John Hasbrouck van Vleck: Porovnání verzí

John Hasbrouck van Vleck
John Hasbrouck van Vleck
Narození	13. března 1899; Middletown
Úmrtí	27. října 1980 (ve věku 81 let); Cambridge
Místo pohřbení	Forest Hill Cemetery
Alma mater	Harvardova univerzita; Wisconsinská univerzita v Madisonu; Madison Central High School
Povolání	matematik, fyzik, vysokoškolský učitel a jaderný fyzik
Zaměstnavatelé	Univerzita v Leidenu (od 1959); Univerzita v Leidenu (1960); Minnesotská univerzita; Wisconsinská univerzita v Madisonu; Harvardova univerzita
Ocenění	Guggenheimovo stipendium (1929); Richtmyer Memorial Lecture Award (1950); Irving Langmuir Award (1965); Národní vyznamenání za vědu (1966); zahraniční člen Královské společnosti (1967); … více na Wikidatech
Rodiče	Edward Burr Van Vleck
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Interaktivně procházet historii

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálníWikitext

V textu

Verze z 17. 11. 2016, 16:34

John Hasbrouck van Vleck (13. března 1899, Middletown, Connecticut – 27. října 1980, Cambridge (Massachusetts)) byl americký matematik a fyzik. V roce 1977 získal Nobelovu cenu za fyziku za svůj příspěvek k pochopení chování elektronů v magnetických pevných látkách, za „zásadní teoretické výzkumy elektronové struktury magnetických a neuspořádaných systémů“.

Život

Narodil se ve vědecké rodině, otec byl matematik a děd astronom. Vyrůstal v Madisonu, kde také na tamní Wesleyan University roku 1920 získal titul bakaláře v klasickém liberálním studiu. Doktorát získal na Harvardově univerzitě roku 1922 a nastoupil jako asistent na University of Minnesota, odkud krátce přešel na svoji alma mater a odtud opět na Harvardovu univerzitu. Za druhé světové války pracoval na vývoji radaru na MIT, kde přispěl studiem absorpce centimetrových vln, což mělo význam pro další vývoj nejen radaru, ale také radioastronomie. Účastnil se jako oponent i projektu Manhattan, vývoje atomové bomby, kde se zasloužil o zjednodušení bomby a zmenšení jejích rozměrů.

Dílo a působení

Van Vleck se zpočátku zabýval absorpcí a spektrálními čarami. Položil základy kvantově mechanické teorii magnetismu a bývá označován jako její otec. Podoně se zasloužil o teorii krystalového pole a ligandů. Mezi jeho žáky patřili nobelisté Edward Mills Purcell a Philip Warren Anderson, historik vědy Thomas Kuhn nebo jeden z vynálezců číslicového počítače, John Vincent Atanasoff.

Ocenění

Už roku 1936 mu jeho domovská univerzita udělila čestný doktorát a roku 1950 byl zvolen zahraničním členem Holandské královské akademie věd. V letech 1961-1962 byl hostujícím profesorem na Oxfordaké univerzitě a roku 1966 mu president USA udělil Národní vyznamenání za vědu. V roce 1967 byl zvolen zahraničním členem Královské společnosti, roku 1974 získal Lorentzovu medaili a v roce 1977 společně s Philipem W. Andersonem a sirem Nevillem Mottem Nobelovu cenu za fyziku. Van Vleckovy transformace a Van Vleckův paramagnetismus nesou jeho jméno.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku John Hasbrouck Van Vleck na anglické Wikipedii.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu John Hasbrouck van Vleck na Wikimedia Commons
(anglicky) Nobelovská přednáška: Kvantová mechanika, klíč k pochopení magnetismu

