Mariánské náměstí (České Budějovice)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Mariánské náměstí
východní část
východní část
Umístění
MěstoČeské Budějovice
Městská částČeské Budějovice 3
Poloha
Historie
Denominace1990
Pojmenováno poSloup se sochou Panny Marie
Starší názvyŠvermovo náměstí
Jirsíkovo náměstí
Kasseler Platz
Další údaje
Počet adres0 adres
PSČ370 01
370 04
Kód ulice801577
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mariánské náměstí v Českých Budějovicích se rozkládá severně od historického centra, v místě, kde ze středověkého města za Pražskou branou vycházela silnice směrem na Prahu.

Lobkowické náměstí[editovat | editovat zdroj]

Původně byla část současného náměstí od ulice 28. října západně nazývána jako Mariánské náměstí (podle původního umístění Mariánského sousoší z roku 1716) a část východně pojmenovaná Lobkowické náměstí, též Lobkovické náměstí.[1] Tento název se používal od roku 1823, kdy na místě nechal krajský hejtman Augustin Longin Josef kníže Lobkowicz (1797—1842) postavit pavilonek s kašnou zásobovanou kvalitní pitnou vodou. Městské studny byly tou dobou znečistěné a šířily se z nich epidemie.

Pojmenování[editovat | editovat zdroj]

  • 1875 – stanoveny oficiální názvy Mariánské a Lobkowické náměstí[2]
  • 1921 – sloučení a přejmenování na Jirsíkovo náměstí[2]
  • 1938 – Jirsíkplatz
  • 25. července 1939 – Marienplatz / Mariánské náměstí
  • 14. ledna 1942 – Kasseler Platz / Kasselské náměstí (nesprávně Kasselerovo)
  • květen 1945 – Jirsíkovo náměstí
  • 25. srpna 1950 – náměstí Jana Švermy
  • 1955 – Švermovo náměstí
  • 1990 – Mariánské náměstí

Historie[editovat | editovat zdroj]

Hotel Savoy dokončený v roce 2008

Mariánské náměstí začalo vznikat za městskými hradbami severně od Pražské brány. Místo bylo rozcestím, odkud vybíhala severně tzv. Pražská (dnes Pražská třída) a západně na Písek tzv. Říšská (dnes Husova třída).[3] Přinejmenším od roku 1533 stál u Pražské silnice gotický dům s poštovním úřadem s hostincem, tehdy obojí v majetku Paula Kheisera.[4] 1613 byl renezančně přestavěn. Úřad se opakovaně přesouval na hlavní náměstí a zpět, hostinec fungoval až do poloviny 20. století.[4] V roce 1716, jako vděk města za přežití morové epidemie 1713, bylo umístěno Mariánské sousoší od Josefa Dietricha. Původně stálo při nynější ulici 28. října (proti ústavu pro hluchoněmé), odkud bylo v roce 1949 odstraněno. Oficiálně proto, že překáželo dopravě.[3] K obnově (kopie soch, sokl originální) došlo po revoluci v současném umístění. V roce 1823, v reakci na epidemie nakažlivých chorob v důsledku kontaminace měšťanských studní, nechal krajský hejtman August Longin Josef Lobkowicz (1797—1842) postavit (poblíž současného umístění sousoší) již neexistující antický chrámek s kašnou, která byla zásobovaná nezávadnou vodou. Českobudějovičtí právovárečníci postavili v letech 1843–1845 budovu Mariánských kasáren,[3] před níž byl v roce 1910 umístěn kamenný rozcestník (od roku 2003 stojí v Krajinské třídě na Sadech).

U Červeného raka[editovat | editovat zdroj]

V roce 1846 nebo 1847 byla za Mariánským sousoším dokončena budova U Červeného raka.[2] Navrhl ji i vybudoval městský stavitel Josef Sander, stala se jeho sídlem a zároveň činžovním domem.[1] V letech 1856–1870 ji využíval učitelský ústav.[1] Roku 1871 dům odkoupil českobudějovický biskup Jan Valerián Jirsík a zřídil v něm ústav hluchoněmých,[2] který fungoval pod různými názvy (například Diecézní ústav pro hluchoněmé, Zvláštní škola internátní pro neslyšící).[1] V letech 1873 a 1878 budovu rozšířil stavitel Jakob Stabernak.[1]

Metropol a Grand Bio[editovat | editovat zdroj]

