Rio de Oro: Porovnání verzí
m Robot: typogr. oprava |
Atlantský oceán značky: editace z mobilu editace z mobilního webu |
||
Řádek 38: | Řádek 38: | ||
| zánik = [[1924]] |
| zánik = [[1924]] |
||
}} |
}} |
||
'''Rio de Oro''' ([[Arabština|arabsky]] وادي الذهب [Wādī að-ðahab]) byla [[Španělsko|španělská]] [[kolonie]] ležící na pobřeží [[Atlantský oceán| |
'''Rio de Oro''' ([[Arabština|arabsky]] وادي الذهب [Wādī að-ðahab]) byla [[Španělsko|španělská]] [[kolonie]] ležící na pobřeží [[Atlantský oceán|Atlantského oceánu]] na území dnešního sporného území [[Západní Sahara]]. Vznikla v r. 1884 obsazením území obývaného kočovnými [[Berbeři|Berbery]]. Zanikla v r. 1924 začleněním území do [[Španělská Sahara|Španělské Sahary]]. |
||
Severní hranicí byla [[rovnoběžka]] 26° s.š. a jižní rovnoběžka 21°20‘ s.š., což bylo definitivně dohodnuto mezi evropskými mocnostmi na počátku 20. století. |
Severní hranicí byla [[rovnoběžka]] 26° s.š. a jižní rovnoběžka 21°20‘ s.š., což bylo definitivně dohodnuto mezi evropskými mocnostmi na počátku 20. století. |
||
Jménem ''Rio de Oro'', znamenající zlatá řeka, pojmenovali tuto oblast v r. 1442 [[Portugalci]], když zde za svoje zboží dostali zaplaceno zlatým prachem. Jméno je též obsaženo v názvu [[Maroko|marockého]] regionu Wádí ad-Dahab al-Kuvíra. |
Jménem ''Rio de Oro'', znamenající zlatá řeka, pojmenovali tuto oblast v r. 1442 [[Portugalci]], když zde za svoje zboží dostali zaplaceno zlatým prachem. Jméno je též obsaženo v názvu [[Maroko|marockého]] regionu Wádí ad-Dahab al-Kuvíra. |
||
== Historie == |
== Historie == |
||
* ''Podrobnější informace naleznete v článku [[Španělská západní Afrika]]. |
* ''Podrobnější informace naleznete v článku [[Španělská západní Afrika]]. |
Verze z 16. 7. 2019, 23:21
Šablona:Infobox zaniklý stát Rio de Oro (arabsky وادي الذهب [Wādī að-ðahab]) byla španělská kolonie ležící na pobřeží Atlantského oceánu na území dnešního sporného území Západní Sahara. Vznikla v r. 1884 obsazením území obývaného kočovnými Berbery. Zanikla v r. 1924 začleněním území do Španělské Sahary. Severní hranicí byla rovnoběžka 26° s.š. a jižní rovnoběžka 21°20‘ s.š., což bylo definitivně dohodnuto mezi evropskými mocnostmi na počátku 20. století.
Jménem Rio de Oro, znamenající zlatá řeka, pojmenovali tuto oblast v r. 1442 Portugalci, když zde za svoje zboží dostali zaplaceno zlatým prachem. Jméno je též obsaženo v názvu marockého regionu Wádí ad-Dahab al-Kuvíra.
Historie
- Podrobnější informace naleznete v článku Španělská západní Afrika.
V průběhu Berlínské konference obsadili Španělé zátoku Rio de Oro, u dnešního města Dachla, a prohlásili španělským protektorátem území mezi Bílým mysem na jihu a mysem Búdždúr na severu. Tento zábor byl mezinárodně uznán a v roce 1887 vyhlásili protektorátem území Sakia al-Hamra ležící severně odtud. Správa byla svěřena náměstkovi guvernéra Kanárských ostrovů, jemuž bylo území podřízeno. Tyto protektoráty Španělé z důvodů zahraniční politiky oddělovali, přestože jejich správa byla totožná. 27. června 1900 byla v Paříži dohodnuta západní a jižní hranice, kterou tvořila rovnoběžka 21°20‘ s.š. a jižně od ní zůstala Španělsku jen západní část poloostrova Bílého mysu. 7. listopadu 1901 bylo Rio de Oro prohlášeno španělskou kolonií a v jejím nově vyhlášeném hlavním městě Villa Cisneros byl zřízen úřad guvernéra.
Španělská přítomnost byla až do 30. let 20. století prakticky omezená na pobřeží.[1] V r. 1924 byla území Rio de Oro a Sakia al-Hamra spojena jediného správního celku Španělská Sahara, v rámci níž zůstala jedním z územních celků. Mezi roky 1969 a 1976 bylo Rio de Oro španělskou zámořskou provincií.
Poštovní známky
Španělsko začalo vydávat pro Rio de Oro poštovní známky v roce 1905, byly to definitivní známky s názvem COLONIA DE RIO DE ORO. Poslední emise vyšla v r. 1921.[2]
Reference
- ↑ HODGES, Tony. SAHARA OCCIDENTALE: Origines et enjeux d'une guerre du désert [online]. Collectif d'initiatives pour la connaissance du Sahara occidental, 10/1999. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ HLINKA, Bohuslav; MUCHA, Ludvík. Filatelistický atlas. Praha: Geodetický a kartografický podnik, 1986. 253 s. S. 153.