Indické hnutí za nezávislost: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálníWikitext

V textu

Verze z 24. 7. 2017, 13:04

Soubor:Mountbatten.jpg

Louis Mountbatten

Indické hnutí za nezávislost bylo politické a kulturní hnutí usilující o ukončení vlády Východoindické společnosti (1757-1858) a Britské Indie (1858-1947) na indickém subkontinentu. Hnutí trvalo 190 let (1757-1947).

Historie

Konec 19. století

První militantní hnutí odporu bylo zorganizováno v Bengálsku (Velké indické povstání 1857), ale později se v nově zformovaném Indickém národním kongresu (1885) prosadili umírnění vůdci, jako by Gópál Krišna Gókhalé.

Počátek 20. století

Vývoj v Indickém národním kongresu (INC) a Indické národní armádě

Na počátku 20. století ještě v Kongresu měli velkou váhu radikálové bojující za politickou samosprávu, jako byli Lal Bal Pal, filozof Šrí Aurobindo nebo Chidambaram Pillai. Ve dvacátých let 20. století však Kongres přijal politiku nenásilného občanského odporu Mahátma Gándhího, ačkoli radikální křídla stále existovala, ať už nacionalistické (Subhas Chandra Bose), socialistické (Bhagat Singh), nebo radikálně hinduistické (Vinayak Damodar Savarkar).

Krom toho existovalo významné křídlo feministické, jeho představitelka Sarojini Naidu v roce 1925 stanula v čele Indického národního kongresu. Ve 30. letech načas převládl Singhův socialismus. Hnutí mělo i svou kulturní složku, básníci a spisovatelé jako Subramania Bharati, Muhammad Iqbal, Josh Malihabadi, Mohammad Ali Jouhar, Bankim Chandra Chattopadhyay nebo Kazi Nazrul Islam používali literaturu jako nástroj politického boje.

Druhou klíčovou organizací vedle Kongresu bylo ozbrojené hnutí Indická národní armáda (Azad Hind Fauj), které vzniklo v roce 1942, a které založil a vedl Subhas Chandra Bose. Obě klíčové organizace v roce 1942 zorganizovaly kampaň občanské neposlušnosti zvanou Opusťte Indii! (Quit India; Bhārat Chodo Āndolan).

Vývoj po Druhé světové válce

Vznik Indie a Pákistánu

Po druhé světové válce oslabená koloniální mocnost Británie a nový místokrál Indie Louis Mountbatten shledali situaci v kolonii neudržitelnou. Sám britský parlament pak 18. července 1947 přijal Zákon o nezávislosti Indie, který dal vzniknout dvěma novým státům, hinduistické Indii a muslimskému Pákistánu, které nicméně zůstávaly britskými dominii s britským monarchou v čele. Indie však 26. ledna 1950 formální moc britského panovníka odvrhla a vyhlásila republiku. Pákistán tak učinil roku 1956. Indické hnutí za nezávislost, v němž převážil nenásilný boj, mělo obrovský inspirační vliv na ostatní koloniální země i na západní kulturu. Otevřeně na něj navazoval například americký aktivista Martin Luther King, v současnosti například barmská politička Aun Schan Su Ťij.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Indian independence movement na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Indické hnutí za nezávislost na Wikimedia Commons

