Stegosaurus
![]() Stratigrafický výskyt: Svrchní jura, před 155–150 miliony let | |
---|---|
![]() Moderní rekonstrukce vzhledu stegosaura | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Třída | plazi (Sauropsida) |
Nadřád | dinosauři (Dinosauria) |
Řád | ptakopánví (Ornithischia) |
Podřád | Thyreophora |
Infrařád | Stegosauria |
Čeleď | Stegosauridae |
Rod | Stegosaurus Marsh, 1877 |
Druhy | |
| |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Stegosaurus („zastřešený ještěr“) byl rod ptakopánvého dinosaura, který žil v období pozdní jury (asi před 150 miliony let) na území Severní Ameriky. Jeho pojmenování znamená „střechovitý či zastřešený ještěr“, toto označení dostal podle plochých desek, menší měl na krku a větší na hřbetě a přední části ocasu.[1] Spolu s rody Tyrannosaurus, Triceratops a Apatosaurus (dříve „Brontosaurus“) patří mezi vůbec nejznámější rody neptačích dinosaurů. Formálně byl popsán paleontologem Othnielem C. Marshem v roce 1877.[2]
Rozměry a popis[editovat | editovat zdroj]
Stegosaurus byl jedním z největších zástupců své čeledi, mohl dorůstat délky až kolem 9 metrů[3] a vážit asi 4 až 7 tun. Běžně velké exempláře druhu S. stenops dosahovaly délky asi 6,5 metru a hmotnosti 3500 kg, u druhu S. ungulatus pak 7 metrů a 3800 kg.[4] Podle jiných odhadů však vážil dospělý exemplář druhu S. stenops až kolem 4700 kg.[5] Nejvyšší odhady tělesné hmotnosti u velkých exemplářů stegosaura dosahují až 7000 kg.[6]
Měl malou lebku válcovitého tvaru, jeho mozek dosahoval velikosti mandarinky (nikoliv vlašského ořechu, jak se dříve často uvádělo). Velké stopy, objevené v roce 2009 v Asturii nasvědčují tomu, že mohli existovat ještě větší jedinci.[7] Jelikož to byl býložravec, jeho zuby byly malé, tupé, listovitého tvaru. Na konci ocasu měl čtyři dlouhé bodce, dosahující délky kolem 90 cm. Charakteristické byly také výrazné hřbetní desky stegosaura.[8] Zadní nohy byly zhruba dvakrát delší než přední.
Larramendi a Paul v roce 2020 publikovali studii, podle které váží hřbetní desky stegosaura (exemplář USNM 4934) od 0,185 po 18,264 kilogramu. Dohromady vážilo sedmnáct hřbetních desek tohoto exempláře stegosaura 118,6 kilogramu. Bodce z konce ocasu vážily 2,347 až 6,270 kg, dohromady pak 17,2 kg.[9] Největší hřbetní pláty mohly být vysoké i přes 1 metr, ačkoliv obvykle dosahovaly délky i šířky spíše kolem 60 cm.[10]
Historie a druhy[editovat | editovat zdroj]
První fosilie stegosaurů byly objeveny již v polovině 19. století. Samotný rod Stegosaurus byl formálně popsán roku 1877 Othnielem Charlesem Marshem. V současnosti jsou obvykle rozeznávány tři platné druhy stegosaura. Prvním objeveným druhem byl Stegosaurus armatus. Nejlépe prozkoumaným druhem je Stegosaurus stenops. Z jedné objevené kostry známe druh Stegosaurus longispinus. V roce 2016 byl navíc vyčleněn nový rod Alcovasaurus. Mýtus o údajném druhém mozkovém centru stegosaurů v jejich pánevní oblasti byl již dávno vyvrácen, na přelomu 19. a 20. století byl však velmi populární. Ve skutečnosti se jednalo o místo soustředění tukové tkáně a nervových provazců, které sloužily k lepšímu ovládání zadních končetin a ocasu.[11]
Pochybný rod Hypsirhophus, popsaný roku 1878 E. D. Copem, může být ve skutečnosti rovněž exemplářem stegosaura.
Paleobiologie[editovat | editovat zdroj]
Stegosauři byli poměrně pomalí živočichové, jejichž rychlost chůze podle dochovaných stop nepřesahovala asi 6–7 km/h. Největší dosud nalezená stopa stegosaurida, objevená v roce 2009 ve Španělsku, měřila na délku 55 cm. Jejich pláty na hřbetu sloužily buď k termoregulaci nebo k vnitrodruhové signalizaci, nikoliv k obraně před teropodními dinosaury.[12]
Obranu před dravými teropody zajišťovaly až 90 cm dlouhé ocasní trny, sloužící k aktivní a zřejmě velmi efektivní obraně.[13] K tomu účelu měli stegosauři také dobře vyvinuté svaly na předních končetinách, umožňující jim provádět rychlé obraty ocasem směrem k útočníkovi.[14] Mláďata stegosaurů byla nejspíš podstatně lehčeji stavěná a mohla se pohybovat po dvou i po čtyřech. Nejlépe zachovaným jedincem stegosaura je zřejmě mladý dospělec z Wyomingu, jehož z 85% kompletní kostru zakoupilo Britské přírodovědecké muzeum a vystavuje ji od roku 2014 pod populární přezdívkou "Sophie".[15] Byly objeveny také fosilní otisky stop stegosauřích mláďat.[16]
O původním pachu tohoto dinosaura vědci nic nevědí, je ale možné, že byl cítit velmi silně, podobně jako většina současných velkých tvorů.[17]
Rozšíření páteřního kanálu v křížové oblasti, zjištěné u některých sauropodů a u stegosaura přivedlo badatele na konci 19. a v první polovině 20. století k mylné domněnce, že tito dinosauři byli vybaveni druhým nervovým centrem právě v této oblasti těla. Sekundární "mozek" měl pomáhat s ovládáním ocasu a zadních končetin a posilovat zde funkci vzdáleného mozku v lebce. Ve skutečnosti však dinosauři žádný druhý mozek neměli, jedná se patrně jen o rozšíření páteřního kanálu pro umístění glykogenového tělesa – zásobárny polysacharidu glykogenu, známou například u dnešních ptáků.[18]
Výzkum založený na rozboru biomarkerů oxidačního stresu ve stehenních kostech dinosaurů a dalších obratlovců ukazuje, že teplokrevní (endotermní) byli patrně všichni plazopánví dinosauři, zatímco mezi ptakopánvými nalezneme převážně potenciálně "studenokrevné" druhy nebo zástupce s jinými fyziologickými adaptacemi. Stegosaurus měl tedy pravděpodobně pomalý metabolismus, ale nevíme s jistotou, zda byl skutečně ektotermní.[19]
Populární kultura[editovat | editovat zdroj]
Viz také článek Stegosaurus v populární kultuře.

