Ural (SSV-33)
 SSV-33 Ural | |
| Základní údaje | |
|---|---|
.svg){kind=small} | |
| Typ | zpravodajská loď velitelská loď |
| Třída | Projekt 1241 Titan |
| Číslo trupu | 694 (ex SSV-33) |
| Zahájení stavby | 25. července 1981 |
| Spuštěna na vodu | 17. května 1983 |
| Uvedena do služby | 30. prosince 1988 |
| Osud | vyřazena 27. prosince 2002 |
| Předchůdce | projekt 1914 / třída Maršal Nedělin |
| Takticko-technická data | |
| Výtlak | 32 780 t (standardní) 34 645 t (plný) |
| Délka | 265 m |
| Šířka | 29,9 m |
| Ponor | 7,8 m |
| Pohon | CONAS 66 500 hp |
| Rychlost | 22 uzlů |
| Posádka | 923 |
| Výzbroj | 2× 76,2mm kanón (2×1) 4× AK-630 (4×1) 4× 9K38 Igla (4×4) 8× 12,7mm kulomet (4×2) |
| Letadla | 1× vrtulník |
| Ostatní | elektronické systémy Andromeda, Vajgač 2, Amulet, Tajfun ad. autonomie 180 dní |
Ural (SSV-33) (v kódu NATO třída Kapusta) byla zpravodajská a velitelská loď sovětského námořnictva. Je jedinou postavenou vojenskou pomocnou lodí s jaderným pohonem.[1] Plavidlo bylo vyvinuto na základě trupu velkých raketových křižníků projektu 1144.2 (třída Kirov). Bylo jedinou dokončenou lodí projektu 1241 Titan. Do služby bylo přijato v roce 1988 a k jeho vyřazení došlo 27. prosince 2002.
Pozadí vzniku
[editovat | editovat zdroj]
Jedinou jednotkou této třídy se stalo plavidlo Ural, postavené v letech 1981–1988 v Leningradu.[2]
Konstrukce
[editovat | editovat zdroj]
Plavidlo neslo celou řadu speciálních elektronických systémů, např. Andromeda, Vajgač 2, Amulet a Tajfun.[3] Bylo vyzbrojeno dvěma 76,2mm kanóny AK-176, čtyřmi čtyřnásobnými protiletadlovými raketovými komplety 9K38 Igla (celkem 32 střel), čtyřmi 30mm kanónovými komplety AK-630 a osmi 12,7mm kulomety Utes-M.[1] Některé prameny uvádějí také čtyři 122mm raketomety DP-63.[2] Na zádi se nacházela přistávací plocha pro vrtulník Kamov Ka-32.
Pohonný systém koncepce CONAS (Combined nuclear and steam) byl převzat ze třídy Kirov. Kombinoval dva jaderné reaktory OK-900B o výkonu 342 MW, dva kotle a dvě parní turbíny GTZA-688 o výkonu 46 000 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 22 uzlů.[2]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 300.
- ↑ a b c Large nuclear-powered intelligence ship Project 1941 Titan [online]. russianships.info [cit. 2016-01-19]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 158.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353.
- PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 455.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ural (SSV-33) na Wikimedia Commons - Large nuclear-powered intelligence ship Project 1941 Titan [online]. russianships.info [cit. 2016-01-19]. Dostupné online. (anglicky)
