Projekt 20380

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Projekt 20380 / Třída Stěreguščij
Projekt 20385
Projekt 20382 Tigr
Korveta Stěreguščij je prototypovou jednotkou projektu 20380
Korveta Stěreguščij je prototypovou jednotkou projektu 20380
Obecné informace
Uživatelé Ruské námořnictvo
Alžírské námořnictvo
Typ korveta
Lodě 6 aktivních
10 ve stavbě
Osud aktivní (2019)
Nástupce Projekt 22800
Technické údaje Projekt 20380
Výtlak 1900 t (standardní)
2200 t (plný)
Délka 104,5 m
Šířka 13 m
Ponor 3,7 m (trup)
7,95 m (hruška sonaru)
Pohon CODAD
Rychlost 27 uzlů
Dosah 3 500 nám. mil při 14 uzlech
autonomie 15 dní
Posádka 99
Výzbroj 1× 100mm kanón A-190
Kortik-M
2× 30mm AK-630M (2×1)
Ch-35 Uran (2×4)
8× 330mm Paket-NK (2×4)
Letadla 1× vrtulník Ka-27PL
Technické údaje Projekt 20385
Výzbroj 1× 100mm kanón A-190
8× Redut (VVS)
2× 30mm AK-630M (2×1)
Oniks / Kalibr (VVS)
8× 330mm Paket-NK (2×4)

Projekt 20380, jinak též třída Stěreguščij, je třída víceúčelových korvet ruského námořnictva. Třída tvoří, společně s fregatami Projektů 22350 a 11356, jádro programu obnovy ruské floty. Hlavním posláním korvet této třídy je pobřežní hlídkování, ničení ponorek a obrana konvojů. Napadat mohou hladinové, vzdušné a pozemní cíle i ponorky.[1] Na prototypovou jednotku navazuje devět vylepšených korvet nesoucích lepší protiletadlovou výzbroj, které některé prameny označují jako Projekt 20381. Dalším vývojem korvet vznikla výrazněji upravená zvětšená varianta Projekt 20385, objednaná ve čtyřech kusech. Exportní varianta nese označení Projekt 20382 Tigr, přičemž první dva exempláře v červnu 2011 objednalo Alžírské námořnictvo.[1]

Celkem by pro ruské námořnictvo mělo být postaveno 20 korvet této třídy.[2] Konečný počet ale může být i menší. Do roku 2018 bylo do služby přijato šest korvet této třídy.

Jedná se o první nové sériově stavěné válečné lodě vyvinuté pro ruské námořnictvo od skončení studené války (doposud si vystačilo s dostavbou lodí převážně rozestavěných ještě v 80. letech), první ruské univerzální korvety, první ruské válečné lodě s širokou aplikací stealth technologií a rovněž první ruské (i sovětské) korvety vybavené palubním vrtulníkem.[3]

Pozadí vzniku[editovat | editovat zdroj]

Detail hlavní nástavby v můstkem. V kulovém pouzdru je 3D radar Furke-2, pod ním je radom systému Monument-A.

Od poloviny 80. let zvažovalo sovětské námořnictvo různé varianty náhrady dosavadních tříd protiponorkových a úderných korvet. Původně měly protiponorkové lodě nahradit plavidla Projektu 11661 Gepard (nyní stavěny pro Kaspickou flotilu a pro export) a úderná plavidla nerealizovaného Projektu 12440 Grom.[4] Nedostatek finančních prostředků vedl k tomu, že bylo brzy upřednostněno nahrazení obou kategorií jediným typem větších univerzálních fregat Projektu 12441. První jednotka sice byla rozestavěna, mezitím se však změnila ruská námořní doktrína a bylo rozhodnuto provést obnovu flotily pomocí většího počtu korvet pro pobřežní operace, doplněných menším počtem fregat pro oceánské operace (vybrány byly fregaty Projektu 22350, protože se však jejich vývoj opozdil, doplní je ve službě několik fregat Projektu 11356).[5]