Roku 1877 vystavěl při Pražské třídě Měšťanský pivovar pivnici Budweiser Bierhalle později stavebně rozšířenou na kavárnu, restauraci a tančírnu Metropol, jež se stala jedním z center městského kulturního a politického života. V roce 1911 vzniklo v zadní části náměstí Grand Bio, jeden z prvních stálých kamenných biografů ve městě (od roku 1949 fungoval pod jménem kino Lípa). Roku 1959 byl zbourán hostinec Na Staré poště[5] a nahrazen výškovou budovou koldomu Perla zahrnující restauraci, kavárnu a kino Vesmír. V roce 1962 nechal krajský tajemník KSČ zbourat restauraci s kavárnou Metropol a kino Lípa, oficiálně pro uvolnění prostoru nové budově divadla na severní straně náměstí. Tajemník však věděl, že zde divadlo nevznikne, neboť měl od banky i ministerstva informaci, že prostředky na výstavbu nejsou a nebudou ani v dlouhodobém výhledu.[5]

Fotoateliér[editovat | editovat zdroj]

Roku 1901 se na Lobkowickém náměstí v domě číslo 5 usadil fotograf Antonín Wildt. Následně přikoupil i dům číslo 6 (dnes Riegrova 1808/7), kde zřídil fotoateliér (inzerovaný jako největší v jižních Čechách) a prodejnu s fotopotřebami. V roce 1920 se odstěhoval do Prahy.[1]

V roce 2007 uzavřela nároží ulice B. Smetany a Pražské třídy nová budova České pojišťovny a o rok později byl dokončen na ni navazující hotel Savoy.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Zaniklé[editovat | editovat zdroj]

  • ≤1533–1959 Na Staré poště – původní pošta a hostinec v místě koldomu[4]
  • 1748–1875 střelnice ostrostřelců
  • 1823–? altánek s Lobkowiczovou kašnou[2]
  • 1877–1962 Metropol – klasicistní kavárna při Pražské třídě
  • 1899–1981 německá zemská hospodářská škola – budova za koldomem
  • 1911–1962 Grand Bio – první stálý kamenný biograf ve městě

Existující[editovat | editovat zdroj]

  • 1716 – Mariánské sousoší – práce Josefa Dietricha, původně při ulici 28. října, 1. července 1993 obnovená v místě Lobkowicova náměstí, originály soch v Borovanech
  • 1843 – Mariánská kasárna – bývalá kasárna, ve kterých vykonávali vojenskou službu různé významné osobnosti, mj. první prezident České republiky Václav Havel nebo spisovatel Jaroslav Hašek, po roce 2010 byla stavebně upravena pro jiné účely
  • 1847 – budova ústavu hluchoněmých (od roku 1871, před ním budova sloužila učitelskému ústavu[2])
  • 1910 – historický rozcestník – původně před kasárnami, r. 2003 obnoven v Krajinské a doplněn pamětní deskou, kulturní památka
  • 192x – tramvajový sloup – 15. 6. 2016 doplněn pamětním kamenem jako pomník tramvajové dopravy
  • 1959 – komplex činžovních domů Perla – první Koldům v jižních Čechách s restaurací, kavárnou, kinem Vesmír a horkovzdušnou sušárnou prádla

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f SCHINKO, Jan. Hejtman Lobkovic si kašnou vysloužil celé náměstí. Českobudějovický deník. 2008-06-01. Dostupné online [cit. 2020-12-28]. 
  2. a b c d e f SCHINKO, Jan. DRBNA HISTORIČKA: Lobkovické náměstí v Budějcích se spojilo s Mariánským. Budějcká drbna [online]. 2018-04-26 [cit. 2020-12-28]. Dostupné online. 
  3. a b c PLETZER, Karel. Encyklopedie Českých Budějovic - Mariánské náměstí [online]. Č. Budějovice: NEBE [cit. 2020-12-12]. Dostupné online. 
  4. a b c SCHINKO, Jan. Na Pražské sídlilo hned několik mědikovectví. denik.cz [online]. Vltava Labe Media, 2007-11-25 [cit. 2020-12-26]. Dostupné online. 
  5. a b SCHINKO, Jan. V roce 1962 byla bezohledně zbořena severní strana Mariánského náměstí. A za 55 let se tam nic nepostavilo. Budějcká drbna [online]. 2017-03-30 [cit. 2020-10-18]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Mariánské náměstí na Wikimedia Commons