Gabriel Max: Porovnání verzí

V tomto článku je použita zastaralá šablona „Příbuzenstvo“.
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
link
infobox, příbuzní, Schikaneder
Řádek 1: Řádek 1:
{{Infobox umělec
[[Soubor:Gabriel von Max - Maler.jpg|thumb|Gabriel Max]]
| jméno = Gabriel von Max
| rodné jméno = Gabriel Max
| obrázek = Gabriel von Max - Maler.jpg
| šířka obrázku = 220px
| popisek = Gabriel Max
| datum narození = [[23. srpen]] [[1840]]
| místo narození = [[Praha]], {{Vlajka a název|Rakouské císařství}}
| datum úmrtí = [[24. listopad]] [[1915]]
| místo úmrtí = [[Mnichov]]
| národnost =
| vzdělání = Akademie der Bildenden Künste München
| povolání = malíř, vysokoškolský pedagog
| příbuzní =
| hnutí =
| reprezentativní díla =
| mecenáši =
| ovlivněný =
| vliv na =
| ocenění =
| podpis =
| citát =
}}
{{Příbuzenstvo|příbuzenstvo=
{{Příbuzný|otec|[[Josef Max]]}}
{{Příbuzný|strýc|[[Emanuel Max]]}}
}}

'''Gabriel Cornelius Max''' ([[23. srpen|23. srpna]] [[1840]] [[Praha]] - [[24. listopad]]u [[1915]] [[Mnichov]]) byl česko-německý [[malíř]]. Většinu tvůrčího života strávil v [[Mnichov]]ě, kde dokončil studium a později vyučoval na malířské akademii. Pro jeho díla jsou typické citově nabité a psychologicky propracované postavy, vyzařující pocity lítosti a soucitu. Malby mají mystický nádech, nejsou zcela realistické. Namaloval i několik obrazů [[opice|opic]] a řadu ilustrací. Inspirovala ho především jeho vlastní fantazie. Ve své době byl mezinárodně uznávaný a velmi oblíbený i v Praze. Zabýval se [[Charles Darwin|darwinismem]] a [[Spiritismus|spiritismem]]. Zanechal po sobě rozsáhlou vědeckou sbírku, zahrnující mimo jiné asi 500 [[lebka|lebek]] z různých světadílů (dnes uložena v [[mannheim]]ském muzeu REM).
'''Gabriel Cornelius Max''' ([[23. srpen|23. srpna]] [[1840]] [[Praha]] - [[24. listopad]]u [[1915]] [[Mnichov]]) byl česko-německý [[malíř]]. Většinu tvůrčího života strávil v [[Mnichov]]ě, kde dokončil studium a později vyučoval na malířské akademii. Pro jeho díla jsou typické citově nabité a psychologicky propracované postavy, vyzařující pocity lítosti a soucitu. Malby mají mystický nádech, nejsou zcela realistické. Namaloval i několik obrazů [[opice|opic]] a řadu ilustrací. Inspirovala ho především jeho vlastní fantazie. Ve své době byl mezinárodně uznávaný a velmi oblíbený i v Praze. Zabýval se [[Charles Darwin|darwinismem]] a [[Spiritismus|spiritismem]]. Zanechal po sobě rozsáhlou vědeckou sbírku, zahrnující mimo jiné asi 500 [[lebka|lebek]] z různých světadílů (dnes uložena v [[mannheim]]ském muzeu REM).


