Projekt 56

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Projekt 56 / třída Kotlin
Torpédoborec projektu 56A
Torpédoborec projektu 56A
Obecné informace
Uživatelé Sovětské námořnictvo
Polské námořnictvo
Typ torpédoborec
Lodě 27
Osud vyřazeny
Předchůdce Projekt 41 / třída Tallin
Nástupce Projekt 56M / třída Kildin
Technické údaje Projekt 56
Výtlak 2667 t (standardní)
3249 t (plný)
Délka 126 m
Šířka 12,7 m
Ponor 2,6 m
Pohon 2 turbíny, 4 kotle
Rychlost 39 uzlů
Posádka 284
Výzbroj 4× 130mm kanón (2×2)
16× 45mm kanón (4×4)
10× 533mm torpédomet (2×5)
6 vrhačů, 2 skluzavky

Projekt 56 či třída Kotlin byla třída torpédoborců sovětského námořnictva z doby studené války. V letech 1953–1959 bylo postaveno 27 jednotek této třídy. Během služby jich byla část přestavěna na nový standard Projekt 56A. Žádný z torpédoborců již není v aktivní službě. Vyřazeny byly v letech 1986–1993. Byla to první třída koncepčně nových sovětských torpédoborců, které nevycházely z italských vzorů z poloviny 30. let. Zároveň to byly poslední sovětské torpédoborce s výhradně dělostřeleckou výzbrojí. Na jejich základě byla postavena čínská třída torpédoborců typu 051 / třída Luda.

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Stavba této třídy byla zahájena roku 1953 a probíhala až do roku 1959. Z původně poptávaných 36 kusů bylo postaveno celkem 27 jednotek. Další čtyři byly dokončeny ve vylepšené verzi Projekt 56M / třída Kildin. Jednu jednotku získalo roku 1970 polské námořnictvo.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Projekt 56[editovat | editovat zdroj]

Hlavňovou výzbroj tvořily čtyři 130mm kanóny ve dvou dvoudělových věžích, které doplňovaly čtyři čtyřčata ráže 45 mm. K napadání hladinových lodí sloužily dva pětihlavňové 533mm torpédomety. K ničení ponorek sloužilo šest vrhačů a dvě skluzavky hlubinných pum. Pohonný systém tvořily dvě parní turbíny a 4 kotle. Nejvyšší rychlost dosahovala 39 uzlů.

Projekt 56A[editovat | editovat zdroj]

Během služby byly jednotlivé lodě různě modifikovány (část například dostala protiletadlové systémy AK-230, anebo vrhače raketových hlubinných pum RBU-2500 či RBU-6000). Nejrozsáhlejši úprava proběhla u devíti jednotek přestavěných na verzi Projekt 56A. Demontovány byly zadní věž se 130mm kanóny, zadní torpédomet a tři postavení 45mm kanónů (pouze Bravyj přišel jen o jedno). Na jejich místě vznikla nástavba pro jedno dvojité vypouštěcí zařízení protiletadlových střel M-1 Volna (v kódu NATO SA-N-1) se zásobou 32 kusů.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha : Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]