Johann Karl Khevenhüller-Metsch: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
obrázek, comm, port
m odkaz, typos
Řádek 26: Řádek 26:


== Biografie ==
== Biografie ==
Sloužil v armádě, kde dosáhl hodnosti majora. Z důvodu dluhů se roku [[1864]] přihlásil ke sboru rakouských dobrovolníků do Mexika. 19. listopadu 1864 nastoupil ve francouzském přístavu [[St. Nazaire]] na loď a 7. prosince připlul do [[Veracruz]]u, kde se připojil k sedmdesáti tisícům vojáků, kteří měli chránit a doprovázet Habsburka [[Maxmilián I. Mexický|Maxmiliána]] v [[Druhé Mexické císařství|Mexickém císařství]]. Po odchodu většinového vojska Francouzů v roce 1866 Khevenhüller zůstal a byl jmenován velitelem jízdního pluku 800 mužů, zvaného "Červení husaři". Sloužil Maxmiliánovi až do tragického konce jeho vlády. Byl svědkem neúspěšného vyjednávání s prezidentem Juárezem. Když byl Maxmilián v Querétaru zastřelen, byl to Khevenhüller, kdo na citadele vztyčil bílou vlajku<ref>Ratz 1998, s. 297</ref>. Byl zajat povstalci a po Maxmiliánově popravě vyjednal s mexickým generálem Porfiriem Díazem volný odchod pluku. Doprovodil Maxmiliánovu rakev zpět do Rakouska. Během celého pobytu v Mexiku si psal deník<ref>Ratz 1998, s. 423, pozn. 490</ref>.
Sloužil v armádě, kde dosáhl hodnosti majora. Z důvodu dluhů se roku [[1864]] přihlásil ke sboru rakouských dobrovolníků do Mexika. 19. listopadu 1864 nastoupil ve francouzském přístavu [[St. Nazaire]] na loď a 7. prosince připlul do [[Veracruz (Veracruz)|Veracruz]]u, kde se připojil k sedmdesáti tisícům vojáků, kteří měli chránit a doprovázet Habsburka [[Maxmilián I. Mexický|Maxmiliána]] v [[Druhé Mexické císařství|Mexickém císařství]]. Po odchodu většinového vojska Francouzů v roce 1866 Khevenhüller zůstal a byl jmenován velitelem jízdního pluku 800 mužů, zvaného "Červení husaři". Sloužil Maxmiliánovi až do tragického konce jeho vlády. Byl svědkem neúspěšného vyjednávání s prezidentem Juárezem. Když byl Maxmilián v Querétaru zastřelen, byl to Khevenhüller, kdo na citadele vztyčil bílou vlajku<ref>Ratz 1998, s. 297</ref>. Byl zajat povstalci a po Maxmiliánově popravě vyjednal s mexickým generálem Porfiriem Díazem volný odchod pluku. Doprovodil Maxmiliánovu rakev zpět do Rakouska. Během celého pobytu v Mexiku si psal deník<ref>Ratz 1998, s. 423, pozn. 490</ref>.


Roku 1868/1869 se zúčastnil expedice do nitra Afriky. Po roce 1868 byl dědicem statků v Čechách. Patřilo mu panství [[Komorní Hrádek]]. Roku 1871 se oženil s hraběnkou Eduardinou (Edinou) [[Clam-Gallasové|Clam-Gallasovou]]<ref name="NPKhevenhüller-Metsch"/>, s níž získal zámek Riegersburg, který dal adaptovat.
Roku 1868/1869 se zúčastnil expedice do nitra Afriky. Po roce 1868 byl dědicem statků v Čechách. Patřilo mu panství [[Komorní Hrádek]]. Roku 1871 se oženil s hraběnkou Eduardinou (Edinou) [[Clam-Gallasové|Clam-Gallasovou]],<ref name="NPKhevenhüller-Metsch"/> s níž získal zámek Riegersburg, který dal adaptovat.