Ve výběrovém řízení na korvety, které by nahradily plavidla Projektů 1124, 1234, 133 a 1135, v roce 2001 zvítězila konstrukční kancelář CMKB Almaz, která korvety staví v loděnici Severnaya Verf v Petrohradu (pouze korvety určené pro Kaspickou flotilu se staví v Zelenodolsku).[5] Stavba prototypové jednotky Projektu 20380, která dostala tradiční jméno Stěreguščij, byla zahájena v roce 2001. Toto plavidlo mělo protiletadlovou obranu provizorně řešenou instalací hybridního systému bodové obrany. Následujících devět sériových korvet Projektu 20380 (dle některých pramenů 20381) se liší právě především složením protiletadlové výzbroje.[6]

Další modernizací celé konstrukce je Projekt 20385, jehož stavba byla zahájena roku 2011 v podobě korvety Provornyj.[7] Ta se liší především prodlouženým trupem a zesílenou výzbrojí. Verze projekt 20385 byla kritizována kvůli vysoké ceně zbytečně silné výzbroji. Největší potíže ale patrně způsobilo užití západních dieselových motorů MTU, jejichž dodávky byly přerušeny kvůli sankcím uvaleným na Rusko v souvislosti s konfliktem na Ukrajině. Diesely MTU musely být nahrazeny ruskými DDA12000, přičemž rozestavěny byly pouze dvě korvety této verze.[8] Rozestavěny byly celkem čtyři korvety verze Projekt 20385.

Jednotky této třídy:

Jméno Uživatel Verze Loděnice Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby Status
Stěreguščij Ruské námořnictvo Projekt 20380 Severnaja Verf 21. prosince 2001 16. května 2006 28. února 2008 aktivní
Soobrazitělnyj Ruské námořnictvo Projekt 20380 Severnaja Verf 20. května 2003 31. března 2010 31. července 2011 aktivní
Bojkij Ruské námořnictvo Projekt 20380 Severnaja Verf 27. května 2005 15. dubna 2011 16. května 2013[9] aktivní
Stojkij Ruské námořnictvo Projekt 20380 Severnaja Verf 10. listopadu 2006 květen 2012 18. července 2014[10] aktivní
Retivyj Ruské námořnictvo Projekt 20380 Severnaja Verf 2016 ve stavbě[8]
Strogij Ruské námořnictvo Projekt 20380 Severnaja Verf 2016 ve stavbě[8]
Soveršennyj Ruské námořnictvo Projekt 20380 Amurskij SSZ 30. června 2006 červenec 2015 20. července 2017[11] aktivní
Gromkij Ruské námořnictvo Projekt 20380 Amurskij SSZ 2012 28. července 2017 25. prosince 2018[12] aktivní
Aldar Cyděnžapov Ruské námořnictvo Projekt 20380 Amurskij SSZ 22. července 2015 2019 (plán) 2020 (plán) ve stavbě[13]
Rezkij Ruské námořnictvo Projekt 20380 Amurskij SSZ červenec 2016[14] 2021 (plán) ve stavbě
Gremjaščij Ruské námořnictvo Projekt 20385 Severnaja Verf únor 2012[15] 30. června 2017[16] 2019 (plán) ve stavbě
Provornyj Ruské námořnictvo Projekt 20385 Severnaja Verf červenec 2013[15] ve stavbě
Ruské námořnictvo Projekt 20385 Amurskij SSZ ve stavbě
Ruské námořnictvo Projekt 20385 Amurskij SSZ ve stavbě
Alžírské námořnictvo Projekt 20382 Tigr Severnaja Verf ve stavbě
Alžírské námořnictvo Projekt 20382 Tigr Severnaja Verf ve stavbě

Konstrukce (Projekt 20380)[editovat | editovat zdroj]

Korveta Stěreguščij zezadu

Trup[editovat | editovat zdroj]