== Život ==
== Život ==
Pocházel z rodiny sochaře [[Josef Max|Josefa Maxe]], jeho matka byla dcerou sochaře Schuhmanna. V dětství ve volném čase obkresloval obrazy [[Josef Führich|Führicha]] a [[Peter von Cornelius|Cornelia]];<ref name=Svet1889>{{Citace periodika | příjmení = | jméno = | odkaz na autora = | titul = Prof. Gabriel Max | periodikum = Světozor | odkaz na periodikum = Světozor | ročník = 23 | číslo = 48 | datum = 1889-10-18 | strany = 574-575 | url = http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=SvetozorII/23.1889/4748/574.png | datum přístupu = 2011-01-07 }}</ref> později se bavil zpodobňováním rázovitých postav z pražského podsvětí.<ref name=NarL19151201>{{Citace periodika | příjmení = | jméno = | odkaz na autora = | titul = Jak byl zatčen Gabriel Max | periodikum = Národní listy | odkaz na periodikum = Národní listy | ročník = 33 | číslo = 332 | datum = 1915-12-01 | strany = 3 | url = http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/8676890 | datum přístupu = 2011-01-07 }}</ref> Roku 1854 mu zemřel otec a Gabriel se zapsal na [[Akademie výtvarných umění v Praze|pražskou malířskou akademii]], odkud přešel na akademii do [[Vídeň|Vídně]] k profesoru [[Christian Ruben|Christianu Rubenovi]]. Tam na sebe upozornil velkým talentem a originalitou. Po určité době strávené v Praze se pak rozhodl odcestovat za dalším studiem do [[Paříž]]e. Cestou se zastavil v [[Mnichov]]ě, kde již zůstal. Oženil se zde s dcerou bavorského štábního lékaře Kitzingera a měl s ní tři děti. Dokončil zde studium u [[Carl Theodor von Piloty|Carla Pilotyho]] ([[1863]]-67), otevřel si ateliér ([[1869]]) a roku [[1879]] se stal profesorem historické malby. K jeho žákům patřil např. [[Georgios Jakobides]].<ref name=Svet1889 /><ref name=Marold>[http://www.marold.cz/max-gabriel-cornelius-1840-1915 Max Gabriel Cornelius - Galerie Marold (www.marold.cz)]</ref>
Pocházel z rodiny sochaře [[Josef Max|Josefa Maxe]], jeho matka byla dcerou sochaře Schuhmanna. V dětství ve volném čase obkresloval obrazy [[Josef Führich|Führicha]] a [[Peter von Cornelius|Cornelia]];<ref name=Svet1889>{{Citace periodika | příjmení = | jméno = | odkaz na autora = | titul = Prof. Gabriel Max | periodikum = Světozor | odkaz na periodikum = Světozor | ročník = 23 | číslo = 48 | datum = 1889-10-18 | strany = 574-575 | url = http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=SvetozorII/23.1889/4748/574.png | datum přístupu = 2011-01-07 }}</ref> později se bavil zpodobňováním rázovitých postav z pražského podsvětí.<ref name=NarL19151201>{{Citace periodika | příjmení = | jméno = | odkaz na autora = | titul = Jak byl zatčen Gabriel Max | periodikum = Národní listy | odkaz na periodikum = Národní listy | ročník = 33 | číslo = 332 | datum = 1915-12-01 | strany = 3 | url = http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/8676890 | datum přístupu = 2011-01-07 }}</ref> Roku 1854 mu zemřel otec a Gabriel se zapsal na [[Akademie výtvarných umění v Praze|pražskou malířskou akademii]], odkud přešel na akademii do [[Vídeň|Vídně]] k profesoru [[Christian Ruben|Christianu Rubenovi]]. Tam na sebe upozornil velkým talentem a originalitou. Po určité době strávené v Praze se pak rozhodl odcestovat za dalším studiem do [[Paříž]]e. Cestou se zastavil v [[Mnichov]]ě, kde již zůstal. Oženil se zde s dcerou bavorského štábního lékaře Kitzingera a měl s ní tři děti. Dokončil zde studium u [[Carl Theodor von Piloty|Carla Pilotyho]] ([[1863]]-67), otevřel si ateliér ([[1869]]) a roku [[1879]] se stal profesorem historické malby. K jeho žákům patřil např. [[Georgios Jakobides]]<ref name=Svet1889 /><ref name=Marold>[http://www.marold.cz/max-gabriel-cornelius-1840-1915 Max Gabriel Cornelius - Galerie Marold (www.marold.cz)]</ref> nebo [[Jakub Schikaneder]].


