Stanisław Zahradnik

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Stanisław Zahradnik
Stanisław Zahradnik.jpg
Narození 26. dubna 1932 (86 let)
Kojkovice
Povolání historik, archivář a spisovatel
Alma mater Univerzita Karlova
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stanisław Zahradnik (* 26. dubna 1932Kojkovicích, dnes součásti Třince) je badatel, spisovatel a polský menšinový pracovník působící v české části Těšínska.

Život[editovat | editovat zdroj]

Stanisław Zahradnik studoval na gymnáziu s polským vyučovacím jazykem v Českém Těšíně a poté na Univerzitě KarlověPraze. Po absolutoriu v roce 1956 nastoupil do Třineckých železáren jako vedoucí podnikového archivu, kde působil až do svého odchodu do důchodu v roce 1992. V roce 1969 spoluzakládal Muzeum Třineckých železáren a později se stal i vedoucím tohoto muzea. Založil též sekci historie regionu v rámci PZKO a do roku 2007 byl jejím předsedou. V roce 2006 byla Stanisławu Zahradnikovi udělena Stříbrná medaile Ochránce národních památných míst a v roce 2009 obdržel Cenu města Třince za zásluhy v propagaci města v celostátnímregionálním měřítku.

Dílo a kontroverze[editovat | editovat zdroj]

Stanisław Zahradnik se ve své publicistické činnosti zaměřuje na Těšínsko, Třinec, Třinecké železárny a dlouhodobě sbírá dokumentační materiály o Těšínsku pro zpracování dějin Poláků na Těšínsku. Publikuje v polštiněčeštině. Vydal 42 knižních publikací, 114 statí v kolektivních publikacích a 541 článků v různých periodikách.[1]

Závěry Stanisława Zahradnika ve vztahu k postupu československých úřadů vůči polské menšině v československé části Těšínska v meziválečném období[2] a polskému obsazení východní části československého Těšínska v roce 1938 v souvislosti s Mnichovskou dohodou[3] jsou českými historiky hodnoceny jako krajní.[4][5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. V Třinci ocenili badatele i astronoma
  2. Stanisław Zahradnik tvrdí, že polská menšina měla svá práva garantována jen formálně a československé orgány využily každé příležitosti k čechizaci polského obyvatelstva („w praktyce burżuazyjne władze, przy współdziale miejscowych organizaci czeskich ze Śląska z Maticą osvěty lidové na czele wykorzystały każdą okazją do czechizacji polskiej ludności“). Spolu se spoluautorem Markem Ryczkowským též považují polskou národnostní menšinu za nejutlačovanější ze všech národnostních menšin v meziválečném Československu.
  3. Stanisław Zahradnik spolu se spoluautorem Markem Ryczkowskim hodnotí polské ultimátum o vydání východní části československého Těšínska z 30. září 1938 jako polský protest proti Mnichovské dohodě a výsledek polského neobvykle střízlivého a chladnokrevného hodnocení situace, která se v Evropě vytvořila. Postup polských orgánů v době polského záboru vůči Čechům potom tito autoři považují i přes zjevné rozdíly za v zásadě stejný, jaký byl postup československých orgánů před polským záborem vůči Polákům.
  4. GAWRECKÁ, Marie. Československé Slezsko mezi světovými válkami 1918–1938. 1. vyd. Opava: Slezská univerzita v Opavě, 2004. ISBN 80-7248-233-5. S. 91. 
  5. GAWRECKI, Dan. Studie o Těšínsku 15. Politické a národnostní poměry v Těšínském Slezsku 1918–1938. 1. vyd. Český Těšín: Muzeum Těšínska, 1999. ISBN 80-902355-4-90. S. 368. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]