Stegosaurus
 StegosaurusStratigrafický výskyt: Svrchní jura, před 155 - 150 miliony let | |
 Moderní rekonstrukce vzhledu stegosaura | |
| Vědecká klasifikace | |
|---|---|
| Říše |
živočichové (Animalia) |
| Kmen |
strunatci (Chordata) |
| Třída |
plazi (Sauropsida) |
| Nadřád |
dinosauři (Dinosauria) |
| Řád |
ptakopánví (Ornithischia) |
| Podřád |
Thyreophora |
| Infrařád |
Stegosauria |
| Čeleď |
Stegosauridae |
| Rod |
Stegosaurus Marsh, 1877 |
| Druhy | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Stegosaurus („zastřešený ještěr“) byl rod ptakopánvého dinosaura, který žil v období pozdní jury (asi před 150 miliony let). Jeho pojmenování znamená „střechovitý či zastřešený ještěr“, toto označení dostal podle plochých desek, menší měl na krku a větší na hřbetě a přední části ocasu. Spolu s rody Tyrannosaurus, Triceratops a Apatosaurus (dříve „Brontosaurus“) patří mezi vůbec nejznámější rody neptačích dinosaurů.
Obsah
Rozměry[editovat | editovat zdroj]
Stegosaurus byl největším zástupcem své čeledi, mohl dorůstat délky až kolem 9 metrů[1] a vážit asi 4 až 5 tun. Běžně velké exempláře druhu S. stenops dosahovaly délky asi 6,5 metru a hmotnosti 3500 kg, u druhu S. ungulatus pak 7 metrů a 3800 kg.[2] Měl malou lebku válcovitého tvaru, jeho mozek dosahoval velikosti mandarinky (nikoliv vlašského ořechu, jak se dříve často uvádělo). Velké stopy, objevené v roce 2009 v Asturii nasvědčují tomu, že mohli existovat ještě větší jedinci.[3] Jelikož to byl býložravec, jeho zuby byly malé, tupé, listovitého tvaru. Na konci ocasu měl čtyři dlouhé trny. Zadní nohy byly dvakrát delší než přední.
Historie a druhy[editovat | editovat zdroj]
První fosilie stegosaurů byly objeveny již v polovině 19. století. Samotný rod Stegosaurus byl formálně popsán roku 1877 Othnielem Charlesem Marshem. V současnosti jsou obvykle rozeznávány tři platné druhy stegosaura. Prvním objeveným druhem byl Stegosaurus armatus. Nejlépe prozkoumaným druhem je Stegosaurus stenops. Z jedné objevené kostry známe druh Stegosaurus longispinus. V roce 2016 byl navíc vyčleněn nový rod Alcovasaurus. Mýtus o údajném druhém mozkovém centru stegosaurů v jejich pánevní oblasti byl již dávno vyvrácen, na přelomu 19. a 20. století byl však velmi populární. Ve skutečnosti se jednalo o místo soustředění tukové tkáně a nervových provazců, které sloužily k lepšímu ovládání zadních končetin a ocasu.[4]
Paleobiologie[editovat | editovat zdroj]
Stegosauři byli poměrně pomalí živočichové, jejichž rychlost chůze podle dochovaných stop nepřesahovala asi 6-7 km/h. Největší dosud nalezená stopa stegosaurida, objevená v roce 2009 ve Španělsku, měřila na délku 55 cm. Jejich pláty na hřbetu sloužily buď k termoregulaci nebo k vnitrodruhové signalizaci, nikoliv k obraně před teropodními dinosaury. Obranu před dravými teropody zajišťovaly až 90 cm dlouhé ocasní trny, sloužící k aktivní a zřejmě velmi efektivní obraně.[5] K tomu účelu měli stegosauři také dobře vyvinuté svaly na předních končetinách, umožňující jim provádět rychlé obraty ocasem směrem k útočníkovi.[6] Mláďata stegosaurů byla nejspíš podstatně lehčeji stavěná a mohla se pohybovat po dvou i po čtyřech. Nejlépe zachovaným jedincem stegosaura je zřejmě mladý dospělec z Wyomingu, jehož z 85% kompletní kostru zakoupilo Britské přírodovědecké muzeum a vystavuje ji od roku 2014 pod populární přezdívkou "Sophie".[7]
Populární kultura[editovat | editovat zdroj]
Stegosaurus patří již od roku 1891 (kdy byla publikována první věrohodná rekonstrukce kostry) mezi nejznámější a nejoblíbenější dinosaury. Objevil se také ve slavném románu britského spisovatele A. C. Doyla Ztracený svět z roku 1912. V roce 1982 byl Stegosaurus zvolen státním dinosaurem Colorada.[8] Stegosaurus se objevil i v mnoha filmech s tematikou pravěku, včetně filmů Cesta do pravěku, Ztracený svět: Jurský park a Jurský park 3 nebo v seriálech Putování s dinosaury a Planeta dinosaurů.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Holtz, Thomas R., Jr.; Rey, Luis V. (2007). Dinosaurs: The Most Complete, Up-to-Date Encyclopedia for Dinosaur Lovers of All Ages (Aktualizovaný internetový dodatek). New York: Random House. ISBN 978-0-375-82419-7.
- ↑ Paul, G. S. (2010). The Princeton Field Guide to Dinosaurs. Princeton University Press, str. 224-226 (anglicky)
- ↑ https://dinosaurusblog.com/2009/02/16/767155-objev-rekordnich-stegosaurich-stop/
- ↑ Bakker, R. T. (1986). The Dinosaur Heresies, Zebra Books, New York (str. 365-369).
- ↑ http://www.osel.cz/index.php?clanek=8011 - Stegosaurus byl rozeným zabijákem
- ↑ Bakker, R. T. (1986). The Dinosaur Heresies, Zebra Books, New York (str. 226-234).
- ↑ http://dinosaurusblog.com/2016/06/30/puvabna-pichlava-sofie/
- ↑ https://dinosaurusblog.com/2011/03/27/887722-jak-svet-poznal-stegosaura/
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Stegosaurus ve Wikimedia Commons - Galerie Stegosaurus ve Wikimedia Commons
- Článek o fosilních stopách mladých stegosaurů na webu Osel.cz (česky)
