Nostrifikace

Doklady o dosaženém vzdělání: mongolský, slovensko-maďarský a ukrajinský

Nostrifikace (z lat. nostrum = „naše“) je rozhodnutí o platnosti zahraničního vysvědčení domácími úřady. Tím je dosažený stupeň zahraničního vzdělání (základního, středního, vyššího odborného nebo vysokoškolského) uznán za rovnocenný s příslušným stupněm domácího vzdělání. Stanoví-li tak mezinárodní smlouva, je namísto rozhodnutí o nostrifikaci vydáváno jen osvědčení o uznání rovnocennosti zahraničního vysvědčení.

Česko

Nostrifikace se v České republice provádí podle § 108 a 108a zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), a jeho prováděcí vyhlášky č. 12/2005 Sb., o podmínkách uznání rovnocennosti a nostrifikace vysvědčení vydaných zahraničními školami. V případě uznávání platnosti zahraničního vysokoškolského diplomu se postupuje podle § 89 a 90 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách. Nostrifikací se zabývají krajské úřady (základní, střední nebo vyšší odborné vzdělání) podle místa trvalého pobytu žadatele nebo veřejné vysoké školy podle studijního programu žadatele. Výjimkou jsou školy se vzdělávacími programy uskutečňovanými na základě dohody s Ministerstvem školství, kde nostrifikaci provádí právě Ministerstvo školství.

Podmínky pro nostrifikaci základního, středního, vyššího odborného nebo vysokoškolského stupně vzdělání se liší jak podle doby jeho získání, tak podle země, v níž bylo získáno. Například doklad o vzdělání získaném na Slovensku se podle mezinárodní Dohody o vzájemném uznávání rovnocennosti dokladů o vzdělání vydávaných v České republice a ve Slovenské republice, publikované pod č. 33/2001 Sb. m. s., nostrifikovat vůbec nemusí a je automaticky uznáván za rovnocenný na území České republiky, a to i bez nutnosti překladu do českého jazyka (podle Dohody o právní pomoci, č. 209/1993 Sb.). Pro nostrifikaci je jinak v zásadě zapotřebí:

1. předložit originál nebo úředně ověřenou kopii zahraničního vysvědčení, přeložený do českého jazyka soudním znalcem,
2. doložit obsah a rozsah vzdělání absolvovaného v zahraničí (seznam předmětů a počet hodin),
3. předložit doklad o skutečnosti, že škola je součástí vzdělávací soustavy státu, pokud to z předloženého dokladu samo nevyplývá (např. u soukromých škol).

Pro státy, které nemají s Českou republikou uzavřenu mezinárodní dohodu o právní pomoci, platí povinnost ověření podpisů a razítek na zahraničních dokladech. U států, které jsou smluvními stranami Haagské Úmluvy o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin ze dne 5. října 1961, musí být doklad opatřený apostilou, u ostatních států je nutná superlegalizace listin.

Na základě předložených dokladů krajský úřad nebo vysoká škola posoudí, zda se obsah a rozsah zahraničního vzdělání podobá českému vzdělání. V kladném případě daný doklad o vzdělání uzná, liší-li se jen částečně, nařídí nostrifikační zkoušky, jinak žádost zamítne. Nostrifikační zkoušky ověřují, zda má vzdělání žadatele stejnou úroveň jako vzdělání absolventa příslušného oboru v České republice. Jejich konkrétní obsah a rozsah nicméně stanovuje příslušný krajský úřad. V případě kladného výsledku vystaví úřad nebo škola žadateli nostrifikační doložku.

Řada mezinárodních dohod nepostihuje celý rozsah školství v obou státech, takže např. Německo uznává na základě dohody s Českou republikou pouze doklady z gymnázií nebo vysokých škol, Česká republika uznává pouze polská maturitní vysvědčení a vysokoškolské tituly atd.

Externí odkazy

• Vyhláška o podmínkách uznání rovnocennosti a nostrifikace vysvědčení vydaných zahraničními školami
• Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Slovenské republiky o vzájemném uznávání rovnocennosti dokladů o vzdělání vydávaných v České republice a ve Slovenské republice