Dřevěný kostel svatého Bartoloměje (Kopřivnice): Porovnání verzí

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
úpravy, doplnění
smazáno {{Pracuje se|dva dny|8. 9. 2018, 12:04 (CEST)}}
Řádek 1: Řádek 1:
{{Pracuje se|dva dny|8. 9. 2018, 12:04 (CEST)}}{{Infobox - kostel
{{Infobox - kostel
| název = Kostel svatého Bartoloměje
| název = Kostel svatého Bartoloměje
| obrázek = Dřevěný kostel v Kopřivnici 03.jpg
| obrázek = Dřevěný kostel v Kopřivnici 03.jpg

Verze z 12. 9. 2018, 14:18

Kostel svatého Bartoloměje
Fotografie kostela při pohledu z jihu, asi 1895
Fotografie kostela při pohledu z jihu, asi 1895
Místo
StátČeskoČesko Česko
ObecKopřivnice
Lokalitastarý hřbitov
Souřadnice49°35′25,7″ s. š., 18°8′24″ v. d.
Map
Základní informace
Církevřímskokatolická
Farnostkopřivnická
ZasvěceníBartoloměj
Zánik1897
Architektonický popis
Typ stavbydřevěný kostel
Výstavbapolovina 16. století
Specifikace
Délka17 m
Šířka7,5 m
Výška17 m
Umístění oltářevýchod
Stavební materiáljedlové dřevo
Další informace
AdresaKopřivnice, ČeskoČesko Česko
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel sv. Bartoloměje byla dřevěná sakrální stavba v Kopřivnici pocházející z poloviny 16. století. S rozrůstáním obyvatelstva byl kostel nahrazen novým a zbořen. Kostel se nacházel nedaleko fojtství u říčky Kopřivničky v místě dnešního tzv. Starého hřbitova.

Historie

Kostel byl založen nejspíše kolem poloviny 16. století, soudě podle letopočtu 1565 na oltáři a letopočtu 1567 na zvonu.[1][2] Kostel byl nejspíše od počátku filiální k Frenštátu, tak jak potvrzuje listina olomouckého biskupa Stanislava Pavlovského z roku 1584.[3][4][5] První kopřivnický farář Rudolf Vícha kladl vznik kostela až do 13. století na základě srovnání s kostely ve Větřkovicích, Životicích nebo Tiché, který měl obsahovat zvon z roku 1122.[6] Podle něj byla z počátku postavena pouze malá kaple s věžičkou a vysoká věž vznikla až s pořízením zvonu roku 1567. S rozšiřováním obyvatelstva měly být následně doplněny pavlače po stranách lodi, přičemž byly kvůli prosvětlení prostoru pod nimi vyřezány v lodi dvě okna po obou stranách.[6] Dne 5. října 1621 došlo k vydrancování kostela vzbouřenými valašskými povstalci vedenými feudálem Janem Adamem z Víckova.[7] Podle inventáře z roku 1670 se v kostele nacházel starý oltář, stříbrný kalich a ve věži tři zvony.[1] Roku 1763 byl kostel přifařen ke Štramberku na základě biskupského dekretu, důvodem byla kratší vzdálenost Štramberka.[1] Roku 1835 nechal fojt Jan Šustala snížit věž, jelikož se kvůli prohnilé konstrukci začala od roku 1827 naklánět.[6][1] Zároveň byla věž obita deskami, což prý zhoršilo slyšitelnost zvonu.[6] Kvůli odporu ke štramberskému duchovenstvu inicioval roku 1865 Adolf Raška odtržení a zřízení vlastní fary, což se po čtyřech letech skutečně uskutečnilo a prvním farářem byl zvolen již zmíněný Rudolf Vícha. Ke větší rekonstrukci chátrajícího a prostorově nevyhovujícího kostela došlo roku 1871, během čehož byl kostel zvětšen a staré pavlače zbourány.[1] Zakoupeny byly rovněž Boží hrob z Olomouce, oltáře pro Boží tělo, kasule či stříbrná monstrance z Vídně.[6] I přes zvětšení kostela se začalo uvažovat o postavení zcela nového chrámu, pro jehož stavbu založil roku 1881 farář Vícha fond. Nový kostel se začal stavět v dubnu 1893 a k jeho vysvěcení došlo o dva roky později, čímž starý dřevěný kostel dosloužil. V roce 1896 tedy začala jeho demolice, dřevo bylo prodáváno na palivo a následujícího roku kostel zanikl úplně.[1] Některé vnitřní vybavení bylo rozprodáno, nicméně opět se octlo pohromadě roku 1923 při sokolské výstavě v dívčí měšťanské škole.[8] Okolní hřbitov byl změněn na park v polovině 80. let 20. století.[1]

