Třída Kawači

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Třída Kawači
Seccu
Seccu
Obecné informace
Uživatelé Japonské císařské námořnictvo
Typ predreadnought
Lodě 2
Osud 1 zničena vnitřním výbuchem
1 potopena
Předchůdce třída Sacuma
Nástupce třída Kongó
Technické údaje Kawači
Výtlak 20 823 t (standardní)[1]
22 900 t (plný)[2]
Délka 160,6 m (max.)
Šířka 25,7 m
Ponor 8,2 m
Pohon 16 kotlů, 2 parní turbíny
2 lodní šrouby
25 000 hp
Rychlost 20 uzlů
Dosah 2700 nám. mil při 18 uzlech[2]
Posádka 999
Výzbroj 4× 305mm/50 kanón (2×2)
8× 305mm/45 kanón (4×2)
10× 152mm kanón (10×1)
8× 120mm kanón (8×1)
12× 76mm kanón (12×1)
5× 457mm torpédomet
Pancíř 102–305mm boky
280mm barbety a věže
30mm paluba
152mm kasematy
254mm velitelská věž

Třída Kawači byla třída predreadnoughtů japonského císařského námořnictva. Postaveny byly dvě jednotky této třídy. V prvoliniové službě byly v letech 1912–1923. Zatímco Kawači byla roku 1918 zničena vnitřním výbuchem, Seccu byla na základě Washingtonské konference odzbrojena a využívána jako pomocné plavidlo. Potopena byla na konci druhé světové války.[3]

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Byla to druhá třída bitevních lodí postavených japonskými loděnicemi. Konstrukčně vycházely z bitevní lodě Aki třídy Sacuma. Asi 20 % komponentů pocházelo ze zahraničí (oproti 60 % u třídy Sacuma).[1] Obdobně jako u dreadnoughtů nesly silnou baterii 305mm kanónů, které však měly dvě různé délky hlavně a tedy i odlišnou balistiku. Třída Kawači proto není považována za plnohodnotné dreadnoughty.[4] Postaveny byly dvě jednotky této třídy. Stavba proběhla v letech 1909–1912 v loděnicích v Jokosuce a v Kure.[1]

Jednotky třídy Kawači:[1]

Jméno Loděnice Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby Poznámka
Kawači Jokosuka 1. dubna 1909 15. října 1910 31. března 1912 Dne 12. července 1918 byla v Tokujamském zálivu zničena vnitřním výbuchem. Zemřelo 700 osob. Vrak byl sešrotován.
Seccu Kure 18. ledna 1909 30. března 1911 1. července 1912 Roku 1922 odzbrojena, 1923 vyřazena a používána jako cílová loď. Dne 24. července 1945 potopena u Kure americkými palubními letadly z operačního svazu TF.38. Později byl vrak sešrotován.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Základní uspořádání třídy Kawači

Hlavní výzbroj tvořily čtyři 305mm/50 kanóny ve dvoudělových věžích na přídi a na zádi, které doplňovalo osm 305mm/45 kanónů ve dvoudělových věžích. Dále nesly deset 152mm kanónů, osm 120mm kanónů, dvanáct 76mm kanónů a pět 457mm torpédometů. Pohonný systém tvořilo 16 kotlů Miyabara a dvě parní turbíny Curtis (vyrobené licenčně firmou Kawsaki) o výkonu 25 000 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 20 uzlů.[1] Dosah byl 2700 námořních mil při 18 uzlech.[2]

Modifikace[editovat | editovat zdroj]

Cílová loď Seccu v roce 1940

V roce 1921 Seccu nenesla dosavadní 76mm kanóny, přičemž na střechy hlavních dělových věží byly rozmístěny čtyři protiletadlové 76mm kanóny. Dále byly odstraněny dva z torpédometů.[1]

Seccu byla roku 1922 odzbrojena a následně upravena na cílovou loď, která byla řízena dálkově z torpédoborce Jukikaze. Prostřední komín byl odstraněn a rychlost poklesla na 16 uzlů. Z trupu byl odstraněn boční pancéřový pás. Roku 1940 byl vyměněn pohonný systém.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1906–1921. Annapolis: Naval Institute Press, 1985. S. 229. (anglicky) 
  2. a b c SETTSU battleships (1912) [online]. Navypedia.org [cit. 2020-05-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. IJN Settsu Class Battleships [online]. Globalsecurity.org [cit. 2020-05-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. HRBEK, Jaroslav. Velká válka na moři, 1. díl. Rok 1914. Praha: Libri, 2001. 258 s. ISBN 80-85983-84-2. S. 41. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr. Válečné lodě 2: Mezi krymskou a rusko-japonskou válkou. Praha: Naše vojsko, 1986. 28-058-86. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]