Bakelit

Bakelit je fenolformaldehydový polykondenzát (pryskyřice), který v roce 1907 jako první připravil belgický chemik Leo Hendrik Baekeland (1863–1944). Bakelite™ a Bakelit™ jsou ochranné značky německé společnosti Bakelite AG, ale samotný název „bakelit“ velmi rychle zdomácněl v hovorové řeči jako označení víceméně všech umělých hmot.

Historie

Radiopřijímač se skříňkou zhotovenou z bakelitu (1933)

Opíraje se o výzkum německého chemika Hermanna Staudingera, který položil teoretické základy makromolekulární chemie, experimentoval Leo Baekeland v letech 1907–1909 s fenolem a formaldehydem. Zjistil, že tyto dvě sloučeniny při zvýšené teplotě navzájem exotermicky reagují za vzniku tuhého kondenzátu – pryskyřice. Také zjistil, že v této pryskyřici jsou obě sloučeniny vázané různými způsoby, čímž vytvářejí poměrně složitou prostorovou strukturu. Po oddestilování reakcí vzniklé vody zůstala jen měkká hmota, která se dala tvarovat pomocí forem.

Baekeland si rychle uvědomil možnosti, které bakelit nabízí a 25. května 1910 založil společně s podnikatelem J. Rütgersem společnost Bakelite GmbH ve městě Erkner nedaleko Berlína. V té době byl fenol jen odpadem při destilaci kamenného uhlí a až firma Bakelite jej začala ve velké míře využívat k výrobě bakelitu.

Bakelit se rozšířil velmi rychle – už v 30. letech 20. století jen v Německu existovalo více než 100 výrobců předmětů z bakelitu.

Po druhé světové válce byla firma přestěhována do města Iserlohn. V roce 1957 začala výroba fenolových pryskyřic v Duisburgu, kde se od roku 1959 vyráběly i různé epoxidové pryskyřice. Koncem 80. let odkoupila společnost Bakelite AG některé evropské společnosti a dnes produkuje více než 2 000 různých plastů, čímž patří k největším výrobcům plastů na světě.

Syntéza

Polykondenzace fenolu a formaldehydu probíhá podle následující reakce:

Část prostorové struktury bakelitu. Jsou vidět mnohé příčné vazby, kterými je celá struktura zesíťovaná.

Po ochlazení a vytvrzení je tato hmota odolná vůči mechanickému poškození, teplu a kyselinám. Bakelit patří k reaktoplastům a na rozdíl od termoplastů (např. polyethylen, celuloid) ho není možné po ochlazení opětovným zahřátím tvarovat. Vzniklý bakelit má vždy tmavohnědou až černou barvu a na světle postupně tmavne. Při lisování výrobků z bakelitu se do hmoty většinou přidávají různé příměsi, například dřevná nebo kamenná moučka, textilní vlákna atd.

Využití

Bakelit měl v minulosti velmi široké použití v domácnostech; obzvlášť kuchyňské přístroje, telefony, různé ozdobné předměty, bižuterie, kancelářské potřeby a elektroinstalační materiál.

I dnes se ještě používá k výrobě předmětů, u kterých je důležitá odolnost vůči teplotě, ohnivzdornost a chemická odolnost. Produkty z bakelitu jsou dnes pro svůj osobitý design a historický význam často vyhledávanými sběratelskými předměty.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Bakelit na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo bakelit ve Wikislovníku

Portály: Chemie