Stavba

Orientovaná stavba kostela měla trojstranně zakončený presbytář s valbovou střechou, ke kterému ze severní strany přiléhala sakristie. Na presbytář navazovala širší a vyšší loď se sedlovou střechou, z níž na západě čněla čtyřboká věž zvonice. Hlavní vstup do kostela se nacházel na jižní straně lodi. Po bocích kostela a kolem presbytáře probíhal ještě ochoz. Střecha včetně vnějších stěn byla pokryta šindelem. Interiér kostela byl prosvětlen několika okny na obou stranách, z počátku měl však kostel pouze 4 okna – dvě v presbytáři a dvě v lodi. Na severní straně zvonice se nacházely schody vedoucí ke zvonům a na kúr.[6] Kostel měřil po prodloužení na délku 9 sáhů (17 m), na šířku 4 sáhy (7,5 m), výška věže byla po zkrácení 8 sáhů (15 m).[6]

  • Pohled ze západu
    Pohled ze západu
  • Pohled ze severu
    Pohled ze severu
  • Pohled z jihovýchodu
    Pohled z jihovýchodu
  • Model kopřivnického kostela
    Model kopřivnického kostela

Materiál

Konstrukce kostela byla z jedlového dřeva, které prý pocházelo z míst, kde se křížila Medarská cesta s cestou na hrad Šostýn, kde býval kdysi hustý les a později pozemek zemana Josefa Rašky (přibližně v místech dnešního Středního odborného učiliště).[6][9]

Interiér a vybavení

Interiér kostela

Vnitřek kostela byl obložen nalepeným plátnem,[1] na kterém byly klihovou barvou namalovány biblické a církevní scény.[6] Po stržení pavlačí byly objeveny pásy maleb, které obsahovaly scény (ve směru od dveří) Adama a Evy a anděla s mečem (pouze fragmenty poprsí, Adam s knírem, Eva si zakrývá oči), pastýře v ovčím rouně, stádo ovcí, pahorky a lučiny či obnažený hřbet muže s vytasenou rukou. Podle pamětníků měla být na stěně u kazatelny také scéna ďábla jak na trakaři veze bábu a druhý ji kopáčem táhne. Na pravé zdi se prý ještě nacházel „celý výbor obce kopřivnické, pod nímž se kaplička snad stavěla nebo malovala“, vyobrazen ve valašských krojích. Na povale (nejspíše na stropě) měl být zobrazen navíc boží soud.[6] Podle Víchy poškodila stavba pavlačů plátna natolik, že je asi roku 1830 zatřeli vápnem. Na kúru se nacházely varhany zakoupené od varhanisty Neisera z Nového Jičína roku 1850.[6] Dlažba kostela byla cihlová, později však nahrazena kamenem.[1] Uvnitř kostela se nacházely pavlače, kúr, dvě řady lavic, cyklus obrazů, dřevěná kazatelna a hlavní oltář sv. Bartoloměje se zlacenými dřevořezbami z 16. století.[1] Snad se jedná o dochovaný triptych z roku 1565, který se dostal do sbírek Františkova muzea v Brně a roku 1993 byl znovu nalezen, restaurován a umístěn do Muzea Fojtství.[10] Součástí vybavení měla být i dřevěná monstrance, která však nebyla na popud arcibiskupa nalezena.[6] Z kostelního majetku se dochoval zmíněný oltář a pozdně gotická mosazná monstrance věžového typu s pozlaceným povrchem ze 17. století,[1][11] podstavec ve tvaru tetralobu zdobený rytými květy a rokokový relikviář s autentikou z roku 1783.[12]

Zvony

Kostelní věž obsahoval celkem tři zvony. Největší z nich z roku 1567 byl zasvěcen sv. Václavovi, na povrchu měl erb českého lva a na druhé straně tři lilie. Při horním okraji měl latinský nápis VERBVM + DOMINI + MANET + INAETERNVM + INRI + 1567, u dolního okraje pak ZABARTO + FOGTA + APVR + YANA WELCZO + GVRECZKA + GEDNATEL + TOHO + SLIT + IEST.[13]

