Svatý Auracián

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Svatý Auracián
Relikviář svatého Auraciána.jpg
mučedník
Datum narození2. až 3. století
Datum úmrtí2. až 3. století
Místo úmrtíŘím
Svátek3. srpen
Místo pohřbeníKalixtovy katakomby (Řím), od roku 1643 kostel sv. Anny v Č. Budějovicích, od 4. srpna 1670 katedrála svatého Mikuláše v Č. Budějovicích
Uctíván církvemiřímskokatolická církev
Atributyznázorňován jako mladý voják, s palmovou ratolestí a mečem
Patronemměsta České Budějovice

Svatý Auracián (též svatý Auratian, svatý Auratianus) je světec uctívaný v Českých Budějovicích jako patron města a českobudějovické diecéze.

Život a osudy ostatků[editovat | editovat zdroj]

O jeho životě není nic známo, jediným pramenem kultu je římská autentika identifikující ostatky jako ostatky světce-mučedníka.[1] Předpokládá se, že žil ve 2. nebo 3. století. Původně byl pohřben v tzv. Kalixtových katakombách v Římě[2], nejde však o katakomby dnes takto označované.[3] Roku 1643 daroval papež Urban VIII. jeho ostatky provinciálu řádu kapucínů v Čechách a na Moravě Ludvíku z Rosenheimu s tím, že nesmí být rozděleny.[4] Následujícího roku byly přepraveny z Říma do Čech a uloženy v kapucínském klášteře sv. Anny. 4. srpna 1670 pak byly slavnostně přeneseny do farního (od roku 1785 katedrálního) kostela sv. Mikuláše a darovány městu. Zde má tento světec v závěru severní lodi svoji kapli. Kaple je vyzdobena oltářem sv. Anny od sochaře Leopolda Huebera z roku 1771. V kostele se též nachází pamětní destička, upomínající na přenesení ostatků tohoto světce. Je napsána v latinském jazyce a umístěna pod kazatelnou na rozhraní hlavní lodi a presbytáře. Každoročně se v českobudějovickém chrámu světí Auraciánův svátek 3. srpna.

Vyobrazení[editovat | editovat zdroj]

Tento svatý je nejčastěji zobrazován ve vojenském šatě, s nepokrytou hlavou, s mučednickou palmovou ratolestí a s mečem.

Štukovaná socha od Tomáše Zeisla z roku 1644 je umístěna v nice průčelí katedrály sv. Mikuláše v Českých Budějovicích. Kamenná socha vznikla jako součást Mariánského sousoší na Mariánském náměstí v Českých Budějovicích, jejíž originál z roku 1716 od Josefa Dietricha je dnes umístěn v křížové chodbě kláštera v Borovanech; na náměstí stojí kopie (od Ivana Tláška) z roku 1991. Světce také znázorňuje reliéf na plášti největšího českobudějovického zvonu Bumerin na Černé věži. Dále je přítomen v kartuši na votivním obrazu Panny Marie Budějovické od neznámého autora (1641–1677) jako jeden z pětice světců-patronů města. Ve sbírkách Jihočeského muzea je uložena socha světce, pocházející z někdejšího Worathova oltáře sv. Auraciána.[1] Malba z konce 18. století zdobí vrchol hlavního oltáře katedrály. Roku 1912 zhotovil velkoformátový obraz František Bohumil Doubek, umístěn byl na oltář zhotovený roku 1913 v souvislosti s rekonstrukcí katedrály pod vedením architekta rytíře Richarda Klenky z Vlastimilu. Od 80. let 20. století je tento obraz umístěn na stěně v pravé (jižní) kapli.[5]

Zaniklá / ztracená[editovat | editovat zdroj]

Vůbec nejstarším vyobrazením sv. Auraciána byl stříbrný obraz, snad reliéf, pořízený Ludvíkem z Rosenheimu nedlouho po obdržení světcových ostatků. Ohledně námětu je známo jen to, že na něm byl světec vyobrazen s palmovou ratolestí a mečem. Obraz byl uložen v kapucínském klášteře ve Vídni, odkud byl r. 1645 kvůli obavám z válečného plenění odeslán do úschovy do Štýrského Hradce. Již k roku 1666 byl ztracený.[6]

Na původním Worathově oltáři sv. Auraciána v katedrále byl oltářní obraz od vídeňského malíře Matouše Mannagetty z roku 1666,[7] zobrazující scénu světcova stětí. Většina obrazu shořela při požáru roku 1911, zachovala se jen část s postavou kata a psíkem.[8]

