Stanisław Tatar

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Stanisław Tatar
Stanisław Tatar.jpg
Narození2. října 1896
Biórków Wielki
Úmrtí16. prosince 1980 (ve věku 84 let)
Varšava
Místo pohřbeníVojenský hřbitov na Powązkach ve Varšavě
Povolánídůstojník
OceněníŘád sv. Anny 2. třídy
Kříž za chrabrost
rytíř Řádu znovuzrozeného Polska
Zlatý záslužný kříž
společník Řádu lázně
… více na Wikidatech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stanisław Tatar, pseudonym „Erazm”, „Tabor”, „Turski”, „Warta” (3. října 1896 ve Velkém Biorkovu (Biórków Wielki) – 16. prosince 1980 ve Varšavě) – podporučík dělostřelectva Armády Ruské říše, generál (nyní odpovídá hodnost brigádní generál) Armády 2. Polské republiky.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

V roce 1915 absolvoval ve Varšavě lyceum a dále studoval ve Škole těžkého dělostřelectva v Oděse[1] a obdržel důstojnický patent z rukou cara Mikuláše II. Od listopadu 1917 do května 1918 velel samostatné Divizi těžkého dělostřelectva v 1. polském armádním sboru v Rusku.

V Polské armádě[editovat | editovat zdroj]

Po Polsko-bolševické válce navštěvoval Vysokou válečnou školu ve Varšavě a její obdobu École Supérieure de Guerre v Paříži a po dokončení studií získal titul diplomovaného důstojníka. 1. listopadu 1932 byl přidělen k 3. oddílu generálního štábu[2].

Od října 1933 do ledna 1938 přednášel na katedře taktiky dělostřelectva na Vysoké válečné škole, kterou pak také vedl.

V lednu 1938 byl jmenován velitelem 3. pluku lehkého dělostřelectva legií v Zámostí. V srpnu 1939 převzal velení divizního dělostřelectva 3. divize pěchoty legií a vedl je v počátcích bojů v září 1939. Po rozbití divize z jejích zbytků zorganizoval 3. brigádu pěchoty i stanul na jejím čele.

Konspirační práce a služba v PSZ na Západě[editovat | editovat zdroj]

Hrob gen. Stanisława Tatara na Vojenském hřbitoivě v Powązkach ve Varšavě

Od ledna 1940 do září 1943 byl náčelníkem Organizačního oddílu štábu Hlavního velitelství Svazu ozbrojeného bojeZemské armády. V září 1943 byl jmenován náčelníkem 3. operačního oddílu štábu Hlavního velitelství. Následně 1. října byl povýšen do hodnosti brigádního generála. Na základě pokynu z Londýna zpracoval plán "Bouře" pro povstání. Tehdy začal propagovat ideu kompromisu Polska se SSSR. V dubnu 1944 byl převezen letecky v rámci operace Most do Velké Británie[3]. V květnu se stal zástupcem náčelníka štábu Vrchního velitele pro záležitosti vlasti a v jeho bezprostředním podřízení byl Speciální oddíl štábu. Provázel premiéra Stanisława Mikołajczyka v červnu 1944 na cestě do Washingtonu a v říjnu do Moskvy. V červnu se stal rytířem britského Řádu lázně.

Po válce[editovat | editovat zdroj]

Po válce se stal Rytířem Kříže Virtuti Militari a v období od srpna 1945 do dubna 1947 byl velitel dělostřelectva 1. polského armádního sboru. Po smrti gen. Lucjana Żeligowského v roce 1947 byl zodpovědný za převoz jeho těla do Varšavy podle poslední vůle zemřelého, který pak byl pohřben na Vojenském hřbitově ve Varšavě. Využil tuto příležitost k tomu, aby předal varšavské vládě Józefa Cyrankiewicze

v Británii deponovanou část zásob Fondu národní obrany (FON) – 350 kg zlata a 2,5 milionu dolarů, "Fond Dráva".

Díky spolupráci s důstojníky varšavské vojenské rozvědky Stanisław Tatar obdržel v roce 1947 konzulární pas PLR. V červenci 1948 prezident Bolesław Bierut vyznamenal generála Tatara Důstojnickým křížem řádu Znovuzrození Polska. Od té doby byl Stanislav Tatar izolovaný od struktur usilujících o nezávislost Polska v Polsku i v zahraničí. Do Polska se vrátil v roce 1949. Po příjezdu ho zatkli a roku 1951 v procesu Tatar-Utnik-Nowicki[4] odsoudili na doživotní vězení[5] na základě falešných důkazů - m.j. defraudace zlata z pokladu FON a pokus využití převozu depozitu k zahájení špionážní činnosti. Odsouzen byl i v "procesu generálů". V roce 1956 byl propuštěn a rehabilitován, ale do armády se nevrátil.

Pochovaný byl s vojenskými poctami na Vojenském hřbitově na Powązkách ve Varšavě.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Stanisław Tatar na polské Wikipedii.

  1. Tatar Stanisław.[nedostupný zdroj] ]
  2. Dziennik Personalny M.S.Wojsk. Nr 5 z 11.04.1933 r., s. 83, 84, 99.
  3. Jedním z motivů byl prosovětský postoj, kterého se Hlavní velitelství chtělo zbavit z teritoria okupované země. O postoji Tatara dal údajně vědět vrchnímu veliteli provázející kurýr Jan Nowak-Jeziorański, známý jako „Kurýr z Varšavy”.
  4. proces generałów.
  5. Tatar Stanisław, v Encyklopedii PWN.