Plavidla mají modulární konstrukci, v níž jsou široce uplatněna opatření na redukci radiolokační odrazové plochy plavidel (viz stealth). Povrch nástaveb a stožárů je tvořen velkými rovinnými plochami odkloněnými od kolmice a velká část trupu je navíc pokryta materiálem pohlcujícím radarové vlny. Korvety mají tradičně ocelový trup, nástavby jsou z velké části kompozitové (především se jedná o třívrstvý sendvič s pěnovým jádrem a vnějšími vrstvami z polyesterového sklolaminátu).[7] Ušetřená hmotnost je využita pro lepší elektroniku a výzbroj. Použití kompozitů rovněž snižuje magnetickou signaturu plavidel.[7]

Trup je rozdělen do devíti vodotěsných oddělení, přičemž v boji mohou být zatopeny dvě z nich.[1] Charakteristická je pro tato plavidla jejich široce vykrojená tzv. atlantická příď a principiálně nové tvarování podhladinové části trupu, které snižuje jeho hydrodynamický odpor. Pod přídí je umístěna rozměrná hruška sonaru, díky které má korveta ponor plných 7,95 metru. Nautické vlastnosti zlepšuje pár aktivních ploutvových stabilizátorů a pevné stabilizační kýly.[7]

Elektronika[editovat | editovat zdroj]

Na vrcholu integrovaného stožáru je, v kulovém pouzdru, umístěn 3D radar Furke-2 s dosahem 150 km. Pod ním umístěn systém Monument-A sloužící k navádění protilodních střel, detekci hladinových cílů a radiotechnický průzkum. K řízení palby kanónů slouží systém 5P10 Puma-02 a na palubě jsou též tři navigační radary. V příďové hrušce je sonar Zarja-2 a dvě antény sonaru Paket-A, využívaného systémem Paket-NK (viz výzbroj). Ze zádě korvety je spouštěn vlečný sonar Minotaur-M. Palubní bojový řídící systém je typu Sigma 20380.[17]

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

Příďový 100mm kanón a modul systému Kortik-A (rakety jsou ukryty pod palubou)
Protiponorkový vrtulník Ka-27PL na zádi korvety Stěreguščij

Hlavňovou výzbroj představuje 100mm kanón Arsenal A-190 umístěný ve speciálně tvarované věži na přídi. Kanón má kadenci 80 ran/min a dostřel 21 km.[17] Za dělovou věží se nachází jeden hybridní obranný systém Kortik-M (v kódu NATO CADS-N-1), jehož modul tvoří blok senzorů, dva 30mm kanóny a řízené střely 9M311 s doletem 10 km. Zásoba munice systému Kortik je 3 000 nábojů a 32 řízených střel.[17] Protivzdušnou obranu doplňují dva hlavňové systémy AK-630M s dosahem 5 km, umístěné po stranách komínu.[1] Každý disponuje 3 000 náboji.[17]

Raketovou údernou výzbroj korvet tvoří dva čtyřnásobné odpalovací kontejnery 3S-24 pro protilodní střely Ch-35 Uran (v kódu NATO SS-N-25) s dosahem 120 km.[1] Kontejnery jsou umístěny mezi hlavní nástavbou a komínem. Obdélníkové kryty po stranách hangáru kryjí dva otočné čtyřnásobné 330mm torpédomety SM-588 systému Paket-NK, sloužícího k ničení ponorek i jejich útočících torpéd (pomocí antitorpéd).[17] Posádka má palubě i nějaké ruční zbraně, včetně osmi z ramene vypouštěných protiletadlových raketových kompletů 9K38 Igla. Na zádi je přistávací plocha a hangár pro jeden průzkumný a protiponorkový vrtulník Ka-27PL.[17]

Pohonný systém[editovat | editovat zdroj]

Zdrojem elektrické energie pro palubní systémy jsou čtyři dieselgenerátory 22-26DG, každý o výkonu 630 kW. Pohonný systém je koncepce CODAD. Tvoří ho dvě jednotky DDA-12000, z nichž každá roztáčí pětilistý lodní šroub. Každou jednotku tvoří dva diesely typu 16D49, každý o výkonu 4 285 kW a převodové ústrojí. Spaliny jsou odváděny jedním komínem, vybaveným zařízením pro jejich ochlazování.[7] Nejvyšší rychlost korvet dosahuje 27 uzlů. Dosah je 3 500 námořních mil při ekonomické rychlosti 14 uzlů.[18]