Další zvon z roku 1738 byl zasvěcen sv. Bartoloměji, na povrchu měl rytiny Bartoloměje a na druhé straně Panny Marie. Pod rytinou stál nápis SVATIBATOLOMGEGI ORODVGZANAS.[13] Mezi rytinami se nacházely nápisy, na jedné straně:

ZA PANA GIRZIKA
KOBIKA FOGTA
A MATIEGE PLICHTV
KOSTELNIKA KOPRZIVNICZKEHO

na druhé straně:

TENTO ZVON GEST LETI LETA
PANIE 1738 ZA VELEBNEHO PANA YANA
PEKARKA DIEKANA PRZIBORSKEHO
A ZA HODNIEHO PANA GIRSIKA GEISLERA
FARARZA FRENSTATCZKEHO

Okolí kostela

Kolem kostela se nacházel hřbitov, ze kterého nyní zbyly pouze hrobky fojtů, hrobka Ignáce Šustaly, dva napoleonské kříže a opukový kříž Ignáce Šustaly (nyní v Muzeu Fojtství).[1]

Reference

  1. ↑ a b c d e f g h i j k l POLÁŠEK, Jaromír. Dřevěné kostely a kaple Moravy a Slezska. Český Těšín: Agave, 2001. 381 s. ISBN 8086160491. S. 223–227. 
  2. ↑ POLÁŠEK, Jaromír; ADAMCZYK, Irena; JANOSZEK, Ewa. Dřevěné kostely a kaple v Beskydech a okolí = Drewniane kościoły i kaplice w Beskidach i okolicy. Český Těšín: WART, 2009. 362 s. ISBN 9788025455005. 
  3. ↑ Tichánek 1988, s. 23
  4. ↑ Frenštát v dějinách času – Staré listiny. frenstat-v-dejinach-casu.webnode.cz [online]. [cit. 2018-09-11]. Dostupné online. 
  5. ↑ Archiv města Frenštát pod Radhoštěm, fond AM Frenštát p. R., inv. č. 8. – 23.9.1584. Stanislav Pavlovský, biskup olomoucký, stanoví hranice města Frenštátu, schvaluje práva a zvyklosti, daruje odůmrť, nařizuje pomáhat při lovech, dopravovat úlovky na Hukvaldy, opravovat cesty a vykonávat roboty v oboře. Dostupné online.
  6. ↑ a b c d e f g h i j k l TICHÁNEK, Jiří. Stará Kopřivnice v dokumentech a fotografiích. Kopřivnice: Město Kopřivnice, 1998. 253 s. ISBN 80-238-3958-6. S. 63–68. Podle farní kroniky psané Rudolfem Víchou mezi lety 1869–1882. 
  7. ↑ Historie kostela svatého Bartoloměje v Kopřivnici. www.koprivnice.farnost.cz [online]. Římskokatolická farnost Kopřivnice [cit. 2018-09-08]. Dostupné online. 
  8. ↑ GROSMAN, Arnošt; DRLÍK, Rudolf. Pamětní kniha obce Kopřivnice 1923-1936. Kopřivnice: [s.n.] Dostupné online. S. 14-15. Státní okresní archiv Nový Jičín, Fond Archiv obce Kopřivnice, inv. č. 14. 
  9. ↑ HANZELKA, Emil. Kopřivnice a její život v minulosti: z pozůstalosti vlastivědného pracovníka Emila Hanzelky. Kopřivnice: Městský národní výbor v Kopřivnici, ca. 1980. ISBN 8090004024. S. 16. 
  10. ↑ KOPŘIVNICE, Město. Město Kopřivnice - Kopřivnické pamětihodnosti. www.koprivnice.cz [online]. [cit. 2018-09-08]. Dostupné online. 
  11. ↑ KONŠELOVÁ, Magda. Gotická monstrance v Kopřivnici. Sborník památkové péče v Severomoravském kraji. 1982, čís. 5, s. 245-248. 
  12. ↑ BOHUMIL, Samek. Umělecké památky Moravy a Slezska. 1. vyd. vyd. Svazek druhý, J/N. Praha: Academia, 1999. 780 s. ISBN 8020004734. S. 164-165. 
  13. ↑ a b Tichánek 1998, s. 67
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Dřevěný_kostel_svatého_Bartoloměje_(Kopřivnice)&oldid=16444396“