Střetnutí u Nespek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bitva u Nespek
konflikt: Spor králů Rudolfa II. a Matyáše Habsburského
trvání: 26. červen 1608
místo: okolí Nespek a Poříčí nad Sázavou, České království
zeměpisné souřadnice:
výsledek: vítězství oddílů krále Matyáše
strany
Habsburská monarchie Rudolf II.
České království České království
Habsburská monarchie Matyáš Habsburský
Moravské markrabství Moravské markrabství
Uhersko Uhersko
velitelé
České království ? Uhersko ?

Střetnutí u Nespek bylo menším válečným střetem mezi oddíly české zemské hotovosti loajální římskému císaři a českému králi Rudolfu II. s jednotkami hájícími zájmy králova bratra arcivévody Matyáše Habsburského v rámci politické krize roku 1608. Odehrála se v noci z 25. na 26. červen 1608 mezi obcemi Nespeky a Poříčí nad Sázavou jakožto dílčí střet při Matyášově tažení a posléze rozbití ležení nedaleko Prahy. Bitva byla asi největší šarvátkou během přítomnosti Matyášových vojsk v Čechách, byť se fakticky odehrála jen několik hodin po podepsání Libeňského míru, který zajistil odchod Matyášových vojsk a částečné naplnění jeho požadavků.

Pozadí[editovat | editovat zdroj]

Od počátku 17. století se u císaře Rudolfa opakovaně objevovaly příznaky duševní choroby, pokusil se dokonce i o sebevraždu. Roku 1606 proto jeho mladší bratr Matyáš uspořádal tajně ve Vídni schůzi arcivévodů, jimiž byl neformálně uznán za hlavu habsburského rodu. V situaci přetrvávající války s Osmanskou říší a po vypuknutí protihabsburského povstání pod vedením Štěpána Bočkaje svěřil Rudolf Matyášovi úřad místodržitele Uher. Současně mu dal i plnou moc vyjednávat o příměří jak s Turky, tak s povstalci. Matyáš mír skutečně také v září 1606 vyjednal, avšak za podmínek nevýhodných pro Rakousko; císař Rudolf proto mírové smlouvy nechtěl podepsat.

Napětí mezi bratry proto vzrůstalo, až na konci roku 1607 Matyáš získal vojenskou podporu moravských, uherských a rakouských stavů výměnou za příslib náboženské tolerance. Na zasedání zemského sněmu v Čáslavi v květnu 1608 Matyáš veřejně žádal Rudolfovu abdikaci.[1] Vojsko o síle asi 20 000 mužů se pak pod vedením Matyáše se následně z Rakous přes Moravu a vydalo se na pochod ku Praze. Sem dorazilo během června a rozložilo své vojenské ležené poblíž Štěrbohol a Malešic,[2] a bylo v bojové pohotovosti. Na obranu proti invzním silám byla králem svolána tzv. česká hotovost, tedy mobilizaci a shromáždění ozbrojených jednotek domácí šlechty, do narychlo opevňované Prahy, jejímž velitelem se stal Jan Tserclaes Tilly. Kvůli nepravidelně vyplácenému žoldu bylo však české vojsko, rozmístěné v širších pozicích v okolí Prahy značně demotivovano a se slabou disciplínou. I přes zákaz přímých střetů došlo mezi oběma vojenskými silami k menším šarvátkám.

Otevřenému konfliktu zabránilo zapojení se českých stavů do mírových jednání, která byla vedena na Libeňském zámečku, zhruba na půl cesty mezi Prahou a Matyášovým ležením. Rudolf II. byl nakonec přinucen podepsat smlouvu dnes označovanou jako Libeňský mír,[1] v rámci které souhlasil s mírovými podmínkami s Osmanskou říší, Matyášovi svěřil vládu nad Moravou, Uhrami a Horními a Dolními Rakousy. Ve svojí oblasti vlivu si ponechal jen Čechy, Lužici a Slezsko, a přislíbil mu stát se následníkem českého trůnu. Zárovneň zde však vyjednal prostor např. pro podporu domácích náboženských svobod, stvrzených o rok později vydáním Rudolfova majestátu. 26. června do Prahy přijel také další z bratrů, arcivévoda Maxmilián III. Habsburský.

Pravděpodobný průběh střetnutí[editovat | editovat zdroj]

K asi největší srážce ozbrojených sil obou stran pak došlo v noci z 25. na 26. června 1608 v prostoru mezi obcemi Nespeky a Poříčí při údolí řeky Sázavy. Hlídkující předsunuté Matyášovy sbory, patrně šlo o uherskou jízdu, pohybující se v širším okruhu od ležení se v bojové srážce utkaly s pěšími oddíly české zemské hotovosti pocházející z Bechyňského kraje, převážně mobilizovaných sedláků z okolí Tábora, Českých Budějovic a Týna nad Vltavou. Mezi oběma voji, čítajícími po několika stovkách mužů na každé z obou stran, proběhla tuhá bitva, silně nedisciplinované české vojsko se pak po čase zmatečně rozprchlo.

Bylo zaznamenáno, že po 6 dnech bylo po bitvě pohřbeno na 300 padlých vojáků. Jako velitele Matyášových jednotek označují starší české prameny nejvyššího z Buchámu.

Hodnocení bitvy[editovat | editovat zdroj]

Střet, proběhlý ani ne den po uzavření mírových jednání, neměl tak v celé situaci žádný strategický význam a zprávy o něm tak jen podpořily Matyášovu autoritu. Ležení invazní armády bylo zrušeno 30. června a vojska se poté jala k odchodu z Čech, stejně tak byla rozpuštěna zemská hotovost.

Ve smlouvě Rudolf Matyášovi svěřil vládu nad Moravou, Uhrami a Horními a Dolními Rakousy, ve svojí oblasti vlivu si ponechal jen Čechy, Lužici a Slezsko, a přislíbil mu stát se nástupníkem českého trůnu. Po dalších politických peripetiích a Matyášovu vytrvalému politickému tlaku, mj. zahrnujícímu vpád pasovských do Čech, pak roku 1611 Rudolf abdikoval a Matyáš jej konečně nahradil.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b 385. schůzka: Svoboda ze země vydupaná. Dvojka [online]. 2002-11-17 [cit. 2021-10-21]. Dostupné online. 
  2. O Dolních Měcholupech – Praha – Dolní Měcholupy [online]. [cit. 2021-10-21]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]