Třída Fudži

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Fudži
Bitevní loď Fudži v roce 1905
Bitevní loď Fudži v roce 1905
Obecné informace
Uživatelé Vlajka japonského válečného námořnictva Japonské císařské námořnictvo
Typ Predreadnought (bitevní loď)
Lodě Fudži
Jašima
Zahájení stavby 1894
Spuštění na vodu 1896
Uvedení do služby 1897
Osud 1 potopena 1904
1 sešrotována 1948
Předchůdce -
Nástupce Třída Šikišima
Technické údaje
Výtlak Fudži: 12 533 T normální[1]
Jašima: 12 320 T normální[1]
Délka F: 113,99 m mezi svislicemi
J: 113,39 m mezi svislicemi[1]
Šířka F: 22,25 m max
J: 22,45 m max[1]
Ponor F: 8,08 m
J: 8,00 m[1]
Pohon Po dokončení:
10 válcových kotlů
2 vertikální tříválcové parní stroje s trojnásobnou expanzí Humphrys, Tennant and Co.
13 500 k indikovaný (9929,2 kW[p 1]) Fudži projektovaný
2 hřídele[1]
Rychlost F: 18,655 uzlů (34,5491 km/h) při zkouškách[1]
J: 19,46 uzlů (36,040 km/h) při zkouškách[1]
Dosah 7000 námořních mil při 10 uzlech (12 964 km při 18,5 km/h)[1]
Posádka F: 726
J: 741[1]
Výzbroj Po dokončení:
4 × 305 mm/40 Armstrong (2×II)
10 × 152 mm/40 Armstrong (14×I)
20 × 47 mm/40 3-pdr kanón Jamauči (20×I)
4 × 47 mm 2,5-pdr kanón Jamauči s krátkou hlavní (4×I)
5 × 450mm[p 2] torpédomet typu AN (1 nadhladinový, 4 podhladinové)[1]
Pancíř Harveyovaná ocel:
356 až 457 mm boční pás
127 až 356 mm barbety
102 mm přední a zadní přepážka
152 mm čelo kasemat
356 mm velitelská věž
63 mm paluba (niklovaná ocel)[1]
Ostatní 5 × 60cm světlomet[1]
U japonských jmen je rodné jméno uváděno na prvním místě a rodové jméno na druhém
Při přepisu japonštiny byla použita česká transkripce

Třída Fudži (japonsky: 富士型, Fudži-gata) byla třída dvou predreadnoughtů japonského císařského námořnictva postavených v letech 1894 až 1897 v britských loděnicích podle modifikovaných plánů bitevních lodí Royal Navy. Skládala se z lodí Fudži a Jašima – byly to první bitevní lodě, které Japonské císařství získalo. Původně byly objednány jako odpověď na čínské obrněnce, ale byly dokončeny až po první čínsko-japonské válce. Zúčastnily se rusko-japonské války, ve které se Jašima 15. května 1904 potopila po najetí na minu. Fudži byla v roce 1910 překlasifikována na kaibókan a jako plovoucí kasárna se dočkala druhé světové války, po které byla v roce 1948 sešrotována.

Pozadí vzniku[editovat | editovat zdroj]

Rozhodnutí o stavbě[editovat | editovat zdroj]

Japonská námořní strategie na konci 19. století vycházela z francouzské radikální koncepce Jeune École, kterou sem přinesl a pomohl uvést do praxe francouzský námořní architekt a vojenský poradce v Japonsku, Emile Bertin. Přestože ne všichni byly přesvědčeni o správnosti této strategie, Japonsko znepokojovala čínská objednávka stavby nových bitevních lodí pro Pej-jang ťien-tuej (北洋艦隊 ~ Severní loďstvo) ve Francii. Protože Japonsko prozatím postrádalo technologii a kapacitu pro stavbu bitevních lodí, obrátilo se na Velkou Británii s objednávkou dvou co nejmodernějších bitevních lodí.

Spory o financování stavby[editovat | editovat zdroj]

Kolem financování lodí se rozpoutaly spory v japonském parlamentu. Nejprve měly být peníze vyčleněny v rozpočtu na rok 1891, ale pro politické spory k tomu nedošlo. Ministerský předseda princ Masajoši Macukata tedy svůj požadavek přednesl znovu a když byl opět odmítnut, rozpustil svou vládu. Jeho nástupce Hirobumi Itó chtěl finance na stavbu lodí vyčlenit v roce 1892, ale opět neuspěl. Problém vedl až k mimořádné intervenci samotného císaře éry Meidži v prohlášení z 10. února 1893, ve kterém císař nabídl financování stavby obou bitevních lodí z vlastních prostředků, pomocí úspor na provoz státní administrativy a žádal tedy pro státní úředníky snížení platů o 10%. Parlament krátce nato přidělil stavbě lodí třídy Fudži dostatek prostředků.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Konstrukce bitevních lodí třídy Fudži vycházela z bitevních lodí Royal Navy třídy Royal Sovereign. Tyto lodě, které projektoval Sir William White, byly ve své době považovány za technicky nejpokročilejší, největší a nejrychlejší na světě. Projekt třídy Royal Sovereign byl pro japonskou objednávku v mnoha ohledech přepracován a nové lodě byly například o 1,25 uzlu rychlejší.

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

Hlavní výzbroj bitevních lodí třídy Fudži tvořily čtyři kanóny ráže 305 mm o délce 40 ráží, umístěné v přední a zadní dělové věži. Pod označením Typ 41 je vyvinula zbrojovka Armstrong Whitworth a vyrobila Elswick Ordnance Company. Byly původně vyvinuty právě pro britské lodě třídy Royal Sovereign.