Měl zachmuřenou, samotářskou povahu. Většinu času trávil v ateliéru.<ref name=Svet1889 /> Byl známý svou důkladností a svědomitostí.<ref name=HumL1882>{{Citace periodika | příjmení = | jméno = | odkaz na autora = | titul = Gabriel Max | periodikum = Humoristické listy | odkaz na periodikum = | ročník = 24 | číslo = 5 | datum = 1882-02-04 | strany = 34 | url = http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=HumL/24.1882/5/34.png | datum přístupu = 2011-01-07 }}</ref> Říkalo se o něm, že se někdy i několik hodin dívá na nedokončený obraz, aniž by se ho dotkl, aby si promyslel další postup. Léta trávil s rodinou na chatě u [[Starnbergské jezero|Starnbergského jezera]], pro své hosty postavil další dům. Ačkoliv žil v ústraní, měl v uměleckých kruzích řadu dobrých přátel a patřil k nejpopulárnějším mnichovským umělcům.<ref name=Svet1889 /> Byl oblíbený i v Čechách; [[Jan Neruda]] jej v [[Národní listy|Národních listech]] roku 1875 označil za geniálního umělce, mistra techniky a miláčka pražského publika (i když v další části [[fejeton]]u mu vytýká některé konkrétní nedostatky právě dokončených obrazů).<ref name=NarL18751229>{{Citace periodika | příjmení = Neruda | jméno = Jan | odkaz na autora = Jan Neruda | titul = „Kristus křísí dceru Jajrovu“ — „Ahasver u mrtvoly dítěte“ | periodikum = Národní listy | odkaz na periodikum = Národní listy | ročník = 15 | číslo = 357 | datum = 1875-12-29 | strany = 1 | url = http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/7020723 | datum přístupu = 2011-01-07 }}</ref> Účastnil se výročních výstav v [[Rudolfinum|Rudolfinu]],<ref name=NarL19000826>{{Citace periodika | příjmení = | jméno = | odkaz na autora = | titul = Jubileum Gabriela Maxe | periodikum = Národní listy | odkaz na periodikum = Národní listy | ročník = 40 | číslo = 235 | datum = 1900-08-26 | strany = 4 | url = http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/5147943 | datum přístupu = 2011-01-07 }}</ref> časopis [[Světozor]] často publikoval černobílé reprodukce jeho obrazů.<ref>Viz např. [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/8321836 obsah] ročníku [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/1456387 22] (1887-1888).</ref> Získal bavorský řád sv. Michala I. třídy.<ref name=HumL1882 /> Stal se čestným členem mnichovské akademie. Roku [[1900]] jej bavorský regent povýšil do šlechtického stavu.<ref name=NarL19151126>{{Citace periodika | příjmení = | jméno = | odkaz na autora = | titul = Vynikající malíř profesor Gabriel šl. Max zemřel | periodikum = Národní listy | odkaz na periodikum = Národní listy | ročník = 33 | číslo = 327 | datum = 1915-11-26 | strany = 9 | url = http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/8677434 | datum přístupu = 2011-01-07 }}</ref>
Měl zachmuřenou, samotářskou povahu. Většinu času trávil v ateliéru.<ref name=Svet1889 /> Byl známý svou důkladností a svědomitostí.<ref name=HumL1882>{{Citace periodika | příjmení = | jméno = | odkaz na autora = | titul = Gabriel Max | periodikum = Humoristické listy | odkaz na periodikum = | ročník = 24 | číslo = 5 | datum = 1882-02-04 | strany = 34 | url = http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=HumL/24.1882/5/34.png | datum přístupu = 2011-01-07 }}</ref> Říkalo se o něm, že se někdy i několik hodin dívá na nedokončený obraz, aniž by se ho dotkl, aby si promyslel další postup. Léta trávil s rodinou na chatě u [[Starnbergské jezero|Starnbergského jezera]], pro své hosty postavil další dům. Ačkoliv žil v ústraní, měl v uměleckých kruzích řadu dobrých přátel a patřil k nejpopulárnějším mnichovským umělcům.<ref name=Svet1889 /> Byl oblíbený i v Čechách; [[Jan Neruda]] jej v [[Národní listy|Národních listech]] roku 1875 označil za geniálního umělce, mistra techniky a miláčka pražského publika (i když v další části [[fejeton]]u mu vytýká některé konkrétní nedostatky právě dokončených obrazů).<ref name=NarL18751229>{{Citace periodika | příjmení = Neruda | jméno = Jan | odkaz na autora = Jan Neruda | titul = „Kristus křísí dceru Jajrovu“ — „Ahasver u mrtvoly dítěte“ | periodikum = Národní listy | odkaz na periodikum = Národní listy | ročník = 15 | číslo = 357 | datum = 1875-12-29 | strany = 1 | url = http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/7020723 | datum přístupu = 2011-01-07 }}</ref> Účastnil se výročních výstav v [[Rudolfinum|Rudolfinu]],<ref name=NarL19000826>{{Citace periodika | příjmení = | jméno = | odkaz na autora = | titul = Jubileum Gabriela Maxe | periodikum = Národní listy | odkaz na periodikum = Národní listy | ročník = 40 | číslo = 235 | datum = 1900-08-26 | strany = 4 | url = http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/5147943 | datum přístupu = 2011-01-07 }}</ref> časopis [[Světozor]] často publikoval černobílé reprodukce jeho obrazů.<ref>Viz např. [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/8321836 obsah] ročníku [http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/1456387 22] (1887-1888).</ref> Získal bavorský řád sv. Michala I. třídy.<ref name=HumL1882 /> Stal se čestným členem mnichovské akademie. Roku [[1900]] jej bavorský regent povýšil do šlechtického stavu.<ref name=NarL19151126>{{Citace periodika | příjmení = | jméno = | odkaz na autora = | titul = Vynikající malíř profesor Gabriel šl. Max zemřel | periodikum = Národní listy | odkaz na periodikum = Národní listy | ročník = 33 | číslo = 327 | datum = 1915-11-26 | strany = 9 | url = http://kramerius.nkp.cz/kramerius/handle/ABA001/8677434 | datum přístupu = 2011-01-07 }}</ref>
Řádek 31: Řádek 58:
[[Kategorie:Čeští malíři]]
[[Kategorie:Čeští malíři]]
[[Kategorie:Němečtí malíři]]
[[Kategorie:Němečtí malíři]]
[[Kategorie:Němečtí vysokoškolští pedagogové]]
[[Kategorie:Spiritisté]]
[[Kategorie:Spiritisté]]
[[Kategorie:Sběratelé]]
[[Kategorie:Sběratelé]]

