Třída Kii
| Třída Kii | |
|---|---|
| Obecné informace | |
| Uživatel | Japonské císařské námořnictvo |
| Typ | dreadnought |
| Lodě | 4 (plánováno) |
| Osud | stavba zrušena |
| Předchůdce | třída Tosa |
| Nástupce | třída Jamato |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 42 600 t (standardní) 48 500 t (plný)[1] |
| Délka | 250 m (max.) |
| Šířka | 30,8 m |
| Ponor | 9,7 m |
| Pohon | 4× turbína Gihon 19× kotel Kampon 4 lodní šrouby 131 200 shp |
| Rychlost | 29,7 uzlu |
| Dosah | 8000 nám. mil při 14 uzlech |
| Výzbroj | 10× 410mm kanón typu 3. roku (5×2) 16× 140mm kanón typu 3. roku (16×1) 4× 120mm kanón typu 10. roku (4×1) 6× 610mm torpédomet |
| Pancíř | 292mm boky 120mm paluba až 280mm barbety až 356mm věže 356mm velitelská věž |
Třída Kii byla plánovaná třída superdreadnoughtů japonského císařského námořnictva z 20. let 20. století. Celkem byla plánována stavba čtyř jednotek této třídy. Jejich stavba byla zrušena po Washingtonské konferenci.
Stavba[editovat | editovat zdroj]
Brzy po skončení první světové války hrozilo vypuknutí nových závodů ve zbrojení. Po porážce císařského Německa se třetí nejvýznamnější námořní mocností (po Velké Británii a USA) stalo Japonsko, které chtělo své námořnictvo dále posílit prostřednictvím ambiciózního programu stavby bitevních lodí a bitevních křižníků. Roku 1920 byla zahájena stavba dvou bitevních lodí třídy Tosa a plánována byla stavba dalších čtyř jednotek třídy Kii. V letech 1920–1921 byly dále rozestavěny čtyři bitevní křižníky třídy Amagi, přičemž připravovány byly další čtyři označené jako třída č. 13. Rozsáhlá výstavba válečných lodí probíhala rovněž v USA, které byly hlavním japonským námořním rivalem.[2]
Vývoj nové třídy rychlých bitevních lodí vedl Juzuru Hiraga. Vycházel přitom z bitevních křižníků třídy Amagi. Celkem byla v letech 1921–1922 objednána stavba čtyř jednotek této třídy. Každou měla postavit jiná japonská loděnice. Bitevní loď Kii měla být postavena v Jokosuce, Owari v Kure, Suruga v Kóbe a Omi v Nagasaki. Stavba byla zrušena před založením kýlu na základě výsledků Washingtonské konference.[1]
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Výzbroj mělo tvořit deset 410mm kanónů typu 3. roku ve dvoudělových věžích, šestnáct 140mm kanónů typu 3. roku, čtyři 120mm kanóny typu 10. roku a osm 610mm torpédometů. Pohonný systém mělo tvořit 19 kotlů Kampon a čtyři turbíny Gihon o výkonu 131 200 shp, pohánějící čtyři lodní šrouby. Nejvyšší rychlost měla dosahovat 29,7 uzlu. Plánovaný dosah byl 8000 námořních mil při rychlosti 14 uzlů.[1]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c KII battleships [online]. Navypedia.org [cit. 2019-01-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři. 5. díl. Rok 1918. Praha: Libri, 2002. 186 s. ISBN 80-7277-102-7.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 374 s. ISBN 80-206-0357-3.