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 [[File:Gandhi at Darwen with women.jpg|náhled|Gándhí mezi textilními dělnicemi roku 1931]]
+[[Soubor:Mountbatten.jpg|náhled|Louis Mountbatten]]
 '''Indické hnutí za nezávislost''' bylo politické a kulturní hnutí usilující o ukončení vlády [[Britská Východoindická společnost|Východoindické společnosti]] (1757-1858) a [[Britská Indie|Britské Indie]] (1858-1947) na [[Indický subkontinent|indickém subkontinentu]]. Hnutí trvalo 190 let (1757-1947).
+== Historie ==
-První militantní hnutí odporu bylo zorganizováno v [[Bengálsko|Bengálsku]] ([[Velké indické povstání]] 1857), ale později se v nově zformovaném [[Indický národní kongres|Indickém národním kongresu]] (1885) prosadili umírnění vůdci, jako by [[Gópál Krišna Gókhalé]]. Na počátku 20. století ještě v Kongresu měli velkou váhu radikálové bojující za politickou samosprávu, jako byli [[Lal Bal Pal]], filozof [[Šrí Aurobindo]] nebo [[Chidambaram Pillai]]. Ve dvacátých let 20. století však Kongres přijal politiku nenásilného občanského odporu [[Mahátma Gándhí|Mahátma Gándhího]], ačkoli radikální křídla stále existovala, ať už nacionalistické ([[Subhas Chandra Bose]]), socialistické ([[Bhagat Singh]]), nebo radikálně hinduistické ([[Vinayak Damodar Savarkar]]). Krom toho existovalo významné křídlo feministické, jeho představitelka [[Sarojini Naidu]] v roce 1925 stanula v čele Indického národního kongresu. Ve 30. letech načas převládl Singhův socialismus. Hnutí mělo i svou kulturní složku, básníci a spisovatelé jako [[Subramania Bharati]], [[Muhammad Iqbal]], [[Josh Malihabadi]], [[Mohammad Ali Jouhar]], [[Bankim Chandra Chattopadhyay]] nebo [[Kazi Nazrul Islam]] používali literaturu jako nástroj politického boje. Druhou klíčovou organizací vedle Kongresu bylo ozbrojené hnutí [[Indická národní armáda]] (''Azad Hind Fauj''), které vzniklo v roce 1942, a které založil a vedl Subhas Chandra Bose. Obě klíčové organizace v roce 1942 zorganizovaly kampaň občanské neposlušnosti zvanou Opusťte Indii! (''Quit India;'' ''Bhārat Chodo Āndolan''). Po [[Druhá světová válka|druhé světové válce]] oslabená koloniální mocnost Británie a nový místokrál Indie [[Louis Mountbatten]] shledali situaci v kolonii neudržitelnou. Sám britský parlament pak 18. července 1947 přijal [[Zákon o nezávislosti Indie]], který dal vzniknout dvěma novým státům, hinduistické [[Indie|Indii]] a muslimskému [[Pákistán|Pákistánu]], které nicméně zůstávaly britskými [[Dominium|dominii]] s britským monarchou v čele. Indie však 26. ledna 1950 formální moc britského panovníka odvrhla a vyhlásila [[Republika|republiku]]. Pákistán tak učinil roku 1956. Indické hnutí za nezávislost, v němž převážil nenásilný boj, mělo obrovský inspirační vliv na ostatní [[Kolonialismus|koloniální]] země i na západní kulturu. Otevřeně na něj navazoval například americký aktivista [[Martin Luther King]], v současnosti například barmská politička [[Aun Schan Su Ťij]].
+=== Konec 19. století ===
+První militantní hnutí odporu bylo zorganizováno v [[Bengálsko|Bengálsku]] ([[Velké indické povstání]] 1857), ale později se v nově zformovaném [[Indický národní kongres|Indickém národním kongresu]] (1885) prosadili umírnění vůdci, jako by [[Gópál Krišna Gókhalé]].
+=== Počátek 20. století ===
+==== Vývoj v Indickém národním kongresu (INC) a Indické národní armádě ====
+Na počátku 20. století ještě v Kongresu měli velkou váhu radikálové bojující za politickou samosprávu, jako byli [[Lal Bal Pal]], filozof [[Šrí Aurobindo]] nebo [[Chidambaram Pillai]]. Ve dvacátých let 20. století však Kongres přijal politiku nenásilného občanského odporu [[Mahátma Gándhí|Mahátma Gándhího]], ačkoli radikální křídla stále existovala, ať už nacionalistické ([[Subhas Chandra Bose]]), socialistické ([[Bhagat Singh]]), nebo radikálně hinduistické ([[Vinayak Damodar Savarkar]]).
+Krom toho existovalo významné křídlo feministické, jeho představitelka [[Sarojini Naidu]] v roce 1925 stanula v čele Indického národního kongresu. Ve 30. letech načas převládl Singhův socialismus. Hnutí mělo i svou kulturní složku, básníci a spisovatelé jako [[Subramania Bharati]], [[Muhammad Iqbal]], [[Josh Malihabadi]], [[Mohammad Ali Jouhar]], [[Bankim Chandra Chattopadhyay]] nebo [[Kazi Nazrul Islam]] používali literaturu jako nástroj politického boje.
+Druhou klíčovou organizací vedle Kongresu bylo ozbrojené hnutí [[Indická národní armáda]] (''Azad Hind Fauj''), které vzniklo v roce 1942, a které založil a vedl Subhas Chandra Bose. Obě klíčové organizace v roce 1942 zorganizovaly kampaň občanské neposlušnosti zvanou Opusťte Indii! (''Quit India;'' ''Bhārat Chodo Āndolan'').
+=== Vývoj po Druhé světové válce ===
+==== Vznik Indie a Pákistánu ====
+Po [[Druhá světová válka|druhé světové válce]] oslabená koloniální mocnost Británie a nový místokrál Indie [[Louis Mountbatten]] shledali situaci v kolonii neudržitelnou. Sám britský parlament pak 18. července 1947 přijal [[Zákon o nezávislosti Indie]], který dal vzniknout dvěma novým státům, hinduistické [[Indie|Indii]] a muslimskému [[Pákistán|Pákistánu]], které nicméně zůstávaly britskými [[Dominium|dominii]] s britským monarchou v čele. Indie však 26. ledna 1950 formální moc britského panovníka odvrhla a vyhlásila [[Republika|republiku]]. Pákistán tak učinil roku 1956. Indické hnutí za nezávislost, v němž převážil nenásilný boj, mělo obrovský inspirační vliv na ostatní [[Kolonialismus|koloniální]] země i na západní kulturu. Otevřeně na něj navazoval například americký aktivista [[Martin Luther King]], v současnosti například barmská politička [[Aun Schan Su Ťij]].
 == Odkazy ==