Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě: Porovnání verzí

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
m Robot: šablona přejmenována; kosmetické úpravy
Řádek 4: Řádek 4:


Kniha měla mimořádný dopad na český veřejný prostor a na proces formování moderního českého národa. Palacký v ní představil koncepci národních dějin, a tím svého druhu koncepci národa. Někdy se hovoří i o "Palackého koncepci dějin" (navazoval na ni především [[Tomáš Garrigue Masaryk|Tomáš G. Masaryk]]). Revoluční bylo již to, jak Palacký vymezil téma práce - [[český národ]] viděl jako jednotku nezávislou na němectví a [[Svatá říše římská|německé říši]] a vždy se s němectvím potýkající a snažící se vůči němu vyhranit - to byl pro německé historiky té doby šok. Druhá ideologická linie spočívala v tom, že [[Slované|slovanství]] mu bylo symbolem demokratičnosti, kdežto [[Germáni|germánství]] principem autoritářským. Třetí, nejčastěji diskutovaný pilíř Palackého koncepce dějin bylo vyzdvižení "[[Protestantismus|protestantské]] linie" v českých dějinách ([[Jan Hus|Hus]], [[husitství]], [[Petr Chelčický|Chelčický]], [[Jan Amos Komenský|Komenský]]). Husitství (jemuž se věnoval ve třetím díle) Palacký považoval za vrchol a jádro národních dějin.<ref>http://www.ceskatelevize.cz/ct24/archiv/1460147-zacaly-vychazet-palackeho-dejiny-naroda-ceskeho</ref>
Kniha měla mimořádný dopad na český veřejný prostor a na proces formování moderního českého národa. Palacký v ní představil koncepci národních dějin, a tím svého druhu koncepci národa. Někdy se hovoří i o "Palackého koncepci dějin" (navazoval na ni především [[Tomáš Garrigue Masaryk|Tomáš G. Masaryk]]). Revoluční bylo již to, jak Palacký vymezil téma práce - [[český národ]] viděl jako jednotku nezávislou na němectví a [[Svatá říše římská|německé říši]] a vždy se s němectvím potýkající a snažící se vůči němu vyhranit - to byl pro německé historiky té doby šok. Druhá ideologická linie spočívala v tom, že [[Slované|slovanství]] mu bylo symbolem demokratičnosti, kdežto [[Germáni|germánství]] principem autoritářským. Třetí, nejčastěji diskutovaný pilíř Palackého koncepce dějin bylo vyzdvižení "[[Protestantismus|protestantské]] linie" v českých dějinách ([[Jan Hus|Hus]], [[husitství]], [[Petr Chelčický|Chelčický]], [[Jan Amos Komenský|Komenský]]). Husitství (jemuž se věnoval ve třetím díle) Palacký považoval za vrchol a jádro národních dějin.<ref>http://www.ceskatelevize.cz/ct24/archiv/1460147-zacaly-vychazet-palackeho-dejiny-naroda-ceskeho</ref>
{{Citace|Opět i rokem 1848 navazovali jsme snahami humanitními na naši minulost reformační (...) Právě roku 1848 vyšel českým jazykem prvý svazek českých dějin — významná to předzvěst Palackého programu politického. Palackého čin národní byl, že nám v plném dosahu uvědomil smysl našich dějin — stavě nám za ideál snažení našich [[Jednota bratrská|Českých bratří]] (...) Palacký nám ukázal vlastní minulost českou, ukázal nám, co v historii jsme vykonali velikého i malého, Palacký svazoval přítomnost k minulosti, a tak dotvrdil dílo [[Josef Dobrovský|Dobrovského]] a ostatních křisitelů. Palacký se tím stal zakladatelem národního programu českého, stal se vůdcem a Otcem národa.|[[Tomáš Garrigue Masaryk]]|[[Česká otázka]]<ref>MASARYK, Tomáš Garrigue. ''Česká otázka: snahy a tužby národního obrození''. 7. vyd., v Melantrichu 1. vyd. Praha: Melantrich, 1969. 271 s. [Citovaný text je na str. 100–101.]</ref>|}}
{{Citát v rámečku|Opět i rokem 1848 navazovali jsme snahami humanitními na naši minulost reformační (...) Právě roku 1848 vyšel českým jazykem prvý svazek českých dějin — významná to předzvěst Palackého programu politického. Palackého čin národní byl, že nám v plném dosahu uvědomil smysl našich dějin — stavě nám za ideál snažení našich [[Jednota bratrská|Českých bratří]] (...) Palacký nám ukázal vlastní minulost českou, ukázal nám, co v historii jsme vykonali velikého i malého, Palacký svazoval přítomnost k minulosti, a tak dotvrdil dílo [[Josef Dobrovský|Dobrovského]] a ostatních křisitelů. Palacký se tím stal zakladatelem národního programu českého, stal se vůdcem a Otcem národa.|[[Tomáš Garrigue Masaryk]]|[[Česká otázka]]<ref>MASARYK, Tomáš Garrigue. ''Česká otázka: snahy a tužby národního obrození''. 7. vyd., v Melantrichu 1. vyd. Praha: Melantrich, 1969. 271 s. [Citovaný text je na str. 100–101.]</ref>|}}
== Odkazy ==
== Odkazy ==
=== Poznámky ===
=== Poznámky ===
Řádek 12: Řádek 12:
=== Literatura ===
=== Literatura ===
* [[Jiří Kořalka|KOŘALKA, Jiří]]. ''František Palacký: (1798-1876): životopis.'' Vyd. 1. Praha: Argo, 1998. 661 s. ISBN 80-7203-125-2.
* [[Jiří Kořalka|KOŘALKA, Jiří]]. ''František Palacký: (1798-1876): životopis.'' Vyd. 1. Praha: Argo, 1998. 661 s. ISBN 80-7203-125-2.
* [[Josef Válka|VÁLKA, Josef]]. ''František Palacký – historik''. In: MYŠKA, Milan, ed. ''Památník Palackého: 1798-1968''. Vyd. 1. Ostrava: Profil, 1968. 80 s. cnb000448315. [Studie J. Války je na str. 31–59.]
* [[Josef Válka|VÁLKA, Josef]]. ''František Palacký – historik''. In: MYŠKA, Milan, ed. ''Památník Palackého: 1798-1968''. Vyd. 1. Ostrava: Profil, 1968. 80 s. cnb000448315. [Studie J. Války je na str. 31–59.]