Verze z 27. 3. 2011, 14:11

Šablona:Infobox umělec

Příbuzenstvo
otec Josef Max
strýc Emanuel Max

Gabriel Cornelius Max (23. srpna 1840 Praha - 24. listopadu 1915 Mnichov) byl česko-německý malíř. Většinu tvůrčího života strávil v Mnichově, kde dokončil studium a později vyučoval na malířské akademii. Pro jeho díla jsou typické citově nabité a psychologicky propracované postavy, vyzařující pocity lítosti a soucitu. Malby mají mystický nádech, nejsou zcela realistické. Namaloval i několik obrazů opic a řadu ilustrací. Inspirovala ho především jeho vlastní fantazie. Ve své době byl mezinárodně uznávaný a velmi oblíbený i v Praze. Zabýval se darwinismem a spiritismem. Zanechal po sobě rozsáhlou vědeckou sbírku, zahrnující mimo jiné asi 500 lebek z různých světadílů (dnes uložena v mannheimském muzeu REM).

Život

Pocházel z rodiny sochaře Josefa Maxe, jeho matka byla dcerou sochaře Schuhmanna. V dětství ve volném čase obkresloval obrazy Führicha a Cornelia;[1] později se bavil zpodobňováním rázovitých postav z pražského podsvětí.[2] Roku 1854 mu zemřel otec a Gabriel se zapsal na pražskou malířskou akademii, odkud přešel na akademii do Vídně k profesoru Christianu Rubenovi. Tam na sebe upozornil velkým talentem a originalitou. Po určité době strávené v Praze se pak rozhodl odcestovat za dalším studiem do Paříže. Cestou se zastavil v Mnichově, kde již zůstal. Oženil se zde s dcerou bavorského štábního lékaře Kitzingera a měl s ní tři děti. Dokončil zde studium u Carla Pilotyho (1863-67), otevřel si ateliér (1869) a roku 1879 se stal profesorem historické malby. K jeho žákům patřil např. Georgios Jakobides[1][3] nebo Jakub Schikaneder.

Měl zachmuřenou, samotářskou povahu. Většinu času trávil v ateliéru.[1] Byl známý svou důkladností a svědomitostí.[4] Říkalo se o něm, že se někdy i několik hodin dívá na nedokončený obraz, aniž by se ho dotkl, aby si promyslel další postup. Léta trávil s rodinou na chatě u Starnbergského jezera, pro své hosty postavil další dům. Ačkoliv žil v ústraní, měl v uměleckých kruzích řadu dobrých přátel a patřil k nejpopulárnějším mnichovským umělcům.[1] Byl oblíbený i v Čechách; Jan Neruda jej v Národních listech roku 1875 označil za geniálního umělce, mistra techniky a miláčka pražského publika (i když v další části fejetonu mu vytýká některé konkrétní nedostatky právě dokončených obrazů).[5] Účastnil se výročních výstav v Rudolfinu,[6] časopis Světozor často publikoval černobílé reprodukce jeho obrazů.[7] Získal bavorský řád sv. Michala I. třídy.[4] Stal se čestným členem mnichovské akademie. Roku 1900 jej bavorský regent povýšil do šlechtického stavu.[8]

