Přeskočit na obsah

Středová stavba

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Rotunda Panny Marie a sv. Kateřiny ve Znojmě

Středová budova či středová stavba (někdy též centrální stavba apod.) je architektonický objekt postavený na zásadách středové souměrnosti (souososti), tzn. na půdorysu s nejméně dvěma vzájemně symetrickými osami a s vnitřkem i hmotou tvarované odstředivě vzhledem rotačnímu těžišti osy.

Nejjednodušší exempláře tohoto typu jsou stavby na půdorysu kruhu tvaru válce (rotundy), stavby na půdorysu čtverce či mnohoúhelníku (nejčastěji osmistranu). Existují také složitější konstrukce na půdorysu obdélníkku, oválu, elipsy, trojúhelníku, řeckého kříže s apsidami či bez nich, nebo stavby na půdorysu čtyřlistu (tetrakonchos) nebo trojlistu. U posledně jmenovaných staveb zpravidla nad středovou částí byla kupole či polygonální klenba, svou výškou dominující objektu.

Stavby tohoto typu jsou známy již ve starověku, např. v římské církevní architektuře, v středověkuEvropě, Byzanci i na Blízkém východě - rotundy, mauzolea, baptisteria.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Budowla centralna na polské Wikipedii.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • SZOLGINIA, Witold. Architektura. Warszawa: Sigma NOT, 1992. ISBN 83-85001-89-1. S. 30, 31. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]