[[Kategorie:Knihy]]
[[Kategorie:Knihy]]

Verze z 25. 4. 2019, 14:29

Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě je historické dílo Františka Palackého. První svazek napsal roku 1836, a to německy, česky vyšel 18. března 1848, přičemž na překladu spolupracoval Karel Jaromír Erben.[pozn. 1] (První a druhý díl Palacký psal německy a později byl pořízen český překlad, od třetího dílu psal česky a teprve následně překládal do němčiny).[2] Celkem mělo dílo pět svazků. Mapovalo české dějiny od dob mýtických do roku 1526, tedy do nástupu Habsburků na český trůn. Dále Palacký pokračovat nechtěl s odůvodněním, že by mu habsburská cenzura stejně nedovolila napsat pravdu.

1. díl se věnuje událostem do roku 1125, 2. díl letům 1125–1403, 3. díl období 1403–1439, 4. díl rokům 1439–1471 a 5. díl popisuje historii z let 1471–1526. (První české vydání je dostupné online.)

Kniha měla mimořádný dopad na český veřejný prostor a na proces formování moderního českého národa. Palacký v ní představil koncepci národních dějin, a tím svého druhu koncepci národa. Někdy se hovoří i o "Palackého koncepci dějin" (navazoval na ni především Tomáš G. Masaryk). Revoluční bylo již to, jak Palacký vymezil téma práce - český národ viděl jako jednotku nezávislou na němectví a německé říši a vždy se s němectvím potýkající a snažící se vůči němu vyhranit - to byl pro německé historiky té doby šok. Druhá ideologická linie spočívala v tom, že slovanství mu bylo symbolem demokratičnosti, kdežto germánství principem autoritářským. Třetí, nejčastěji diskutovaný pilíř Palackého koncepce dějin bylo vyzdvižení "protestantské linie" v českých dějinách (Hus, husitství, Chelčický, Komenský). Husitství (jemuž se věnoval ve třetím díle) Palacký považoval za vrchol a jádro národních dějin.[3]

Opět i rokem 1848 navazovali jsme snahami humanitními na naši minulost reformační (...) Právě roku 1848 vyšel českým jazykem prvý svazek českých dějin — významná to předzvěst Palackého programu politického. Palackého čin národní byl, že nám v plném dosahu uvědomil smysl našich dějin — stavě nám za ideál snažení našich Českých bratří (...) Palacký nám ukázal vlastní minulost českou, ukázal nám, co v historii jsme vykonali velikého i malého, Palacký svazoval přítomnost k minulosti, a tak dotvrdil dílo Dobrovského a ostatních křisitelů. Palacký se tím stal zakladatelem národního programu českého, stal se vůdcem a Otcem národa.

Tomáš Garrigue Masaryk, Česká otázka[4]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ „První svazky Dějin psal Palacký původně německy. K. J. Erben je zčásti překládal do češtiny a Palacký sám poté takto vyhotovené překlady přepracovával. (...) Nejedná se tedy o překlady v pravém smyslu slova a role K. J. Erbena jako překladatele by měla být v tomto smyslu také posuzována. Erbenův vliv na vyznění českého textu není zásadní (...) Nejnovější bádáni Jiřího Kořalky (zatím nepublikované) doložilo Erbenovu roli překladatele s jistotou pouze pro svazek 1/2. O tom, zda Erben překládal také část 1/1, se pouze uvažuje, ačkoli v obecném přesvědčení je tato představa zakořeněna a řada autorů ji stereotypně přebírá."[1]

Reference

  1. ↑ JACQUES-PAJEROVÁ, Kateřina. Srovnávání Palackého výkladů vybraných témat v českém a německém vydání jeho „Českých dějin". Rigorózní diplomová práce. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v Praze. Ústav politologie. Praha 2002. 131 s. + přílohy. [Citovaný text je na str. 22.] Dostupné online
  2. ↑ kol.: Československé dějiny v datech, Praha, Svoboda 1987. Str. 269.
  3. ↑ http://www.ceskatelevize.cz/ct24/archiv/1460147-zacaly-vychazet-palackeho-dejiny-naroda-ceskeho
  4. ↑ MASARYK, Tomáš Garrigue. Česká otázka: snahy a tužby národního obrození. 7. vyd., v Melantrichu 1. vyd. Praha: Melantrich, 1969. 271 s. [Citovaný text je na str. 100–101.]

Literatura

  • KOŘALKA, Jiří. František Palacký: (1798-1876): životopis. Vyd. 1. Praha: Argo, 1998. 661 s. ISBN 80-7203-125-2.
  • VÁLKA, Josef. František Palacký – historik. In: MYŠKA, Milan, ed. Památník Palackého: 1798-1968. Vyd. 1. Ostrava: Profil, 1968. 80 s. cnb000448315. [Studie J. Války je na str. 31–59.]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Dějiny_národu_českého_v_Čechách_a_v_Moravě&oldid=17179206“