Přeskočit na obsah

Střízlík černohlavý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxStřízlík černohlavý
alternativní popis obrázku chybí
Střízlík černohlavý
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaptáci (Aves)
Řádpěvci (Passeriformes)
ČeleďDonacobiidae
Aleixo & Pacheco, 2006
Rodstřízlík (Donacobius)
Swainson, 1831
Binomické jméno
Donacobius atricapilla
(Linné, 1766)
Rozšíření střízlíka černohlavého (zeleně)
Rozšíření střízlíka černohlavého (zeleně)
Rozšíření střízlíka černohlavého (zeleně)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Střízlík černohlavý (Donacobius atricapilla) je druh amerického pěvce, jediný zástupce rodu Donacobius a čeledi Donacobiidae.

Systematika

[editovat | editovat zdroj]

Ačkoli první popis střízlíka černohlavého vypracoval již francouzský přírodovědec Mathurin Jacques Brisson roku 1760, platný vědecký popis zhotovil teprve Carl Linné ve dvanáctém vydání Systema naturae z roku 1766. Pro ptáka zvolil vědecké jméno Turdus atricapilla.[2] Popisnou autoritu současného rodu Donacobius představuje anglický ornitolog William John Swainson (1831).[3] Rodové jméno vychází z řečtiny („donakos“ = „rákos“, „bios“ = „způsob života“), druhové jméno z latiny (ater = „černý“, „capillus“ = „vlasy na hlavě“).

Systematické zařazení rodu Donacobius se v průběhu historie měnilo. Na základě anatomie, sociálního systému a chování se zdálo, že se jedná buďto o zástupce střízlíkovitých (Troglodytidae), anebo drozdcovitých (Mimidae). Tento pohled nicméně do určité míry zpochybnily již průkopnické práce založené na hybridizaci DNA,[4] molekulárně-fylogenetické studie pak tento rod identifikovaly jakožto zástupce sylvioidního kladu zpěvných ptáků. Za jeho nejbližší příbuzné je pokládána relativně nově vytyčená čeleď Bernieridae, jejíž zástupci představují endemity ostrova Madagaskar.[5][6] V současném systému rod Donacobius vystupuje v rámci samostatné čeledi Donacobiidae, vědecky popsané v roce 2006.[7]

V případě střízlíka černohlavého jsou rozeznávány čtyři poddruhy, a to s následujícím areálem výskytu:[8]

  • D. a. brachypterus Madarász, G, 1913Panama a severní Kolumbie;
  • D. a. nigrodorsalis Traylor, 1948 – jižní Kolumbie, východní Ekvádor a východní Peru;
  • D. a. atricapilla (Linnaeus, 1766)Venezuela, guaynský region až severovýchodní Argentina;
  • D. a. albovittatus d'Orbigny & Lafresnaye, 1837 – jihozápadní Brazílie a Bolívie.

Střízlík černohlavý představuje středně velký druh pěvce s protáhlým tělem, zakulacenými křídly, stupňovitým ocasem, statnými končetinami a středně dlouhým rovným zobákem.[6] Celková tělesná velikost činí asi 21,5 až 22 cm, s hmotností v rozsahu 31 až 42 g. Opeření je u samců i samic podobné. Svrchní partie včetně hlavy se pohybují v leskle černých až hnědých odstínech, zatímco opeření na spodku těla nese různé odstíny žluté, se sytě vybarvenými skvrnami po stranách hrdla a tmavým pruhováním na bocích. Letky jsou sytě černé, s bílou skvrnou na základně ručních letek, zatímco ocasní pera mají černo-bílé zbarvení. Duhovka je výrazně žlutá, zobák černý a končetiny zelenožluté.[4]

