Projekt 1134A

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Projekt 1134A / Třída Kresta II
Vasilij Čapajev
Vasilij Čapajev
Obecné informace
Uživatelé Vlajka sovětského námořnictva Sovětské námořnictvo
Vlajka ruského námořnictva Ruské námořnictvo
Typ raketový křižník
Lodě 10
Osud vyřazeny
Předchůdce třída Kresta I
Následovník třída Kara
Technické údaje
Výtlak 6000 t (standardní)
7500 t (plný)
Délka 158,8 m
Šířka 17 m
Ponor 6 m
Pohon 2 turbíny, 4 kotle
100 000 hp
Rychlost 34 uzlů
Dosah 2400 nám. mil při 32 uzlech
10 500 nám. mil při 14 uzlech
Posádka 380
Výzbroj SS-N-14 (2×4)
SA-N-3 Goblet (2×2)
RBU-6000
RBU-1000
4× 57mm (2×2)
10× 533mm torpédomet
Letadla Kamov Ka-25A

Projekt 1134A Berkut-A, jinak též třída Kresta II, byla s deseti loďmi vůbec nejpočetnější třída raketových křižníků sovětského námořnictva z doby studené války. Třída byla modifikací třídy Kresta I, určenou především pro boj proti ponorkám. Oproti lodím třídy Kresta I měla tato plavidla o 2,8 m prodloužený trup, jiné elektronické systémy, sonary a také pozměněnou výzbroj (místo protilodních nesla protiponorkové střely). Šířka, ponor, pohonný systém či počet osádky zůstaly nezměněny.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Na přídi lodi byly dva dvanáctihlavňové odpalovače raketových hlubinných pum RBU-6000, za nimi bylo dvojnásobné odpalovací zařízení protiletadlových řízených střel SA-N-3 Goblet (druhé se nacházelo na zádi před hangárem), přičemž celková zásoba činila 44 střel. Na bocích nástavby byly dva čtyřnásobné odpalovací kontejnery raketových torpéd SS-N-14 o doletu 46 km. Za nimi byly po stranách hlavního stěžně čtyři rotační šestihlavňové kanóny AK-630 ráže 30 mm. Na zádi se dále nacházely dvě dvouhlavňové věže s 57mm kanóny, druhý odpalovač střel Goblet a dva vrhače raketových hlubinných pum RBU-1000. Palubní vrtulník byl tentokrát typu Kamov Ka-25A.

Operační služba[editovat | editovat zdroj]

Pravděpodobně k jedinému bojovému nasazení lodi této třídy došlo ve dnech 11.–12. února 1976, kdy Admiral Makarov v souvislosti s občanskou válkou v Angole několikrát vystřelil na přístavy LobitoBenguela, aby podpořil jednotky MPLA[1]. Všechny křižníky byly vyřazeny počátkem 90. let 20. století.

Jednotlivá plavidla[editovat | editovat zdroj]

  • Kronštadt: kýl založen 1966, spuštěn na vodu 1967, dokončen 1970, vyřazen 24. června 1991
  • Admiral Izakov: kýl založen 1967, spuštěn na vodu 1968, dokončen 1971, vyřazen 30. června 1993
  • Admiral Nachimov: kýl založen 1968, spuštěn na vodu 1969, dokončen 1972, vyřazen 31. ledna 1991
  • Admiral Makarov: kýl založen 1969, spuštěn na vodu 1970, dokončen 1973, vyřazen 3. července 1992
  • Maršal Vorošilov: později přejmenován na Chabarovsk. Kýl založen 1970, spuštěn na vodu 1971, dokončen 1973, vyřazen 3. července 1992
  • Admiral Okťabrskij: kýl založen 1970, spuštěn na vodu 1972, dokončen 1974, vyřazen 30. června 1993
  • Admiral Isačenkov: kýl založen 1971, spuštěn na vodu 1973, dokončen 1975, vyřazen 3. července 1992
  • Maršal Timošenko: kýl založen 1972, spuštěn na vodu 1974, dokončen 1976, vyřazen 3. července 1992
  • Vasilij Čapajev: kýl založen 1973, spuštěn na vodu 1975, dokončen 1977, vyřazen 30. června 1993
  • Admiral Jumašov: kýl založen 1974, spuštěn na vodu 1976, dokončen 1978, vyřazen 13. července 1992

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo. Raketové křižníky třídy Kresta. HPM. 1993, roč. III, čís. 3, s. 24–25. ISSN 1210-1427.  

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SONDHAUS, Lawrence. Navies in Modern World History. [s.l.] : Reaktion Books, 2004. ISBN 1861892020. S. 261.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]