Varianty[editovat | editovat zdroj]

Gremjaščij (projekt 20385)
  • Projekt 20380 – Prototypové plavidlo, postavené v jediném kuse. Jeho slabinou jsou nedostatečné schopnosti v boji proti vzdušným cílům, což vedlo k urychlenému přechodu výroby na korvety Projektu 20381.[19]
  • Projekt 20381 – Počínaje druhým kusem korvety postrádají obranný systém Kortik, na jehož místě byl instalován výkonnější protiletadlový systém Redut. Ten tvoří 12 vertikálních vypouštěcích sil pro protiletadlové řízené střely 9M96 s dosahem 40 km.[3]
  • Projekt 20385 – Výrazněji upravená přepracovaná verze korvet. Jejich trup je prodloužen a získaný prostor je využit pro instalaci dvojnásobného postu vertikálních vypouštěcích sil systému Redut, který se přesunul na záď k přistávací ploše vrtulníků. Celkem tak korvety ponesou 16 střel. Na uvolněné místo za dělovou věží se přitom přesunou protilodní střely, které budou nově typu Oniks či Kalibr. Střely budou umístěny v ruském osminásobném vertikálním vypouštěcím silu UKSK.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e Project 20380 Steregushchy Class Corvettes, Russian Federation [online]. Naval-technology.com [cit. 2012-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Project 2038.0 multi-role frigate / Project 20381 Steregushchy Corvette [online]. Globalsecurity.org [cit. 2012-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c [Zajac 2012, s. 63.]
  4. ZAJAC, Ivan. Nová krev pro VMF – Korvety třídy Stěreguščij. ATM. 2011, roč. 58, čís. 7, s. 58–63. ISSN 1802-4823. [Dále Zajac (2011)]
  5. a b [Zajac 2012, s. 59.]
  6. Project 20380 corvettes to be completed by late 2021 [online]. Navyrecognition.com, rev. 2019-07-08 [cit. 2019-08-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. a b c d e [Zajac 2012, s. 60.]
  8. a b c Fifteen ships and vessels are to be laid down in 2016 for the Russian Navy [online]. Navyrecognition.com [cit. 2016-05-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Russian Navy to commission third Steregushchy-class ship [online]. Naval-technology.com [cit. 2013-05-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Class Steregushchy (Project 20380) Frigate [online]. Worldwarships.com [cit. 2016-02-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Cutting-edge corvette enters service with Russia’s Pacific Fleet [online]. TASS, 2017-07-20 [cit. 2017-07-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. Russian Navy commissions sixth Project 20380 corvette Gromkiy [online]. Navaltoday.com, rev. 2018-12-25 [cit. 2018-12-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. New corvette “Hero of the Russian Federation Aldar Tsydenzhapov” to be laid down for the Pacific Fleet at the Amur Shipbuilding Plant [online]. Navyrecognition.com, rev. 2015-07-21 [cit. 2016-05-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. Russia's Amur Shipyard lays down 4th Project 20380 corvette for Pacific Fleet [online]. Navyrecognition.com, rev. 2016-07-04 [cit. 2016-07-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. a b Russia To Lay Down Two New Project 20380 Corvettes Instead Of Improved Version Project 20385 [online]. Navyrecognition.com [cit. 2016-02-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. Class Gremyaschy (Project 20385) Frigate [online]. Navyrecognition.com [cit. 2017-06-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-06-11. (anglicky) 
  17. a b c d e f [Zajac 2012, s. 61.]
  18. [Zajac 2012, s. 62.]
  19. Project 20381 Steregushchy Corvette - Design [online]. Globalsecurity.org [cit. 2012-01-18]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ZAJAC, Ivan. Nová krev pro VMF – Korvety třídy Stěreguščij. ATM. 2011, roč. 43, čís. 7, s. 58–63. ISSN 1802-4823. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]