Zabýval se i darwinismem a spiritismem, zajímal se o historický vývoj člověka.[9] Shromáždil rozsáhlou etnografickou, prehistorickou a antropologickou sbírku,[10] která obsahovala mimo jiné asi 500 lebek z různých světadílů.[11] Za vědeckou práci dostal u příležitosti 60. narozenin čestný doktorát univerzity v Jeně.[10] Sbírku získalo roku 1917 muzeum v Mannheimu.[12]

Dílo

Svatá Julie

Gabriel Max byl charakterizovaný jako melancholický snílek a trpký satirik.[6] Obrazy vyjadřují myšlenkovou hloubku a pocity soucitu a utrpení. Malíř se snaží vystihnout tragický zápas lidské slabosti s touhou po něčem vznešeném. Ženy, které často znázorňoval, mají bledou pleť, temné oči a silné city; nejsou krásné ani sympatické, ale poetické, jakoby hledaly ztracené nebo nedosažené životní štěstí. Velmi časté jsou náboženské motivy.[1]

K jeho známým pracím patří:

  • Richard Lví Srdce u mrtvoly otce — první větší plátno, namalované krátce po úmrtí vlastního otce[1]
  • Svatá Julie, popř. Ukřižovaná mučednice (1865) — obraz zaujal myšlenkou i provedením a stal se ve své době senzací.[4] Roku 1887 jeho reprodukci otiskl Světozor spolu se stejnojmennou básní Jaroslava Vrchlického.[13]
  • Hlava Kristova (1874)
  • Dokonáno jest! (1882), zpodobňující Krista na kříži. Obraz měl opět velký ohlas. Jan Neruda si ale také povšiml, že malíř velmi pečlivě studoval v literatuře tvar tabule na kříži, aby byl co nejrealističtější; podle něj tím opět projevil svou mimořádnou pečlivost a svědomitost.[4]
  • Ahasver nad mrtvolou dítěte (1888)

Vytvořil také řadu obrazů opic, vyznačujících se trpkým humorem[8] (např. Opička s citrónem)[14]

Roku 1862, jako student ve Vídni, kreslil ilustrace ke skladbám Beethovena, Mendelssohna a Liszta. Za jejich originální umělecké provedení získal vyznamenání od Arnošta Sasko-Koburského.[1]

Reference

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Gabriel Max na Wikimedia Commons

  1. ↑ a b c d e f g Prof. Gabriel Max. Světozor. 1889-10-18, roč. 23, čís. 48, s. 574-575. Dostupné online [cit. 2011-01-07]. 
  2. ↑ Jak byl zatčen Gabriel Max. Národní listy. 1915-12-01, roč. 33, čís. 332, s. 3. Dostupné online [cit. 2011-01-07]. 
  3. ↑ Max Gabriel Cornelius - Galerie Marold (www.marold.cz)
  4. ↑ a b c d Gabriel Max. Humoristické listy. 1882-02-04, roč. 24, čís. 5, s. 34. Dostupné online [cit. 2011-01-07]. 
  5. ↑ NERUDA, Jan. „Kristus křísí dceru Jajrovu“ — „Ahasver u mrtvoly dítěte“. Národní listy. 1875-12-29, roč. 15, čís. 357, s. 1. Dostupné online [cit. 2011-01-07]. 
  6. ↑ a b Jubileum Gabriela Maxe. Národní listy. 1900-08-26, roč. 40, čís. 235, s. 4. Dostupné online [cit. 2011-01-07]. 
  7. ↑ Viz např. obsah ročníku 22 (1887-1888).
  8. ↑ a b Vynikající malíř profesor Gabriel šl. Max zemřel. Národní listy. 1915-11-26, roč. 33, čís. 327, s. 9. Dostupné online [cit. 2011-01-07]. 
  9. ↑ Gabriel von Max (www.wechselausstelungen.de)
  10. ↑ a b Výtvarné umění. Národní listy. 1900-09-16, roč. 40, čís. 256, s. 3. Dostupné online [cit. 2011-01-07]. 
  11. ↑ Schädelkult-Kopf und Schädel in der Kulturgeschichte des Menschen (www.kunst-und-kultur.de)
  12. ↑ Die Sammlung Gabriel von Max (www.rem-mannheim.de)
  13. ↑ VRCHLICKÝ, Jaroslav. Svatá Julie. Světozor. 1887-12-30, roč. 22, čís. 5, s. 72-73. Dostupné online [cit. 2011-01-07]. 
  14. ↑ Viz ukázku.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Gabriel_Max&oldid=6699708“