Mimo České Budějovice[editovat | editovat zdroj]

V ikonografickém programu sochařské výzdoby terasy na Svaté Hoře u Příbrami je jižní strana věnována českým zemským patronům. Mezi nimi nečekaně figuruje i socha římského vojáka s palmovou ratolestí v ruce. Libor Černý navrhuje číst ji jako sochu svatého Auraciána.[9]

  • vpravo na Mariánském sousoší od J. Dietricha (1716)

  • obraz od F. B. Doubka (1912)

  • obraz na hlavním oltáři katedrály, 18. stol.

Datum svátku[editovat | editovat zdroj]

O světci nejsou známy žádné životopisné údaje, a to ani úmrtní den. Jeho svátek se v Českých Budějovicích slaví jako výročí přenesení ostatků z kapucínského kostela sv. Anny do farního kostela sv. Mikuláše (4. srpna 1670).[10] Svátek byl nejprve slaven (podle povolení pražské arcibiskupské konzistoře z 14. listopadu 1670) o třetí neděli v srpnu,[11] a to až do josefínských reforem, kdy mučedníkův srpnový svátek přestal být slaven.[12]

Patrně až v nedávné minulosti (cca od roku 2014[13]) bylo slavení svátku obnoveno, a to ve vlastní výroční den přenesení ostatků nebo v jeho bezprostřední blízkosti.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Od dob přenesení ostatků do Českých zemí se začíná toto jméno objevovat i jako křestní, nejprve u obyvatel v Českých Budějovicích,[14] později i jinde.

V letech 2014–15 byly kosti zkoumány odborníky, kteří konstatovali, že ostatky skutečně pochází z doby Římské říše, lebka však vykazuje spíše ženské rysy. Protože je ale připevněna k relikviáři, mohl její výzkum probíhat pouze pomocí zrcátek, a tak nebylo možné zhodnotit všechny potřebné znaky.[15] V oblouku horní čelisti byl nalezen kořen vmezeřeného zubu (mesiodens), což je genetická vada vyskytující se častěji u mužů. Tato anomálie svědčí o tom, že ostatky patřily mladému dospělému jedinci, výšku postavy nebylo možné vzhledem k chybějícím dlouhým kostem určit. To vše se pozoruhodně shoduje s faktem, že mnozí pozdější umělci zobrazovali sv. Auraciána jako mladého muže s velmi jemnými, takřka ženskými obličejovými rysy. Už v barokní době byly kosti s výjimkou lebky ve snaze o konzervaci navoskované a ozdobené plátkových zlatem (jméno „Auratianus“ je odvozeno z latinského „aurus“, tedy „zlatý“, což může poukazovat na ryzost víry jeho nositele), lebka je ozdobena věncem z kovových drátků, textilie, lístků a perel. Rohy relikviáře jsou vyplněny prosklenými malými pyramidami se zlomky dalších ostatků.

