Přeskočit na obsah

Projekt 394B

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Třída Primorje / Projekt 394B
Projekt 994
Obecné informace
UživateléSovětské námořnictvo
Ruské námořnictvo
Typzpravodajská loď
Osudvyřazeny
NástupceProjekt 1826 / třída Balzam
Technické údaje
Výtlak2600 t (standardní)
3700 t (plný)
Délka84,7 m
Šířka14 m
Ponor7 m
Pohon2 diesely
Rychlost12 uzlů
Dosah10 000 nám. mil při 12,5 uzlech
Posádka120
Výzbroj8× Strela-2M (2×4, 16 střel)
kulomety

Projekt 394B (jinak též třída Primorje) byla třída zpravodajských lodí pro sběr informací (SIGINT, ELINT) postavených pro sovětské námořnictvo v době studené války. Jejich sovětská kategorizace byla komunikační plavidlo (proto dostaly trupová čísla SSV). Po rozpadu SSSR plavidla převzalo ruské námořnictvo. Třída byla používána například k monitorování zkoušek balistických raket a námořních cvičení sil NATO. Byla to první zpravodajská plavidla schopná provádět analýzu získaných informací přímo na palubě.[1]

Černomořskou loděnicí v Nikolajevu bylo postaveno šest jednotek této třídy.[2]

Jednotky třídy Primorje
Jméno Verze Spuštěna Vstup do služby Status
Kavkaz (433, ex 628, ex SSV-591) Projekt 394B 30. června 1970 vyřazena 1997[2]
Krym (626, ex SSV-590) Projekt 394B prosinec 1969 vyřazena 1997[2]
Primorje (SSV-626, ex 781) Projekt 394B 13. prosince 1969 vyřazena 1994[2]
Zabajkalje (SSV-464) Projekt 394B březen 1971 vyřazena 1993[2]
Zakarpatje (SSV-502) Projekt 994 leden 1972 vyřazena 1993[2]
Zaporožje (429, ex SSV-501) Projekt 994 květen 1972 vyřazena 1997[2]

Konstrukce

[editovat | editovat zdroj]

Konstrukce plavidla vycházela z plavidel pro zpracování ryb typu Majakovskij. Elektroniku tvořily dva navigační radary Nadaja, dva navigační radary Don Kay, výzvědné systémy SIGINT a ELINT různých typů a středisko pro analýzu dat v reálném čase. Zařízení na zpracování informací bylo umístěno v rozměrných nástavbách. Plavidla postrádala zařízení pro přenos dat v reálném čase (tak byla vybavena až následující třída). Pohonný systém tvořily dva diesely o výkonu 3000 kW pohánějící dvojici lodních šroubů. Nejvyšší rychlost dosahovala 12 uzlů.[1] Dosah byl 10 000 námořních mil při rychlosti 12,5 uzlu.[2]

Modifikace

[editovat | editovat zdroj]

Během služby bylo několik plavidel vyzbrojeno protiletadlovými raketovými systémy. Kavkaz, Zabajkalje a Zaporožje dostaly dva čtyřnásobné protiletadlové raketové komplety Strela-2M se zásobou 16 střel. Krym dostal jeden čtyřnásobný raketový komplet 9K310 Igla-1 se zásobou 8 střel.[2]

  1. a b CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 201. 
  2. a b c d e f g h i Large intelligence ships Project 394B Project 994 [online]. Russianships.info [cit. 2015-12-17]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353. 
  • PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 455. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  • Large intelligence ships - Project 394B [online]. russianships.info [cit. 2015-12-19]. Dostupné online. (anglicky)