55n.;
  • 1929 Zdeněk Nejedlý, Bedřich Smetana III, 1929, str. 75n.;
  • 1965 Československý hudební slovník osob a institucí. 1. vyd. Sv. 2. Praha: Státní hudební vydavatelství, 1965, str. 327
  • 1989 Jiří Berkovec, Musicalia v pražském periodickém tisku 18. století, 1989, str. 57n., 128;
  • 2006 Biografický slovník českých zemí. 1. vyd. 3. sešit Bas-Bend. Praha: Libri, 2005, str. 277
  • 2007 Starší české divadlo – lexikon, rkp., Divadelní ústav Praha 2002 ISBN 978-80-7008-201-0

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Tekla_Baťková-Podleská&oldid=23028032“