Karel Jech: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 13. 9. 2014, 22:42

Doc. PhDr. Karel Jech, CSc. (4. ledna 1929 Hodětice – 6. února 2012 Praha) byl český historik a novinář, znalec vývoje českého venkova.

Životopis

Byl synem učitele a vyrůstal v prostředí středočeského venkova, což mu později umožnilo autentický náhled na jeho proměnu. Po maturitě na Masarykově reálném gymnáziu v Kostelci nad Orlicí vstoupil do Českého svazu mládeže i KSČ. Studoval novinářskou fakultu Vysoké školy politické a sociální, promoval však na Fakultě společenských věd VŠPHV. Během studií působil jako redaktor časopisu Předvoj a představitel studentských organizací. Vědeckou aspiranturu absolvoval na moskevské Lomonosově univerzitě. Pobyt v Sovětském svazu jej zbavil mnoha iluzí, přesto po návratu nastoupil na katedru dějin KSČ Vysoké školy politické ÚV KSČ a roku 1962 se stal jejím vedoucím. V roce 1963 byl povolán do tzv. barnabitské komise, prošetřující procesy z 50. let. Protože se začal stavět kriticky k politice špiček KSČ, musel odejít na nově zřízenou Vysokou školu ekonomickou. Pro své sympatiel k reformnímu proudu československé historiografie byl pak po sovětské okupaci nucen opustit školu i stranu a stal se zaměstnancem Státního výzkumného ústavu ekonomiky ve spotřebním průmyslu. Zároveň udržoval styky s bývalými kolegy a podílel se na přípravě samizdatových Historických studií.

Po roce 1989 pomáhal vybudovat obor soudobých dějin v Československu a stal se prvním předsedou vědecké rady Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR. Často spolupracoval se svým přítelem Karlem Kaplanem. Věnoval se hospodářským a sociálním dějinám, přičemž stěžejním tématem celé jeho vědecké dráhy byly dějiny českého venkova po druhé světové válce, zejména proces kolektivizace. Vývoj jeho studií přitom odráží jeho osobní vývoj v proměňující se společenské a politické realitě. Nutno zmínit též jeho organizační zásluhy na půdě ÚSD a spolupráci s Asociací soukromého zemědělství ČR. V roce 2007 obdržel prestižní Cenu Antonína Švehly za svůj přínos českému rolnictví.

Dílo (výběr)

Probuzená vesnice. K dějinám revoluce na našem venkově v letech 1945–1948. Praha : Nakladatelství politické literatury, 1963.
Soumrak selského stavu 1945–1960. Praha : Ústav pro soudobé dějiny ČSAV, 2001. 252 s. ISBN 80-7285-010-5.
Dekrety prezidenta republiky 1940–1945. Dokumenty. Brno : Doplněk : Ústav pro soudobé dějiny Akademie věd České republiky, 2002. (komentovaná edice; s K. Kaplanem)
Strasti a naděje selského stavu. Od velké krize po naše dny. Praha : Asociace soukromého zemědělství ČR, 2004.
Kolektivizace a vyhánění sedláků z půdy. Praha : Vyšehrad, 2008. 331 s. ISBN 978-80-7021-902-7.

Odkazy

Literatura

KOCIAN, Jiří. Karel Jech – 70 let. In: Zpravodaj Historického klubu, 1/1999, s. 44–45. ISSN 0862-8513.
PRŮCHA, Václav. Vzpomínka na spolupráci s Karlem Jechem na Vysoké škole ekonomické. In: Zpravodaj Historického klubu, 1–2/2009, s. 129–131. ISSN 0862-8513.
TŮMA, Oldřich; DRÁPALA, Milan. Za Karlem Jechem. In: Soudobé dějiny, 4/2011, s. 716–720. ISSN 1210-7050.

Externí odkazy

Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karel Jech
Za Karlem Jechem
Historie.cs (pořad České televize)
Třetí dimenze (pořad Českého rozhlasu)

