Švanda dudák (Weinberger)

Švanda dudák je opera o dvou aktech (a pěti scénách). Byla napsána v roce 1926, hudbu složil Jaromír Weinberger k českému libretu Miloše Kareše. Opera je založena na příběhu Švandy dudáka známého z dramatu Josefa Kajetána Tyla Strakonický dudák aneb Hody divých žen. První představení se odehrálo v Praze 27. dubna 1927 v Národním divadle v Praze. Premiéru v německém jazyce v překladu Maxe Broda měla opera ve Vratislavi 16. prosince 1928. Další produkce rychle následovaly:

• Lublaň, 5. října 1929 (ve slovinském překladu)
• Riga, 6. prosince 1930 (v lotyšském překladu)
• Sofie, 6. listopadu 1931 (v bulharském překladu)
• Metropolitní opera, New York, 7. listopadu 1931

Pro své využití témat z českých lidových pověstí opera ve své době zažívala značný úspěch a byla přeložena do 17 jazyků. Od té doby opera vypadla z repertoárů operních domů, ačkoli orchestrální vystoupení a záznamy Polky a Fugy tvoří společně koncertní dílo, které je možno slyšet v koncertních halách častěji než operu samotnou.

Osoby a první obsazení

Obsazení	Hlasový sbor	Premiéra, 27. dubna 1927 (Dirigent: Helmut Seidelmann)
Švanda	baryton	Václav Novák
Dorotka, jeho žena	soprán	Nada Kejřová
Víla	soprán	Ada Nordenová
Babinský, loupežník	tenor	Theodor Schütz
Královna	mezzosoprán	Božena Kozlíková
Černokněžník	bas	Josef Munclinger
Čert	bas	Emil Pollert
Sudí	tenor	Antonín Lebeda
Kat	tenor	Karel Hruška
Čertův famulus	tenor	Josef Bole
Pekelný hejtman	baryton	Otakar Häusler
Obřadík	baryton	Hynek Lažanský
Klíčník	tenor	Miloš Martinec
Náčelník stráže	bas	Václav Rabas
Dirigent:		Otakar Ostrčil
Režie:		Ferdinand Pujman
Choreografie:		Remislav Remislavský
Výprava:		Alexandr Vladimír Hrstka

Stručný obsah opery

Šablona:Spoiler Už je tomu týden, co se Švanda s Dorotkou vzali. Loupežník Babinský se ukryje v jejich domě a okamžitě se do Dorotky zamiluje. Snaží se tedy Švandu přesvědčit o jednotvárnosti manželského života a podaří se mu Švandu přemluvit, aby spolu vyrazili za dobrodružstvím. Dorazí na dvůr královny, která je v moci černokněžníka. Královna uzavřela dohodu s černokněžníkem, svolila se smrtí prince, s kterým byla zasnoubena, a výměnou dostala srdce z ledu, které nezná lidský cit, a diamantové žezlo, symbol své moci. Švanda zahraje na své dudy a tím kouzlo prolomí. Královna pak nabídne Švandovi ruku. Ten královninu nabídku k sňatku přijme a políbí ji, když v tom se objeví Dorotka, což královnu rozzuří. Královna, jejíž srdce se opět promění v led, Švandu s Dorotkou uvězní a Švandu odsoudí k smrti.

Babinský zachrání Švandu tím, že vymění katovu sekyru za koště. Švanda znovu zahraje na své dudy, čímž očaruje dav, který se přišel podívat na jeho popravu, a podaří se jim s Dorotkou uniknout. Dorotka je ale na Švandu rozzlobená a pochybuje o jeho věrnosti. Švanda jí na to odpovídá, že ať se na místě do pekla propadne, jestli kdy královnu políbil, zapomínaje, že to skutečně udělal. Okamžitě se tedy propadne do pekla. Babinský potom řekně Dorotce, že ji má rád, ona si však na něm vymůže slib, aby pomohl Švandovi.

V pekle chce čert po Švandovi, aby mu zahrál na dudy; nemá co dělat, protože s ním nikdo nechce hrát karty, vždycky totiž podvádí. Švanda nejdřív odmítne, ale pak se tam objeví Babinský a vyzve čerta, aby si s ním zahrál partičku karet. Babinský podvádí víc než čert, a tak vyhraje a zachrání Švandu. (V této chvíli také zazní Švandova muzika, je jí známá fuga). Nakonec se Švanda s Dorotkou smiřují a Babinský smutně odchází hledat nová dobrodružství.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Schwanda the Bagpiper na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Švanda dudák v databázi Archivu Národního divadla