Projekt 1241

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Projekt 1241 / Třída Tarantul
Korveta projektu 1241
Korveta projektu 1241
Obecné informace
Uživatelé Sovětské námořnictvo
Typ korveta
Osud aktivní (2015)
Předchůdce Projekt 1239 / Bora
Technické údaje Tarantul III (Projekt 1241.1M)
Výtlak 385 t (standardní)
455 t (plný)
Délka 56,1 m
Šířka 11,5 m
Ponor 2,5 m
Pohon CODOG
Rychlost 36 uzlů
Posádka 34
Výzbroj 1× 76mm kanón AK-176
P-270 Moskit (2×2)
Strela-2 (1×4)
AK-630 (2×1)

Projekt 1241 (v kódu NATO třída Tarantul) je třída raketových korvet (některé zdroje je kategorizují jako raketové čluny) sovětského námořnictva z doby studené války. Stavěny byly od roku 1977. Byly exportovány do řady dalších zemí. Z jejich konstrukce vychází též protiponorkové korvety Projektu 1241.2.

Varianty[editovat | editovat zdroj]

Nákres třídy

Výzbroj verze Tarantul I (Projekt 1241.RE) tvoří jeden dvouúčelový 76mm kanón AK-176 a dva systémy blízké obrany AK-630 v zadní části nástavby. K obraně proti vzdušným cílům slouží čtyřnásobné odpalovací zařízení protiletadlových řízených střel krátkého dosahu Strela-2. Údernou výzbrojí jsou dva dvojnásobné kontejnery protilodních střel P-15 Termit. Pohonný systém koncence CODOG tvoří dvě plynové turbíny DR 77 a dva dieselové motory CM 504. Nejvyšší rychlost dosahuje 36 uzlů.

Vylepšená varianta Tarantul II (Projekt 1241.1) se liší pouze modernější elektronikou, což se pozná podle výrazného radomu střeleckého komplexu v prostoru nad velitelským můstkem. Poslední verze Tarantul III (Projekt 1241.1M) se liší odlišně tvarovaným stěžněm a mnohem účinnější údernou výzbrojí, kterou nově tvoří čtyři nadzvukové protilodní střely P-270 Moskit s dosahem 120 km.

Vietnamské čluny varianty Tarantul V (Projekt 1241.8) nesou jeden 76mm kanón AK-176M, dva 30mm kanóny AK-630M, přenosné protiletadlové řízené střely Igla a protilodní střely Ch-35. Vietnam by přitom rád získal střely Klub-N.[1]

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

  • BulharskoBulharské námořnictvo provozuje jeden kus této třídy.
  • EgyptEgyptské námořnictvo v roce 2014 projevilo zájem o zakoupení ruské korvety P-32. Korveta byla do služby přijata v srpnu 2015.
  • IndieIndické námořnictvo v letech 1987-1997 zařadilo celkem 11 jednotek verze Tarantul I, sloužících jako třída Veer. Prvních pět dodalo Rusko a zbytek postavily domácí loděnice. V roce 2002 byly do služby zařazeny další dvě jednotky vylepšené verze Tarantul III.
  • Jemen – Jemenské námořnictvo získalo v letech 1990–1991 dvě jednotky verze Tarantul I, které dostaly trupová čísla 124 a 125.
  • NDRVolksmarine získala pět člunů. Po sjednocení Německa byly vyřazeny a jeden dodán do USA ke zkouškám. Dnes je zachován jako muzeum.
  • PolskoPolské námořnictvo získalo v letech 1983–1989 čtyři jednotky verze Tarantul I, pojmenované Gornik, Hutnik, Metalowiec a Rolnik. Stále jsou v aktivní službě.
  • RumunskoRumunské námořnictvo v letech 1990–1991 zařadilo tři kusy verze Tarantul I, pojmenované Zborul, Tescarusul a Lastunul.
  • RuskoRuské námořnictvo mělo k roku 2008 ještě dva kusy verze Tarantul I, 16 kusů verze Tarantul II a 28 kusů verze Tarantul III, celkem tedy 46 jednotek.
  • UkrajinaUkrajinské námořnictvo po rozpadu SSSR získalo dva kusy verze Tarantul II.
  • VietnamVietnamské námořnictvo získalo roku 1994 dva kusy verze Tarantul I. V roce 2003 byly objednány nové čluny verze projekt 1241.8. V letech 2007–2008 byly z Ruska dodány první dva čluny a do roku 2015 byly další čtyři postaveny v licenci.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Russia May Supply Klub Anti-Ship Missiles for Vietnam Molniya-class Missile Boats [online]. Navyrecognition.com, [cit. 2015-12-08]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha : Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 389.  
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha : Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389.  
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha : Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353.  
  • PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha : Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 455.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]