Šablona:Nositelé Nobelovy ceny za fyziku 1976–2000

¨

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
 {{Infobox - osoba}}
+'''John Hasbrouck van Vleck''' ([[13. březen|13. března]] [[1899]], [[Middletown]], [[Connecticut]] – [[27. říjen|27. října]] [[1980]], [[Cambridge (Massachusetts)]]) byl americký matematik a fyzik. V roce 1977 získal [[Nobelova cena za fyziku|Nobelovu cenu za fyziku]] za svůj příspěvek k pochopení chování [[elektron]]ů v magnetických pevných látkách, za „zásadní teoretické výzkumy elektronové struktury magnetických a neuspořádaných systémů“.
+== Život ==
-'''John Hasbrouck van Vleck''' ([[13. březen|13. března]] [[1899]] [[Middletown]] – [[27. říjen|27. října]] [[1980]] [[Cambridge (Massachusetts)|Cambridge]]) byl [[Spojené státy americké|americký]] [[fyzika|fyzik]] a [[matematika|matematik]], který v roce [[1977]] spolu s [[Nevill Mott|Nevillem Mottem]] a [[Philip Warren Anderson|Philipem Andersonem]] získal [[Nobelova cena za fyziku|Nobelovu cenu za fyziku]] za „zásadní teoretické výzkumy elektronové struktury magnetických a neuspořádaných systémů“.
+Narodil se ve vědecké rodině, otec byl matematik a děd astronom. Vyrůstal v [[Madison|Madisonu]], kde také na tamní [[Wesleyan University]] roku 1920 získal titul bakaláře v klasickém liberálním studiu. Doktorát získal na [[Harvardova univerzita|Harvardově univerzitě]] roku 1922 a nastoupil jako asistent na [[University of Minnesota]], odkud krátce přešel na svoji alma mater a odtud opět na Harvardovu univerzitu. Za druhé světové války pracoval na vývoji [[radar]]u na MIT, kde přispěl studiem absorpce centimetrových vln, což mělo význam pro další vývoj nejen radaru, ale také [[radioastronomie]]. Účastnil se jako oponent i projektu Manhattan, vývoje atomové bomby, kde se zasloužil o zjednodušení bomby a zmenšení jejích rozměrů.
+== Dílo a působení ==
-V roce [[1922]] získal titul [[Ph.D.]] na [[Harvardova univerzita|Harvardově univerzitě]]. Během [[druhá světová válka|druhé světové války]] se podílel na [[Projekt Manhattan|projektu Manhattan]].
+Van Vleck se zpočátku zabýval absorpcí a spektrálními čarami. Položil základy kvantově mechanické teorii magnetismu a bývá označován jako její otec. Podoně se zasloužil o teorii krystalového pole a ligandů. Mezi jeho žáky patřili nobelisté [[Edward Mills Purcell]] a [[Philip Warren Anderson]], historik vědy [[Thomas Kuhn]] nebo jeden z vynálezců číslicového počítače, [[John Vincent Atanasoff]].
-== Reference ==
+== Ocenění ==
+Už roku 1936 mu jeho domovská univerzita udělila čestný doktorát a roku 1950 byl zvolen zahraničním členem Holandské královské akademie věd. V letech 1961-1962 byl hostujícím profesorem na [[Oxfordská univerzita|Oxfordaké univerzitě]] a roku 1966 mu president USA udělil [[Národní vyznamenání za vědu]]. V roce 1967 byl zvolen zahraničním členem [[Královská společnost|Královské společnosti]], roku 1974 získal [[Lorentzova medaile|Lorentzovu medaili]] a v roce 1977 společně s Philipem W. Andersonem a sirem Nevillem Mottem Nobelovu cenu za fyziku. Van Vleckovy transformace a Van Vleckův [[paramagnetismus]] nesou jeho jméno.
-{{Překlad|en|John Hasbrouck Van Vleck|404549400}}
-== Externí odkazy ==
+== Odkazy ==
+=== Reference ===
-* {{Commonscat}}
+{{překlad| jazyk = en| článek = John Hasbrouck Van Vleck|revize=   746164178}}
-{{Pahýl}}
+=== Související články ===
+* [[Absorpce]]
+* [[Kvantová mechanika]]
+=== Externí odkazy ===
+* {{commonscat| }}
+*{{en}} [http://www.nobelprize.org/nobel_prizes/physics/laureates/1977/vleck-lecture.pdf Nobelovská přednáška: Kvantová mechanika, klíč k pochopení magnetismu]
+{{Portály|Fyzika}}
 {{Nositelé Nobelovy ceny za fyziku 1976–2000}}
 {{Nositelé Lorentzovy medaile}}
-{{autoritní data}}
+{{Autoritní data}}
-{{Portály|Fyzika}}
-{{DEFAULTSORT:Van Vleck, John Hasbrouck}}
+{{DEFAULTSORT:Van Vleck, John H.}}
 [[Kategorie:Američtí fyzici]]
+[[Kategorie:Američtí nositelé Nobelovy ceny]]
 [[Kategorie:Členové Královské společnosti]]
 [[Kategorie:Nositelé Nobelovy ceny za fyziku]]
-[[Kategorie:Američtí nositelé Nobelovy ceny]]
 [[Kategorie:Nositelé Národního vyznamenání za vědu]]
 [[Kategorie:Nositelé Lorentzovy medaile]]
+[[Kategorie:Účastníci projektu Manhattan]]
 [[Kategorie:Narození 13. března]]
 [[Kategorie:Narození 1899]]
 [[Kategorie:Úmrtí 27. října]]
-[[Kategorie:Úmrtí 1980]]
+[[Kategorie:Úmrtí 1980]]¨
 [[Kategorie:Muži]]
-[[Kategorie:Účastníci projektu Manhattan]]

Nositelé Lorentzovy medaile

1927–1970	Max Planck (1927) • Wolfgang Pauli (1931) • Peter Debye (1935) • Arnold Sommerfeld (1939) • Hendrik Kramers (1947) • Fritz Wolfgang London (1953) • Lars Onsager (1958) • Rudolf Peierls (1962) • Freeman Dyson (1966) • George Uhlenbeck (1970)

1971–2010	John Hasbrouck van Vleck (1974) • Nicolaas Bloembergen (1978) • Anatole Abragam (1982) • Gerardus 't Hooft (1986) • Pierre-Gilles de Gennes (1990) • Alexandr Poljakov (1994) • Carl Wieman, Eric Allin Cornell (1998) • Frank Wilczek (2002) • Leo Kadanoff (2006) • Edward Witten (2010)

2011–	Michael Berry (2014) • Juan Maldacena (2018) • Daan Frenkel (2022)