Projekt 56M

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Projekt 56M / třída Kildin
Torpédoborec Prozorlivyj přestavěný na verzi Projekt 57U
Torpédoborec Prozorlivyj přestavěný na verzi Projekt 57U
Obecné informace
Uživatelé Sovětské námořnictvo
Typ torpédoborec
Lodě 4
Osud vyřazeny
Předchůdce Projekt 56 / třída Kotlin
Nástupce Projekt 57 / třída Kanin
Technické údaje Projekt 56M[1]
Výtlak 2890 t (standardní)
3447 t (plný)
Délka 126,1 m
Šířka 12,7 m
Ponor 3 m
Pohon 2 turbíny, 4 kotle
Rychlost 39 uzlů
Posádka 284
Výzbroj KSŠ (9 ks)
16× 57mm kanón (4×4)
4× 533mm torpédomet (2×2)
RBU-2500 (2×1)
Technické údaje Projekt 57U
Výtlak 3500 t (standardní)
4500 t (plný)
Délka 140,6 m
Ponor 4,65 m
Posádka 197
Výzbroj 16× 57mm kanón (4×4)
4× 76mm kanón (2×2)
P-15 Termit (4×1)
4× 533mm torpédomet (2×2)
RBU-2500 (2×1)

Projekt 56M (v kódu NATO třída Kildin) byla třída torpédoborců sovětského námořnictva z doby studené války. V letech 1953–1960 byly postaveny čtyři jednotky této třídy. Během služby byly tři z nich přestavěny na nový standard Projekt 56U. Tato verze nesla modernější protilodní střely a silnější dělovou výzbroj. Vyřazeny byly v letech 1987–1991. Byly to první raketové torpédoborce na světě.[2]

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Stavba této třídy probíhala v letech 1953–1960. Všechny čtyři jednotky této třídy vznikly přestavbou rozestavěných torpédoborců Projektu 56 (třída Kotlin). Pátá jednotka Neukrotimyj byla zrušena před zahájením stavby.[2]

Jednotky třídy Rigel:[3]

Jméno Založený kýlu Spuštěna Vstup do služby Status
Bědovyj 1953 31. července 1955 30. července 1958 Vyřazen 1989.
Prozorlivyj 1956 30. července 1957 8. března 1960 Vyřazen 1991.
Neulovimyj 1957 27. února 1958 8. března 1960 Vyřazen 1991.
Něuděržimyj 1957 24. května 1958 8. března 1960 Vyřazen 1987.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Torpédoborec Neulovimyj v původní podobě (projekt 56M)
Torpédoborec Neulovimyj po přestavbě (projekt 56U)

Projekt 56M[editovat | editovat zdroj]

Hlavňovou výzbroj tvořily čtyři dělové věže se čtyřčaty ráže 57 mm. Hlavní útočnou výzbroj torpédoborců tvořilo jedno odpalovací zařízení protilodních střel KSŠ (v kódu NATO SS-N-1) se zásobou 9 střel. Jejich dosah byl 280 km. K napadání hladinových lodí sloužily také dva dvojhlavňové 533mm torpédomety. K ničení ponorek sloužily dva ručně nabíjené raketové vrhače hlubinných pum RBU-2500. Pohonný systém tvořily dvě parní turbíny a čtyři kotle. Jeho výkon byl 72 000 hp. Nejvyšší rychlost dosahovala 39 uzlů.[2]

Projekt 56U[editovat | editovat zdroj]

V roce 1971 byly jednotky Bědovyj, Prozorlivyj, Neulovimyj přestavěny na verzi Projekt 56U. Místo střel KSŠ na nich byly instalovány čtyři vypouštěcí kontejnery protilodních střel P-15 Termit (v kódu NATO SS-N-2). Počet 57mm kanónů se nezměnil, na zádi ale byly instalovány dvě další věže se 76mm dvouúčelovými dvoukanóny. Ostatní výzbroj zůstala beze změn.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 94. 
  2. a b c d Pejčoch, Novák a Hájek, 1998, s. 84.
  3. Pejčoch, Novák a Hájek, 1998, s. 85.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]