Dvojice střízlíků (Piraju, Sao Paulo, Brazílie)
Hlas

Střízlík černohlavý je vázán na nížinné mokřadní a bažinaté oblasti Střední a Jižní Ameriky, typicky žije maximálně do nadmořské výšky asi 600 m, zřídka až do 1 400 m (v Ekvádoru). Nemigruje. Živí se takřka výlučně hmyzem a jinými bezobratlými, které loví především z okolní vegetace, někdy však i na zemi, občas letící hmyz uchvátí přímo za letu. Relativně malá teritoria si střízlící vymezují pro obě pohlaví specifickým zpěvem, typicky předváděným v koordinovaných duetech. V úživných stanovištích může být střežená oblast často jen několik metrů široká a až 100 metrů dlouhá. K hnízdnímu páru se často přidružuje i potomstvo z předchozích snůšek (tzv. „helpers“), jež s vydržováním území napomáhá, zároveň se podílí na péči o nově vylíhnutá mláďata a ochraně před predátory. Větší počet vyvedených mláďat hnízdního páru pozitivně koreluje právě s přítomností podobných pomocníků.[4][6]

Zvláště na severu areálu výskytu může hnízdní období střízlíka černohlavého zasahovat do mnoha měsíců roku (leden–srpen). Hluboké šálkovité hnízdo tvoří rostlinná vlákna, hadí svlečky a jiný vhodný materiál. Jeho stavbu zajišťuje především samice, jež se nezdráhá materiál pro stavbu hnízda ukrást jiným ptákům v okolí. Hnízdo si buduje ve vegetaci nízko nad vodou (max. asi 1 metr), nad souší bývá umístěno výše. Vajíčka jsou purpurově bílá se skvrněním, v počtu 2 až 3 na snůšku. Velikost snůšky se může lišit v závislosti na obývané lokalitě. Inkubaci zajišťuje výhradně samice, následnou péči o mláďata i samec a pomocníci. Inkubační doba trvá 16 až 18 dní a zhruba stejný čas stráví mláďata na hnízdě.[4][6][9]

Ohrožení

[editovat | editovat zdroj]

Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) považuje ve svém vyhodnocení stavu ohrožení z roku 2020 střízlíka černohlavého za málo dotčený druh. Jde o hojného ptáka s početnou populací, která dle odhadů činí 5 až 50 milionů dospělých jedinců (byť populační trend se zdá být mírně klesající).[10]

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
  2. Donacobius atricapilla (střízlík černohlavý) - Avibase. avibase.bsc-eoc.org [online]. [cit. 2024-06-20]. Dostupné online. 
  3. SWAINSON, William John. Zoological illustrations, or, Original figures and descriptions of new, rare, or interesting animals. Series 2. Vol. 2. London: Baldwin, Cradock 
  4. a b c d DEL HOYO, J.; ELLIOTT, A.; CHRISTIE, D. A. Cuckoo-shrikes to Thrushes. Barcelona: Lynx Editions, 2005. (Handbook of the Birds of the World; sv. 10). ISBN 84-87334-72-5. S. 356–357, 447. (anglicky) 
  5. TiF Checklist: PAROIDEA & SYLVIOIDEA I. jboyd.net [online]. [cit. 2024-06-20]. Dostupné online. 
  6. a b c d WINKLER, D. W.; BILLERMAN, S. M.; LOVETTE, I. J. Bird Families of the World: An Invitation to the Spectacular Diversity of Birds. Barcelona: Lynx Edicions, 2015. Dostupné online. ISBN 978-84-941892-0-3. S. 430. (anglicky) 
  7. ALEIXO, A.; PACHECO, J. F. A family name for the monotypic oscine passerine genus Donacobius. Revista Brasileira de Ornitologia. 2006, s. 172–173. 
  8. Grassbirds, Donacobius, tetrakas, cisticolas, allies – IOC World Bird List. www.worldbirdnames.org [online]. [cit. 2024-06-20]. Dostupné online. 
  9. ALMEIDA, S. M.; STRÜSSMANN, Ch.; ANJOS-SILVA, E. J. SNAKE’S EXUVIAE AS HABITUAL NESTING MATERIAL OF THE BLACK-CAPPED DONACOBIUS (DONACOBIUS ATRICAPILLA) (PASSERIFORMES: DONACOBIIDAE) IN THE PANTANAL WETLANDS. Ornitología Neotropical. 2014, roč. 25, čís. 1. Dostupné online. 
  10. BirdLife International. Donacobius atricapilla [online]. IUCN, 2020 [cit. 2024-06-20]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]