Stanislav Broj

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Stanislav Broj
Stanislav Broj v třicátých letech
Stanislav Broj v třicátých letech
Poslanec Ústavodárného NS
Ve funkci:
1946 – 1948
Stranická příslušnost
Členstvíagrární str.
ČSL

Narození28. září 1901
Volduchy
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí23. května 1950 (ve věku 48 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Příčina úmrtíoběšení
Místo pohřbeníĎáblický hřbitov
Profesepolitik a zemědělec
OceněníŘád Tomáše Garrigua Masaryka mzz 4. třídy in memoriam (1992)
Vyznamenání Zlaté lípy caz
CommonsStanislav Broj
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stanislav Broj (28. září 1901 Volduchy[1]23. května 1950 Praha 14) byl český a československý politik a poválečný poslanec Ústavodárného Národního shromáždění za Československou stranu lidovou. Po roce 1948 pronásledován a popraven komunistickým režimem.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

V meziválečném období byl členem agrární strany, po roce 1945 přešel k lidovcům. V parlamentních volbách v roce 1946 se stal poslancem Ústavodárného Národního shromáždění za ČSL. V parlamentu formálně zasedal do voleb do Národního shromáždění roku 1948.[2]

Jako poslanec Národního shromáždění patřil k nejvýraznějším odpůrcům komunistů a vedl dlouhý a těžký boj proti komunistické zemědělské reformě. V roce 1946 působil jako zemědělský referent na Okresním národním výboru v Rokycanech. Stal se rovněž okresním předsedou lidové strany. V březnu 1946 podal trestní oznámení na vyšetřovatele Vladimíra Novotného ze Zbirohu, který byl podporován komunisty a měl překračovat své pravomoce. Kauza se řešila i v parlamentu. Během únorového převratu v roce 1948 patřil Broj ke skupině politiků lidové strany, kteří nesouhlasili s ústupky komunistům. Po únorovém převratu byl už v červnu 1948 zatčen a ve dvou vykonstruovaných procesech odsouzen nejprve k pěti letům těžkého žaláře a posléze v roce 1950 k trestu smrti (za údajnou přípravu vzpoury a útěku). Byl popraven v pankrácké věznici.[3]

Jeho poslední slova před popravou byla: „Prosím Boha, aby vám tuto vraždu odpustil! Umírám proto, že jsem chtěl mít svobodné zemědělce ve svobodné zemi. Oni jimi také budou!“ (odmlka) „Moje děti, odkazuju vás ochraně Boží a Panny Marie, ženu také! Nechť žije svobodné Československo!“[4]

Po popravě bylo Brojovo tělo tajně pohřbeno do šachty č. 17 hromadného hrobu na Ďáblickém hřbitově.[5] Na Čestném pohřebišti na Ďáblickém hřbitově se dnes nachází symbolický Brojův hrob. Tamní symbolické náhrobky odkazují na zemřelé politické vězně bez ohledu na jejich přesné místo pohřbení.[6]

V roce 1992 mu byl in memoriam udělen Řád Tomáše Garrigua Masaryka. Roku 2010 získal čestné občanství města Rokycany.[7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnosti Osek
  2. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-09]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  3. kol. aut.: Rokycany. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2011. ISBN 978-80-7422-100-2. S. 208, 214, 215. 
  4. kol. aut.: Rokycany. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2011. ISBN 978-80-7422-100-2. S. 215. 
  5. DVOŘÁKOVÁ, Zora. Popravení, kam jste se poděli? Příběh jednoho výzkumu.. Praha: Nakladatelství Eva – Milan Nevole, 2013. ISBN 978-80-904313-2-4. S. 144. 
  6. Dvořáková, 2013, s. 32.
  7. Čestní občané Rokycan [online]. rokypedie.rokycanstipatrioti.cz [cit. 2016-03-01]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2. S. 20–21. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 141. 
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 7. sešit : Bra–Brum. Praha: Libri, 2007. 110–224 s. ISBN 978-80-7277-248-3. S. 190. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]