Stegosaurus patří již od roku 1891 (kdy byla publikována první věrohodná rekonstrukce kostry) mezi nejznámější a nejoblíbenější dinosaury. Objevil se také ve slavném románu britského spisovatele A. C. Doyla Ztracený svět z roku 1912. V roce 1982 byl Stegosaurus zvolen státním dinosaurem Colorada.[20] Stegosaurus se objevil i v mnoha filmech s tematikou pravěku, včetně filmů Cesta do pravěku, Ztracený svět: Jurský park a Jurský park 3 nebo v seriálech Putování s dinosaury a Planeta dinosaurů.[21]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ https://dinomuseum.ca/2021/02/01/under-the-roof-of-stegosaurus/
- ↑ Marsh, O. C. (1877). A new order of extinct Reptilia (Stegosauria) from the Jurassic of the Rocky Mountains. American Journal of Science and Arts 14: 513-514.
- ↑ Holtz, Thomas R., Jr.; Rey, Luis V. (2007). Dinosaurs: The Most Complete, Up-to-Date Encyclopedia for Dinosaur Lovers of All Ages (Aktualizovaný internetový dodatek). New York: Random House. ISBN 978-0-375-82419-7.
- ↑ Paul, G. S. (2010). The Princeton Field Guide to Dinosaurs. Princeton University Press, str. 224-226 (anglicky)
- ↑ Benton, Michael, J. (2019). Dinosaurs Rediscovered (The Scientific Revolution in Paleontology). Thames and Hudson, London (str. 207). (anglicky)
- ↑ SOCHA, Vladimír. Největší ze stegosaurů. OSEL.cz [online]. 7. července 2021. Dostupné online. (česky)
- ↑ https://dinosaurusblog.com/2009/02/16/767155-objev-rekordnich-stegosaurich-stop/
- ↑ Peter M. Galton (2020). Dermal armor of plated ornithischian dinosaur Stegosaurus from Morrison Formation (Upper Jurassic) of Colorado and Wyoming (based mostly on bones collected in 1877-1889 for O. C. Marsh), and Utah. Revue de Paléobiologie. 39 (2): 311–370. doi: https://doi.org/10.5281/zenodo.446069
- ↑ Larramendi, A.; Paul, G. S.; Hsu, S.-Y. (2020). A Review and Reappraisal of the Specific Gravities of Present and Past Multicellular Organisms, with an Emphasis on Tetrapods. The Anatomical Record.
- ↑ https://www.idnes.cz/technet/veda/dinosaurus-druhohory-stegosaurus-druh-cesta-do-praveku.A220429_083022_veda_vse
- ↑ Bakker, R. T. (1986). The Dinosaur Heresies, Zebra Books, New York (str. 365-369).
- ↑ SOCHA, Vladimír (2021). Dinosauři – rekordy a zajímavosti. Nakladatelství Kazda, Brno. ISBN 978-80-7670-033-8 (str. 107)
- ↑ http://www.osel.cz/index.php?clanek=8011 - Stegosaurus byl rozeným zabijákem
- ↑ Bakker, R. T. (1986). The Dinosaur Heresies, Zebra Books, New York (str. 226-234).
- ↑ http://dinosaurusblog.com/2016/06/30/puvabna-pichlava-sofie/
- ↑ Článek o fosilních stopách mladých stegosaurů na webu Osel.cz (česky)
- ↑ https://veda.instory.cz/1264-co-byste-citili-kdybyste-se-ocitli-v-blizkosti-tyranosaura-stegosaura-triceratopse-nebo-brachiosaura.html
- ↑ SOCHA, Vladimír. Dinosauři neměli dva mozky. OSEL.cz [online]. 13. května 2021. Dostupné online. (česky)
- ↑ SOCHA, Vladimír. Dinosauři byli teplokrevní jako ptáci. OSEL.cz [online]. 16. června 2022. Dostupné online. (česky)
- ↑ https://dinosaurusblog.com/2011/03/27/887722-jak-svet-poznal-stegosaura/
- ↑ SOCHA, Vladimír. Jak změřit stegosaura. OSEL.cz [online]. 21. dubna 2022. Dostupné online. (česky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Maidment, S. C. R.; et al. (2008). Systematics and phylogeny of Stegosauria (Dinosauria: Ornithischia). Journal of Systematic Palaeontology, 6(4): 367–407.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Stegosaurus na Wikimedia Commons
Galerie Stegosaurus na Wikimedia Commons
Taxon Stegosaurus ve Wikidruzích
- SOCHA, Vladimír. Zastřešený ještěr. OSEL.cz [online]. 14. února 2019. Dostupné online. (česky)