Projekt 1155 Fregat

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Třída Udaloj)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Projekt 1155 Fregat / Třída Udaloj
Admiral Vinogradov v roce 2009
Admiral Vinogradov v roce 2009
Obecné informace
Uživatelé Sovětské námořnictvo
Ruské námořnictvo
Typ torpédoborec
Lodě 13
Osud aktivní (2018)
Předchůdce Projekt 956 / třída Sovremennyj
Technické údaje projekt 1155[1]
Výtlak 6945 t (standardní)
7570 t (plný)
Délka 162,8 m
Šířka 19 m
Ponor 7,7 m
Pohon COGAG
Rychlost 30 uzlů
Dosah 10 500 nám. mil při 14 uzlech
Posádka 220
Výzbroj 2× 100mm kanón (2×1)
4× 30mm kanón AK-630 (4×1)
RPK-3 Metel (2×4)
64× Kinžal (8×8)
RBU-6000 (2×1)
8× 553mm torpédomet (2×4)
Letadla vrtulník Ka-27
Technické údaje projekt 1155.1[1]
Výtlak 7700 t (standardní)
8900 t (plný)
Délka 163 m
Šířka 19 m
Ponor 7,9 m
Pohon COGAG
Rychlost 30 uzlů
Posádka 296
Výzbroj 2× 130mm kanón (1×2)
Kortik (2×1)
P-270 Moskit (2×4)
64× Kinžal (8×8)
2× Udav-1 (2×1)
8× 553mm torpédomet (2×4)
Letadla vrtulník Ka-27

Projekt 1155 Fregat (jinak též třída Udaloj) je třída raketových torpédoborců sovětského námořnictva z doby studené války. Vyvinuty byly především jako protiponorková plavidla s dlouhým dosahem, vhodná pro doprovod sovětských hladinových uskupení.[2] Celkem bylo postaveno 12 jednotek základního modelu a jedna modernizované verze Projekt 1155.1 Fregat II (či Udaloj II). Další dva torpédoborce nebyly po rozpadu SSSR dokončeny.

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Mezi lety 1980–1991 bylo postaveno 12 jednotek této třídy, přičemž v roce 1999 do služby vstoupila třináctá jednotka Admiral Čabaněnko, postavená ve vylepšené verzi Udaloj II.[3] Další dvě rozestavěná plavidla byla sešrotována. Admiral Čabaněnko byl původně stavěn pro pohraniční vojska KGB, převzalo jej však ruské námořnictvo.[4]

Jednotky projektu 1155:[5]

Jméno Verze Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby Status
Udaloj 1155 1977 5. února 1980 31. prosince 1980 Vyřazen 1997.
Viceadmiral Kulakov 1155 1977 16. května 1980 10. ledna 1982 Aktivní.
Maršal Vasilevskij 1155 1979 30. prosince 1981 8. prosince 1983 Vyřazen 2007.
Admiral Spiridonov 1155 1982 28. srpna 1984 4. března 1985 Vyřazen 2001.
Admiral Tribuc 1155 1980 26. března 1983 30. prosince 1985 Aktivní.
Admiral Zacharov 1155 1981 4. listopadu 1982 18. ledna 1984 Roku 1992 těžce poškozen požárem, neopraven, vyřazen 1994.
Maršál Šapošnikov 1155 1983 27. prosince 1984 30. prosince 1985 Aktivní.
Severomorsk (ex Simferopol, Maršál Žukov, Maršál Buďonnyj) 1155 1984 29. prosince 1985 30. prosince 1987 Aktivní.
Admiral Levčenko (ex Chabarovsk) 1155 1982 21. února 1985 30. září 1988 Aktivní.
Admiral Vinogradov 1155 1986 4. července 1987 30. prosince 1988 Aktivní.
Admiral Charlamov 1155 1986 29. července 1988 30. prosince 1989 Aktivní.
Admiral Pantělejev 1155 1988 7. února 1990 19. prosince 1991 Aktivní.
Admiral Čabaněnko 1155.1 1989 16. června 1994 28. ledna 1999 Aktivní.
Admiral Bašistij 1155.1 1991 Sešrotován 1994.
Admiral Kucherov 1155.1 1991 Sešrotován 1993.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Detail torpédoborce Viceadmiral Kulakov
Admiral Čabaněnko

Projekt 1155[editovat | editovat zdroj]

Konstrukce třídy Udaloj navazovala na protiponorkové fregaty třídy Krivak, jejichž základní nedostatky u nich byly napraveny. Hlavňovou výzbroj představují dva 100mm kanóny AK-100 v jednohlavňových věžích na přídi a čtyři systémy blízké obrany AK-630 s rotačním 30mm kanónem. Hlavní údernou zbraň představuje osm protiponorkových raketových torpéd komplexu RPK-3 Metel (v kódu NATO SS-N-14 Silex) umístěných ve čtyřnásobných kontejnerech. Doplňují je dva raketové vrhače hlubinných pum RBU-6000 a dva čtyřhlavňové 533mm torpédomety, ze kterých lze odpalovat střely komplexu RPK-2 Vjuga (v kódu NATO SS-N-15). K obraně proti vzdušným cílům slouží protiletadlové řízené střely Kinžal (v kódu NATO SA-N-9) s dosahem 12 km, umístěné v osmi osminásobných vertikálních vypouštěcích silech. Na zádi je přistávací plošina a hangár pro uskladnění dvou protiponorkových vrtulníků Kamov Ka-27.[5]

Pohonný systém je koncepce COGAG. Jeho výkon je 60 000 hp.[4] Pro plavbu cestovní rychlostí slouží dvě plynové turbíny M62, přičemž v bojové situaci se připojí ještě dvě plynové turbíny typu M8KF.[3] Lodní šrouby jsou dva. Nejvyšší rychlost je 30 uzlů.[4] Dosah je 10 500 nám. mil při rychlosti 14 uzlů.[3]

Projekt 1155. 1[editovat | editovat zdroj]

Tato verze obsahovala některé prvky převzaté z torpédoborců třídy Sovremennyj. Původní kanony nahradil 130mm dvojkanón AK-130, systémy AK-630 nahradily dva hybridní systémy blízké obrany Kortik, kombinující 30mm kanóny a řízené střely. Místo raketových torpéd Metel torpédoborec nese osm nadzvukových protilodních střel P-270 Moskit (v kódu NATO SS-N-22 Sunburn) s dosahem 120 km. Původní systém RBU-6000 nahradily dva výkonnější komplety systémy Udav-1. Protiletadlové střely Kinžal a torpédomety zůstaly beze změny. Obvykle je nesen jeden protiponorkový vrtulník Ka-27PL a druhý pro označování cílů Ka-27RT.[5] Nárůst výtlaku byl kompenzován zvýšením výkonu poonného systému na 65 000 hp. Nejvyšší rychlost dosahuje 30 uzlů.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 284. 
  2. Project 1155 Fregat I Udaloy-I class Project 1155.1 Fregat II Udaloy-II class Guided Missile Destroyer [online]. Globalsecurity.org, rev. 2008-11-09 [cit. 2010-01-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c Project 58 Grozny Kynda class Guided Missile Cruiser – Ship list [online]. Naval-technology.com [cit. 2010-07-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b c d Pejčoch, 2008, s. 283.
  5. a b c Pejčoch, 2008, s. 282.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]