Sekundární výzbroj tvořilo 10 rychlopalných kanónů ráže 152 mm o délce 40 ráží. Ty měly lodě chránil proti menším plavidlům, jako byly torpédovky a torpédové čluny. Děla střední ráže byla umístěna po jednom a na dvou palubách, aby při případném zásahu bylo zničeno vždy jen jedno z nich. Část z nich byla umístěna v kasematách na boku lodi.

Lehčí výzbroj tvořilo 20 kusů kanónů ráže 47 mm o délce 40 ráží. Ty doplňovalo pět torpédometů, z nichž byly 4 pod hladinou a jeden v přídi nad hladinou.

Pancéřová ochrana[editovat | editovat zdroj]

Bitevní lodě třídy Fudži byly silně pancéřové pancířem typu Harvey. Ten tvořil pás 3 metry vysoký a 457 mm silný. Na koncích se jeho tloušťka zmenšovala až na 356 mm. Nad ním byl ještě 102 mm ocelový pancéřový pás. Za tímto pancéřovým pásem byly ještě 3 metry široké sklady uhlí, které tvořily další ochranu v případě zásahu. Pancéřová paluba měla sílu 63 mm.

Jednotky třídy Fudži[editovat | editovat zdroj]

Jašima

Fudži vstoupila do služby 17. srpna 1897 a během rusko-japonské války se zúčastnila bitvy o Port Arthur, bitvy ve Žlutém moři a bitvy u Cušimy. Po válce byla překlasifikována na kaibókan a poté sloužila k výcviku až do roku 1922, kdy byla odzbrojena. Do roku 1948 pak sloužila jako plovoucí kasárna.

Jašima vstoupila do služby 9. září 1899. Účastnila se rusko-japonské války, ale už 15. května 1904 najela před Port Arthurem na minu a potopila se. Bylo to jedna z největších ztrát císařského námořnictva v rusko-japonské válce.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Pro přepočet výkonu bylo použito vztahu pro metrickou koňskou sílu. Je ovšem otázka v jaké soustavě byl výkon turbín a parních strojů císařského námořnictva definován. Již koncem 19. století Japonsko znalo (a občas i používalo) metrickou soustavu a například v říjnu 1917 císařské námořnictvo přeznačilo svoje zbraně z palců na centimetry (viz Lacroix & Wells, str. 3). Ale teprve 44. zasedání Teikoku-gikai (帝國議会 ~ císařský sněm) v roce 1921 uzákonilo přechod na metrickou soustavu. Jelikož tou dobou nedošlo k přehodnocení výkonu japonských turbín a zavedení metrické soustavy se jich tudíž nedotklo (viz výkony turbín v Lacroix & Wells), jsou dvě možnosti: 1) císařské námořnictvo uvádělo výkon turbín a parních strojů v metrické koňské síle již před oficiálním zavedením metrické soustavy a nebo 2) po oficiálním zavedení metrické soustavy si císařské námořnictvo ponechalo odvozenou jednotku definovanou v angloamerické měrné soustavě
  2. Torpédomety typu AN byly (a jsou) označovány i jako 18″ (čili 457,2 mm), oficiální označení v centimetrech (torpédometů i torpéd) ale bylo 45 cm a podle Lacroix & Wells (tabulka H.12, str. 778) by se skutečně mělo jednat o 450 mm

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fuji class battleship na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i j k l m LENGERER, Hans. Japanese Battleships and Battlecruisers – Part II: Chapter Two: Six British Built Pre-Dreadnought Class BBs. In LENGERER, Hans; AHLBERG, Lars. Contributions to the History of Imperial Japanese Warships. [s. l.] : [s. n.], 2008-9. Ebook Paper V, s. 11. (anglicky) – odkazováno jako „Lengerer, Contributions V

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • EVANS, David C.; PEATTIE, Mark R.. Kaigun: Strategy, Tactics, and Technology in the Imperial Japanese Navy, 1887-1941. Annapolis, Maryland : Naval Institute Press, 1997. Dostupné online. ISBN 978-0-87021-192-8. (anglicky)  
  • FUKUI, Shizuo. Japanese Naval Vessels at the End of World War II. London : Greenhill Books, 1992. ISBN 1-85367-125-8. S. 54. (anglicky)  
  • HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr. Válečné lodě 2: Mezi krymskou a rusko-japonskou válkou. Praha : Naše vojsko, 1986. (česky)  
  • JENTSCHURA, Hansgeorg; JUNG, Dieter; MICKEL, Peter. Warships of the Imperial Japanese Navy 1869-1945. Annapolis, Maryland : Naval Institute Press, 1986. ISBN 0-87021-893-X. S. 16 a 17. (anglicky)  
  • LENGERER, Hans; KINGSEPP, Sander; MCLAUGHLIN, Stephen. Japanese Battleships and Battlecruisers – Part II. In LENGERER, Hans; AHLBERG, Lars. Contributions to the History of Imperial Japanese Warships. [s. l.] : [s. n.], 2008-9. Ebook Paper V, s. 6 až 79. (anglicky)
  • SCHENCKING, J. Charles. Making Waves: Politics, Propaganda, and the Emergence of the Imperial Japanese Navy, 1868-1922. Stanford, California : Stanford University Press, 2005. ISBN 0-8047-4977-9. (anglicky)  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Fudži ve Wikimedia Commons
  • NISHIDA, Hiroshi. Fuji class 1st class battleships [online]. [cit. 2013-10-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  • PIKE, John. IJN Fuji Class Battleships [online]. globalsecurity.org, rev. 2011-07-11, [cit. 2013-10-26]. Dostupné online. (anglicky)