Zastával funkci nejvyššího dědičného [[hofmistr]]a v Rakousích a nejvyššího zemského dědičného štolby v Korutanech. Byl též uherským magnátem. Roku 1888 získal titul komořího. Byl tajným císařským radou. V roce 1903 nastoupil jako rakouský generální konzul do [[Bejrút]]u.<ref name="Slovník představitelů">{{Citace monografie
Zastával funkci nejvyššího dědičného [[hofmistr]]a v Rakousích a nejvyššího zemského dědičného štolby v Korutanech. Byl též uherským magnátem. Roku 1888 získal titul komořího. Byl tajným císařským radou. V roce 1903 nastoupil jako rakouský generální konzul do [[Bejrút]]u.<ref name="Slovník představitelů">{{Citace monografie
Řádek 48: Řádek 48:
V [[Zemské volby v Čechách 1872|zemských volbách roku 1872]] byl za velkostatkářskou [[kurie (volby)|kurii]], svěřenecké velkostatky, zvolen na [[Český zemský sněm]].<ref>http://www.psp.cz/eknih/1872skc/1/stenprot/004schuz/s004001.htm</ref> Zastupoval provídeňskou a centralistickou [[Strana ústavověrného velkostatku|Stranu ústavověrného velkostatku]].
V [[Zemské volby v Čechách 1872|zemských volbách roku 1872]] byl za velkostatkářskou [[kurie (volby)|kurii]], svěřenecké velkostatky, zvolen na [[Český zemský sněm]].<ref>http://www.psp.cz/eknih/1872skc/1/stenprot/004schuz/s004001.htm</ref> Zastupoval provídeňskou a centralistickou [[Strana ústavověrného velkostatku|Stranu ústavověrného velkostatku]].


Zemský sněm ho roku 1872 zvolil i do [[Říšská rada (Rakousko)|Říšské rady]] (celostátní parlament, volený nepřímo zemskými sněmy). Složil slib 7. května 1872. Uspěl i v prvních přímých [[Volby do Říšské rady 1873|volbách do Říšské rady roku 1873]] za kurii velkostatkářskou. Rezignace byla oznámena dopisem 13. května 1878.<ref name="alex.onb.ac.at">Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.</ref> Od roku 1878<ref>[http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=8199840 Moravská orlice, 3. 11. 1878.]</ref> byl dědičným členem [[Panská sněmovna|Panské sněmovny]] (horní komora Říšské rady).<ref name="NPKhevenhüller-Metsch"/>. Za své zásluhy byl jmenován rytířem [[Řád Zlatého rouna|Řádu Zlatého rouna]] a vyznamenán rakouským Řádem železné koruny.
Zemský sněm ho roku 1872 zvolil i do [[Říšská rada (Rakousko)|Říšské rady]] (celostátní parlament, volený nepřímo zemskými sněmy). Složil slib 7. května 1872. Uspěl i v prvních přímých [[Volby do Říšské rady 1873|volbách do Říšské rady roku 1873]] za kurii velkostatkářskou. Rezignace byla oznámena dopisem 13. května 1878.<ref name="alex.onb.ac.at">Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.</ref> Od roku 1878<ref>[http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=8199840 Moravská orlice, 3. 11. 1878.]</ref> byl dědičným členem [[Panská sněmovna|Panské sněmovny]] (horní komora Říšské rady).<ref name="NPKhevenhüller-Metsch"/> Za své zásluhy byl jmenován rytířem [[Řád Zlatého rouna|Řádu Zlatého rouna]] a vyznamenán rakouským Řádem železné koruny.


[[Soubor:Hardegg Burgkapelle05.jpg|náhled|vlevo|Manželé Khevenhüllerovi se svými rodovými erby; vitráž z hradní kaple v Hardeggu]]
[[Soubor:Hardegg Burgkapelle05.jpg|náhled|vlevo|Manželé Khevenhüllerovi se svými rodovými erby; vitráž z hradní kaple v Hardeggu]]

Verze z 2. 5. 2021, 14:33

Johann Karl von Khevenhüller-Metsch und Aichelburg
Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1872 – 1878
Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1872 – 1878
Člen Panské sněmovny
Ve funkci:
1878 – 1905
Stranická příslušnost
Členstvíústavověrný velkostatek
Narození19. prosince 1839
Ladendorf
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí11. září 1905 (ve věku 65 let)
Riegersburg
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Příčina úmrtímalárie
ChoťEduardina Clam-Gallasová
RodičeRichard Khevenhüller-Metsch (otec)
PříbuzníLeontina z Khevenhüller-Metsch, Rudolf Khevenhüller-Metsch a Zikmund Maria z Khevenhüller-Metsche (sourozenci)
CommonsJohann Karl Khevenhüller-Metsch
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Johann Karl Khevenhüller-Metsch, též Karel von Khevenhüller-Metsch,[1] Jan kníže Khevenhüller[2] nebo Johannes von Khevenhüller-Metsch[3] (19. prosince 1839 Ladendorf[2] – 11. září 1905 Riegersburg[1][3][2]), byl rakouský šlechtic z rodu Khevenhüller-Metsch, říšský kníže, rytíř Řádu zlatého rouna[4] a politik německé národnosti z Čech, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady.

