Výhrada svědomí

Výhrada svědomí je koncept umožňující řešit závažné konflikty svědomí. Na jejím základě může člověk odmítnout konat něco, co je v příkrém rozporu s jeho svědomím. Definována může být pouze na základě svědomí, nebo případně na konkrétnějším základě (například morálním a věroučném učení církve, ke které se dotyčný hlásí).

Východiska

Výhrada svědomí vychází z předpokladu, že jednotlivec je svobodnou bytostí, která se může dobrovolně podrobit autoritě, ovšem nesmí být k takovému jednání nucena. Uplatnění nachází především v těch společnostech, v nichž státní moc prostřednictvím legislativy zasahuje do morální sféry.

Možnosti výhrady svědomí

Je zavedena v právních systémech řady států, zejména pak v oblastech týkajících se vojenské služby a medicínské praxe.

Vojenská služba

V případě vojenské služby umožňuje obvykle z důvodu svědomí odmítnout jinak povinnou službu v armádě či službu se zbraní (stát pak ale často má zavedenou nějakou formu náhradní vojenské služby). Příkladem takovéto výhrady svědomí může být Česká republika před zrušením povinné základní vojenské služby, odmítnuvší občan však musel vykonat civilní vojenskou službu, či Izrael.

Medicína

V případě medicínské praxe dochází k uplatňování výhrady svědomí zejména v otázce účasti personálu na provádění interrupcí a eutanazie. Tento typ je zaveden např. ve Velké Británii, České republice a na Slovensku.

Média

Výhradu svědomí mají ve svých předpisech zakomponovány v různých souvislostech i mediální organizace, například Česká televize v bodu 4.2 Kodexu České televize zaručuje právo na výhradu svědomí, která umožní tvůrci předem odmítnou účast na zpracování určitého tématu, aniž by za to byl sankcionován.

Homosexualita

V současné době se objevuje nová výbušná oblast, ve které se církve snaží prosadit výhradu svědomí. Jde zejména o oficiální svazky homosexuálů, o výhradu svědomí se ucházejí úředníci, kteří odmítají homosexuály oddávat či registrovat jejich svazky - např. ve Španělsku, a možnost homosexuálních párů adoptovat děti (ve Velké Británii byl po dlouhé debatě přes odpor církví schválen zákon, podle kterého nemohou výhradu svědomí uplatnit ani církvemi zřizované instituce a musí zařadit homosexuály mezi uchazeče o adopci - katolická církev poté oznámila, že postupně patrně zruší všechny své adopční programy).

Kontroverze výhrady svědomí

Otázka výhrady svědomí je v některých oblastech velmi kontroverzní a často se o ni vede tvrdý boj.

Encyklika Evangelium vitae papeže Jana Pavla II. zdůrazňuje, že „odmítnutí účasti na nespravedlivém konání není pouze morální povinností, ale je to i základní lidské právo, které občanský zákon musí uznat a chránit.“ a že „lékaři, zdravotničtí pracovníci, vedoucí zdravotnických zařízení a nemocnic musí umožnit zaměstnancům odmítnutí účasti při povolování, přípravě i výkonu takovýchto zločinů proti životu“.

Na Slovensku například je sice výhrada svědomí v medicínské praxi zavedena, ale ve sporu nad jejím ukotvením v rámci mezinárodní smlouvy s Vatikánem padla vláda. V současné době navíc slovenský ministr zdravotnictví vydal prohlášení, že ji hodlá zrušit - v katolickém Slovensku je totiž podíl lékařů a zdravotnického personálu odmítajících provádět interrupce tak velký, že se projevuje až na úrovni významného podílu celých státních nemocnic - buďto z důvodu postoje jejich vedení, nebo z toho důvodu, že nemocnice není schopná dát dohromady chirurgický tým k provedení zákroku.

Externí odkazy

• Víra není privátní věc, Jiří Unger
• Výhrada svědomí a reprodukční práva na Slovensku, Linda Sokačová na stránkách Gender Studies
• Výhrada svědomí jako základ lidské svobody, Tomáš Váňa