Orient: Porovnání verzí
m Robot: přidáno {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy |
značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 4: | Řádek 4: | ||
== Etymologie == |
== Etymologie == |
||
Orient znamená v |
Orient znamená v rahojky pusinkyísto na [[východ]]ě, odkud vychází [[Slunce]]. Ze synonyma ''sole levante'' vzniklo označení [[levanta]], užívané i v češtině 19. století. Jejich protiklad, [[okcident]] z latinského ''occidens, occidente (sole)'',<ref>''Langenscheids Wörtebuch latainisch-deutsch,'' Berlin 1994, příslušná hesla.</ref> znamená západ, ale jako označení [[Západní kultura|západního světa]] se používá méně často. |
||
== Obsah pojmu == |
== Obsah pojmu == |
Verze z 11. 3. 2019, 13:01
Orient (franc. východ) je tradiční označení východních zemí a kultur, jehož obsah se v dějinách měnil. V současné češtině znamená zpravidla Blízký východ a východní Středomoří, v širším slova smyslu i Střední a Dálný východ.
Etymologie
Orient znamená v rahojky pusinkyísto na východě, odkud vychází Slunce. Ze synonyma sole levante vzniklo označení levanta, užívané i v češtině 19. století. Jejich protiklad, okcident z latinského occidens, occidente (sole),[1] znamená západ, ale jako označení západního světa se používá méně často.
Obsah pojmu
Jakožto označení světové strany byl obsah pojmu Orient přirozeně závislý na tom, kde mluvčí stojí a odkud se dívá. Tak ve Starém Zákoně znamenal orient (řec. anatolé) Střední východ, ve starověkém Římě východní Středomoří a ve Střední Evropě mohl znamenat Turecko a východní Balkán. Z odpovídajícího řeckého slova anatolé vznikl název Anatolie, východní části Turecka.
Ve středověku se orientem rozuměla oblast východního, pravoslavného křesťanství. S objevitelskými cestami a koloniálním obchodem se obsah pojmu Orient rozšířil až na Dálný východ, a to zejména v jazycích koloniálních zemí. Tak i v současné angličtině zahrnuje celou jižní polovinu Asie, až po Japonsko a Sundské ostrovy.[2] Naopak v němčině může zahrnovat i východní část severní Afriky (Egypt, Libye atd.) a ve francouzštině východní Evropu: Orient expres z Paříže končil ve Vídni, v Bukurešti nebo v Istanbulu a nikdy nepřekročil hranice Evropy.
Konotace
V různých obdobích se s pojmem Orient spojovaly i různé stereotypy. Latinské úsloví Ex oriente lux (světlo z východu) se původně týkalo východu slunce, v pozdním starověku jím křesťané argumentovali ve prospěch svého náboženství a od 19. století se užívá na podporu východní moudrosti. V období velké módy orientalismu od 17. do 19. století se dovážely a napodobovaly umělecké předměty, stavěly „čínské pavilony“, parafrázovaly a překládaly orientální texty a Goethe napsal „Západovýchodní díván“.
V 19. století se orientalismus spojil s romantismem a v orientálním slohu se stavěly i synagogy. Zároveň se ale s pojmem Orient začaly spojovat záporné stereotypy. Balkán a Turecko jako „Orient“ znamenaly zanedbané země, kde je špína a nepořádek a kde vládne korupce. I v češtině se užívají spojení jako "orientální bohatství" nebo "orientální despota". Proti těmto stereotypům se postavil americký kritik Edward Said vlivnou knihou Orientalismus (1978).[2]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Orient na německé Wikipedii.
- ↑ Langenscheids Wörtebuch latainisch-deutsch, Berlin 1994, příslušná hesla.
- ↑ a b The Dictionary of History of Ideas, článek Orient
Literatura
- Ottův slovník naučný, heslo Orient. Sv. 18, str. 864