Biografie

Sloužil v armádě, kde dosáhl hodnosti majora. Z důvodu dluhů se roku 1864 přihlásil ke sboru rakouských dobrovolníků do Mexika. 19. listopadu 1864 nastoupil ve francouzském přístavu St. Nazaire na loď a 7. prosince připlul do Veracruzu, kde se připojil k sedmdesáti tisícům vojáků, kteří měli chránit a doprovázet Habsburka Maxmiliána v Mexickém císařství. Po odchodu většinového vojska Francouzů v roce 1866 Khevenhüller zůstal a byl jmenován velitelem jízdního pluku 800 mužů, zvaného "Červení husaři". Sloužil Maxmiliánovi až do tragického konce jeho vlády. Byl svědkem neúspěšného vyjednávání s prezidentem Juárezem. Když byl Maxmilián v Querétaru zastřelen, byl to Khevenhüller, kdo na citadele vztyčil bílou vlajku[5]. Byl zajat povstalci a po Maxmiliánově popravě vyjednal s mexickým generálem Porfiriem Díazem volný odchod pluku. Doprovodil Maxmiliánovu rakev zpět do Rakouska. Během celého pobytu v Mexiku si psal deník[6].

Roku 1868/1869 se zúčastnil expedice do nitra Afriky. Po roce 1868 byl dědicem statků v Čechách. Patřilo mu panství Komorní Hrádek. Roku 1871 se oženil s hraběnkou Eduardinou (Edinou) Clam-Gallasovou,[2] s níž získal zámek Riegersburg, který dal adaptovat.

Zastával funkci nejvyššího dědičného hofmistra v Rakousích a nejvyššího zemského dědičného štolby v Korutanech. Byl též uherským magnátem. Roku 1888 získal titul komořího. Byl tajným císařským radou. V roce 1903 nastoupil jako rakouský generální konzul do Bejrútu.[1][2]

V zemských volbách roku 1872 byl za velkostatkářskou kurii, svěřenecké velkostatky, zvolen na Český zemský sněm.[7] Zastupoval provídeňskou a centralistickou Stranu ústavověrného velkostatku.

Zemský sněm ho roku 1872 zvolil i do Říšské rady (celostátní parlament, volený nepřímo zemskými sněmy). Složil slib 7. května 1872. Uspěl i v prvních přímých volbách do Říšské rady roku 1873 za kurii velkostatkářskou. Rezignace byla oznámena dopisem 13. května 1878.[8] Od roku 1878[9] byl dědičným členem Panské sněmovny (horní komora Říšské rady).[2] Za své zásluhy byl jmenován rytířem Řádu Zlatého rouna a vyznamenán rakouským Řádem železné koruny.

Manželé Khevenhüllerovi se svými rodovými erby; vitráž z hradní kaple v Hardeggu

Zemřel v září 1905.[3] Příčinou úmrtí byla malárie.[2]. Je pohřben v rodinné hrobce (kryptě) na hradě Hardeggu.

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c LIŠKOVÁ, Marie. Slovník představitelů zemské samosprávy v Čechách 1861-1913. Praha: SÚA, 1994. 379 s. Dostupné online. ISBN 8085475138. S. 137. 
  2. ↑ a b c d e f g Jan kníže Khevenhüller zemřel. Národní politika. Září 1905, roč. 23, čís. 251, s. 2. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c Mosaik. Bohemia. Září 1905, roč. 78, čís. 251, s. 3. Dostupné online. 
  4. ↑ LOBKOWICZ, František: Zlaté rouno v zemích českých (zvláštní otisk ze zpravodaje Heraldika a genealogie), Praha, 1991; s. 273
  5. ↑ Ratz 1998, s. 297
  6. ↑ Ratz 1998, s. 423, pozn. 490
  7. ↑ http://www.psp.cz/eknih/1872skc/1/stenprot/004schuz/s004001.htm
  8. ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  9. ↑ Moravská orlice, 3. 11. 1878.

Literatura

  • RATZ, Konrad: Maximilian und Juárez: Das Zweite mexikanische Kaiserreich und die Republik. Akademische Druck- und Verlagsanstalt, Wien 1998, stran 940, ISBN 9783201016797 ; s. 287-292, s. 423, pozn. 490.

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Johann_Karl_Khevenhüller-Metsch&oldid=19783907“