V roce 2015 (u příležitosti 750. výročí založení Českých Budějovic) byla jménem sv. Auraciána pojmenována planetka 16709 (toto číslo v sobě nese rok slavnostního uložení ostatků v kostele sv. Mikuláše 1670), objevená v roce 1995 Janou Tichou z Observatoře Kleť. Tím se sv. Auracián dostal též na astronomické nebe.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky a reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ REBAN, Karel. Po stopách sv. Auraciána, patrona města Čes. Budějovic. Časopis katolického duchovenstva. Roč. 1918, čís. 7+8, s. 427-430. Dostupné online. 
  2. ↑ SEIFERTOVÁ, Šárka. Zobrazování českých zemských patronů v lidovém umění. Brno: Masarykova Univerzita v Brně, Filozofická fakulta, Ústav evropské etnologie, 2006. Dostupné online. S. 64. Diplomová práce. 
  3. ↑ V 17. století se takto označoval celý komplex katakomb, který se dnes rozděluje na řadu různě pojmenovaných podzemních pohřebišť. Srov. ADÁMEK, Jan. Katedrála sv. Mikuláše v Českých Budějovicích. České Budějovice: Národní památkový ústav, 2015. S. 133. 
  4. ↑ SÚA Praha, ŘK, sign. 25, Listina Urbana VIII. Papež Urban VIII. na žádost provinciála kapucínského řádu v Čechách Ludvíka z Rosenhaimu, který obdržel tělo sv. Auratiana a dal je vystavit v kapucínském kostele v Českých Budějovicích (Putnais), zakazuje komukoli oddělit z jakéhokoli důvodu část tohoto těla. Opis tohoto zákazu má být vyvěšen na vrata kostela. Tato listina byla sepsána 2. října 1643 v Římě. Srov. v Příloze č. 6: Ad futuram rei memoriam. In: ADAM, Petr. Působení řádu kapucínů v Českých Budějovicích v 18. století. České Budějovice: Jihočeská univerzita České Budějovice, Historický ústav Jihočeské univerzity, 2001. S. 84. Diplomová práce. 
  5. ↑ HANSOVÁ, Jarmila. Svatý Auracián - patron Českých Budějovic. In: sv. Auracián v českobudějovické katedrále. Č. Budějovice: Děkanství u sv. Mikuláše, 2015. S. 14.
  6. ↑ REBAN, Karel. Po stopách sv. Auraciána, patrona města Čes. Budějovic. Časopis katolického duchovenstva. Roč. 1918, čís. 7+8, s. 434–436. Dostupné online. 
  7. ↑ REBAN, Karel. Po stopách sv. Auraciána, patrona města Čes. Budějovic. Časopis katolického duchovenstva. Roč. 1918, čís. 7+8, s. 436. [Po stopách sv. Auraciána, patrona města Čes. Budějovic Dostupné online]. 
  8. ↑ REBAN, Karel. Po stopách sv. Auraciána patrona města Č. Budějovic. Časopis katolického duchovenstva. Roč. 1918, čís. 9+10, s. 544. Dostupné online. 
  9. ↑ ČERNÝ, Libor. Ikonografický program jezuitů v barokní sochařské výzdobě Svaté Hory u Příbrami. [s.l.]: [s.n.], 2014. Dostupné online. S. 79. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Ústav pro dějiny umění. 
  10. ↑ REBAN, Karel. Po stopách sv. Auraciána, patrona města Č. Budějovic. Časopis katolického duchovenstva. Roč. 1918, čís. 9+10, s. 531. Dostupné online. 
  11. ↑ KAREL, Reban. Po stopách sv. Auraciána, patrona města Č. Budějovic. Časopis katolického duchovenstva. Roč. 1918, čís. 9+10, s. 532. Dostupné online. 
  12. ↑ KAREL, Reban. Po stopách sv. Auraciána, patrona města Č. Budějovic. Časopis katolického duchovenstva. Roč. 1918, čís. 9+10, s. 542–545. Dostupné online. 
  13. ↑ svatý Auratian [Auracián] | ENCYKLOPEDIE ČESKÝCH BUDĚJOVIC. encyklopedie.c-budejovice.cz [online]. [cit. 2021-07-28]. Dostupné online. 
  14. ↑ KOVÁŘ, Daniel. Budějovický poutník, aneb Českými Budějovicemi ze všech stran. Praha: Miloš Uhlíř - Baset, 2006. ISBN 80-7340-089-8. S. 63. 
  15. ↑ Byl Auracián ženou? Vědci zkoumali kosti budějovického patrona

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ADÁMEK, J. [et al.], Katedrála sv. Mikuláše v Českých Budějovicích, České Budějovice 2015, s. 131–153.
  • K. REBAN, Po stopách sv. Auratiana, patrona Českých Budějovic, ČKD (59), 84, 1918, s. 422–437, 530–545.
  • Dějiny řádu kapucínského se zřetelem na českomoravskou provincii, b.m., b.r.
  • F. MARDETSCHLÄGER, Kurz gefasste Geschichte des Bisthums und der Diöcese Budweis zur Jubiläumsfeier ihres hundertjährigen Bestehens nach historischen Quellen bearbeitet, Budweis 1885, s. 186–187.
  • V. RABAS, Prvopočátky řádu kapucínského, ČKD (71) 96, 1930, s.63–71, 596–609.
  • V. RABAS, Řád kapucínský a jeho působení v Čechách v 17. století, Praha 1938.
  • Sv. Auracián v českobudějovické katedrále, České Budějovice 2015.
  • P. ADAM, Působení řádu kapucínů v Českých Budějovicích [diplomová práce], České Budějovice: Historický ústav Jihočeské univerzity 2001.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Svatý_Auracián&oldid=21359769“