Projekt 57

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Projekt 57bis / třída Krupnyj
Projekt 57A / třída Kanin
Torpédoborec Gordyj modernizovaného projektu 57A
Torpédoborec Gordyj modernizovaného projektu 57A
Obecné informace
Uživatelé Sovětské námořnictvo
Typ torpédoborec
Lodě 8
Osud vyřazeny
Předchůdce Projekt 56M / třída Kildin
Nástupce Projekt 61 / třída Kashin
Technické údaje Projekt 57bis Krupnyj[1]
Výtlak 3500 t (standardní)
4192 t (plný)
Délka 138,9 m
Šířka 14,8 m
Ponor 4,5 m
Pohon 2 turbíny, 4 kotle
Rychlost 33 uzlů
Posádka 290
Výzbroj KSŠ (2×1, 12 ks)
16× 57mm kanón (4×4)
6× 533mm torpédomet (2×3)
RBU-2500 (2×1)
Technické údaje Projekt 57A Kanin[1]
Výtlak 3500 t (standardní)
4500 t (plný)
Délka 140,6 m
Šířka 14,8 m
Ponor 4,65 m
Posádka 197
Výzbroj M-1 Volna (1×2, 32 ks)
8× 57mm kanón (2×4)
8× 30mm kanón AK-230 (4×2)
10× 533mm torpédomet (2×5)
RBU-6000 (3×1)
Letadla vrtulník Ka-15 / Ka-25

Projekt 57bis či třída Krupnyj byla třída torpédoborců sovětského námořnictva z doby studené války. V letech 1957–1962 bylo postaveno celkem osm jednotek této třídy. Jejich specializací byl boj proti hladinovým lodím. Všechny torpédoborce byly během služby přestavěny na standard Projekt 57A (třída Kanin). Tato modernizovaná verze byla určena především k ničení vzdušných cílů a ponorek. Všechny byly vyřazeny v letech 1987–1993. Bojkij byl ztracen dříve, když najel na mělčinu a převrátil se u norského pobřeží.[2]

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Stavba této třídy byla zahájena roku 1957 a probíhala až do roku 1962. Postaveno bylo osm jednotek, přičemž devátá jednotka Chrabryj byla spuštěna na vodu, ale poté se v její stavbě nepokračovalo.[3]

Jednotky projektu 57:[3]

Jméno Založený kýlu Spuštěna Vstup do služby Status
Gněvnyj 1957 30. listopadu 1958 23. srpna 1960 Vyřazen 1988.
Gremjaščij 1958 30. dubna 1959 19. prosince 1960 Vyřazen 1991.
Upornyj 1958 14. října 1958 20. prosince 1960 Vyřazen 1993.
Žgučij 1958 14. října 1959 3. ledna 1961 Vyřazen 1987.
Gordyj 1959 24. května 1960 15. listopadu 1961 Vyřazen 1987.
Bojkij 1959 15. prosince 1959 14. října 1961 Vyřazen 1988, najel na mělčinu a převrátil se u norského pobřeží.
Zorkij 1959 30. dubna 1960 14. října 1960 Vyřazen 1993.
Děrzkij 1959 4. března 1960 12. ledna 1962 Vyřazen.
Chrabryj 1959 1961 Stavba zrušena, sešrotován.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Původní verze Projekt 57bis

Projekt 57[editovat | editovat zdroj]

Hlavní útočnou výzbroj torpédoborců tvořila dvě odpalovací zařízení protilodních střel KSŠ (v kódu NATO SS-N-1) se zásobou 18 střel. K napadání hladinových lodí sloužily také dva trojhlavňové 533mm torpédomety. Hlavňovou výzbroj tvořily čtyři dělové věže se čtyřčaty ráže 57 mm. K ničení ponorek sloužily dva ručně nabíjené raketové vrhače hlubinných pum RBU-2500. Pohonný systém tvořily dvě parní turbíny a čtyři kotle. Výkon 72 000 hp. Nejvyšší rychlost dosahovala 33 uzlů.[3]

Projekt 57A[editovat | editovat zdroj]

Bojkij zničený v roce 1988 u norského pobřeží

V letech 1968–1975 byly tyto torpédoborce výrazně přestavěny, přičemž jejich zaměření se změnilo na protiletadlový a protiponorkový boj. Dostaly modernější výzbroj a plošinu pro přistání vrtulníku (Ka-15, později Ka-25). Chyběl však hangár. Na místo střel KSŠ bylo instalováno dvojité vypouštěcí zařízení protiletadlových střel M-1 Volna (v kódu NATO SA-N-1) se zásobou 32 kusů. Počet 57mm kanónů se snížil na osm kusů ve dvou příďových věžích, přičemž sekundární hlavňovou výzbroj tvořilo osm obranných systémů AK-230 s 30mm dvojkanóny po stranách komínu. K ničení ponorek sloužily tři nové automatické raketové vrhače hlubinných pum RBU-6000. Počet torpédometů se zvýšil na 10 hlavní ráže 533 mm.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 94. 
  2. Pejčoch, Novák a Hájek, 1998, s. 87.
  3. a b c d Pejčoch, Novák a Hájek, 1998, s. 86.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]