@@ Řádek 2: / Řádek 2: @@
 == Životopis ==
-Byl synem učitele a vyrůstal v prostředí [[Střední Čechy|středočeského]] venkova, což mu později umožnilo autentický náhled na jeho proměnu. Po maturitě na Masarykově reálném gymnáziu v [[Kostelec nad Orlicí|Kostelci nad Orlicí]] vstoupil do Českého svazu mládeže i [[KSČ]]. Studoval novinářskou fakultu [[Vysoká škola politická a sociální|Vysoké školy politické a sociální]], promoval však na Fakultě společenských věd [[Vysoká škola politických a hospodářských věd|VŠPHV]]. Během studií působil jako redaktor časopisu ''Předvoj'' a představitel studentských organizací. Vědeckou aspiranturu absolvoval na [[Moskva|moskevské]] [[Lomonosova univerzita|Lomonosově univerzitě]]. Pobyt v [[Sovětský svaz|Sovětském svazu]] jej zbavil mnoha iluzí, přesto po návratu nastoupil na katedru dějin KSČ [[Vysoká škola politická ústředního výboru Komunistické strany Československa|Vysoké školy politické ÚV KSČ]] a roku [[1962]] se stal jejím vedoucím. V roce [[1963]] byl povolán do tzv. [[Barnabitská komise|barnabitské komise]], prošetřující procesy z 50. let. Protože se začal stavět kriticky k politice špiček KSČ, musel odejít na nově zřízenou [[Vysoká škola ekonomická v Praze|Vysokou školu ekonomickou]]. Pro své sympatiel k reformnímu proudu [[Československo|československé]] [[historiografie]] byl pak po [[Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa|sovětské okupaci]] nucen opustit školu i stranu a stal se zaměstnancem Státního výzkumného ústavu ekonomiky ve spotřebním průmyslu. Zároveň udržoval styky s bývalými kolegy a podílel se na přípravě [[samizdat|samizdatových]] ''[[Historické studie|Historických studií]]''.
+Byl synem učitele a vyrůstal v prostředí [[Střední Čechy|středočeského]] venkova, což mu později umožnilo autentický náhled na jeho proměnu. Po maturitě na Masarykově reálném gymnáziu v [[Kostelec nad Orlicí|Kostelci nad Orlicí]] vstoupil do Českého svazu mládeže i [[Komunistická strana Československa|KSČ]]. Studoval novinářskou fakultu [[Vysoká škola politická a sociální|Vysoké školy politické a sociální]], promoval však na Fakultě společenských věd [[Vysoká škola politických a hospodářských věd|VŠPHV]]. Během studií působil jako redaktor časopisu ''Předvoj'' a představitel studentských organizací. Vědeckou aspiranturu absolvoval na [[Moskva|moskevské]] [[Lomonosova univerzita|Lomonosově univerzitě]]. Pobyt v [[Sovětský svaz|Sovětském svazu]] jej zbavil mnoha iluzí, přesto po návratu nastoupil na katedru dějin KSČ [[Vysoká škola politická ústředního výboru Komunistické strany Československa|Vysoké školy politické ÚV KSČ]] a roku [[1962]] se stal jejím vedoucím. V roce [[1963]] byl povolán do tzv. [[Barnabitská komise|barnabitské komise]], prošetřující procesy z 50. let. Protože se začal stavět kriticky k politice špiček KSČ, musel odejít na nově zřízenou [[Vysoká škola ekonomická v Praze|Vysokou školu ekonomickou]]. Pro své sympatiel k reformnímu proudu [[Československo|československé]] [[historiografie]] byl pak po [[Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa|sovětské okupaci]] nucen opustit školu i stranu a stal se zaměstnancem Státního výzkumného ústavu ekonomiky ve spotřebním průmyslu. Zároveň udržoval styky s bývalými kolegy a podílel se na přípravě [[samizdat|samizdatových]] ''[[Historické studie|Historických studií]]''.
 Po roce [[1989]] pomáhal vybudovat obor [[soudobé dějiny|soudobých dějin]] v Československu a stal se prvním předsedou vědecké rady [[Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, v.v.i.|Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR]]. Často spolupracoval se svým přítelem [[Karel Kaplan|Karlem Kaplanem]]. Věnoval se [[hospodářské dějiny|hospodářským]] a [[sociální dějiny|sociálním dějinám]], přičemž stěžejním tématem celé jeho vědecké dráhy byly dějiny českého venkova po [[druhá světová válka|druhé světové válce]], zejména proces [[kolektivizace|kolektivizace]]. Vývoj jeho studií přitom odráží jeho osobní vývoj v proměňující se společenské a politické realitě. Nutno zmínit též jeho organizační zásluhy na půdě ÚSD a spolupráci s [[Asociace soukromého zemědělství ČR|Asociací soukromého zemědělství ČR]]. V roce [[2007]] obdržel prestižní [[Cena Antonína Švehly|Cenu Antonína Švehly]] za svůj přínos českému rolnictví.