Mucholapka podivná: Porovnání verzí
m {{Wikicitáty}} do odkazů a s parametrem |
oprava matoucí informace o pěstování značky: možný spam editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 50: | Řádek 50: | ||
=== Stanoviště === |
=== Stanoviště === |
||
Celoročně vlhké, často (zejména z jara) zaplavovaná [[rašeliniště]]. Vyžaduje vlhký vzduch a plné slunce, teploty na přirozeném stanovišti jsou v létě podobné teplotám středoevropským, v zimě jsou o něco vyšší, nejčastěji se pohybují mezi 5 až 10 °C, ale výjimkou nejsou ani slabší mrazíky (pokud listy zmrznou, vytvářejí se na jaře nové z přezimujících "cibulí"). |
Celoročně vlhké, často (zejména z jara) zaplavovaná [[rašeliniště]]. Vyžaduje vlhký vzduch a plné slunce, teploty na přirozeném stanovišti jsou v létě podobné teplotám středoevropským, v zimě jsou o něco vyšší, nejčastěji se pohybují mezi 5 až 10 °C, ale výjimkou nejsou ani slabší mrazíky (pokud listy zmrznou, vytvářejí se na jaře nové z přezimujících "cibulí"). |
||
V domácích podmínkách je nutné dát rostlině co nejvíce světla, ať už umělého nebo slunečního. Obzvláště v zimě jeho deficitem mucholapky často trpí. Nejlépe se tento druh pěstuje celoročně v lehce vytápěném skleníku. |
|||
V domácích podmínkách je ideální polouzavřená (dobře větraná!) vitrína, nebo na přímém slunci v létě (je třeba mírně přistínit). Pokud rostlinku jen tak odložíte na parapet nebo balkon, kam svítí slunce, nic tím nezkazíte. |
|||
== Reference == |
== Reference == |
||
Řádek 62: | Řádek 62: | ||
=== Externí odkazy === |
=== Externí odkazy === |
||
* {{Wikiknihy|kniha=Masožravé rostliny/pěstování/Dionaea}} |
* {{Wikiknihy|kniha=Masožravé rostliny/pěstování/Dionaea}} |
||
* [http://mrjs.iplace.cz/menu/rody-mr/dionaea mrjs.iplace.cz] - popis a pěstování mucholapky |
|||
{{Pahýl}} |
{{Pahýl}} |
||
Verze z 30. 1. 2014, 00:17
Mucholapka podivná | |
---|---|
Stupeň ohrožení podle IUCN | |
zranitelný | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | rostliny (Plantae) |
Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
Řád | hvozdíkotvaré (Caryophyllales) |
Čeleď | rosnatkovité (Droseraceae) |
Rod | mucholapka (Dionaea) |
Binomické jméno | |
Dionaea muscipula Soland. ex Ellis | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Mucholapka podivná (Dionaea muscipula) je masožravá rostlina patřící do botanického rodu mucholapka (Dionaea), jehož je jediným druhem. Jako jediná suchozemská masožravá rostlina loví drobné živočichy prudkým pohybem pasti.
Historie a rozšíření
Mucholapku popsal ve svém dopisu Linnému botanik John Ellis roku 1769. Rostlině dal jméno „Dionaea" (Dione - česky Diana - je jméno římské bohyně lovu). Dionaea roste pouze v malé oblasti severoamerického státu Jižní Karolina - v asi 120 km okolí města Charlestonu. Rostlina byla ve Spojených státech už v minulém století tak známá, že ji byl sbírat coby dárek dokonce i tehdejší prezident Spojených států Thomas Jefferson. Bohužel, popularita a výjimečnost mucholapkám moc neprospěly a rostliny lze dnes v přírodě nalézt jen velmi vzácně. Víc než zájem sběratelů však mucholapku potlačuje ničení jejich přirozených stanovišť - slatinišť, kde roste v porostech ostřic a vlhkomilných trav společně se špirlicemi, rosnatkami a tučnicemi.
Vzhled
Nejvýraznější rysem mucholapky je její lapací list. Lapací list se skládá z řapíku a svěrací čepele, která dosahuje až do rozměrů 3 cm. Čepel je půlená tak, že její dvě poloviny mezi sebou svírají úhel 40 až 50°. Její lem tvoří tuhé, špičaté výrůstky, které následně zabraňují kořisti v úniku. Podél okrajů se dále táhnou nektarové žlázy vábící hmyz. Střed, oválného tvaru, lapacího listu je na rozdíl od zbytku zelené rostliny zabarvený do červena, v této oblasti se na povrchu vyskytují trávící žlázy. Na obou polovinách lapacího listu se vyskytují 3, zhruba 2 mm dlouhé, chlupy, emergentního původu. Jejich podráždění je spouštěcí mechanismus k uzávěru pasti, fungující na principu změn elektrického potenciálu na povrchu pokožky listové čepele.
Listy mucholapky jsou uspořádány v přízemní části rostliny v růžicovitém tvaru a skládají se z rozšířeného řapíku, oválného tvaru, a lapací čepele. Poměr velikostí řapíku a lapací čepele se v průběhu roku výrazně mění. V zimě je výrazně vyvinutý oválný řapík, zatímco lapací čepele jsou malé, a naopak v létě, kdy je hojnost kořisti, jsou lapací čepele velké a řapík redukován na téměř normální nerozšířený řapík.
Podzemní část rostliny tvoří cibulovitý útvar, vznikající spojením zesílených spodků listů. Pomocí tohoto cibulovitého orgánu, je rostlina schopná přežívat období sucha a případně i požáry, které v oblastech jejího výskytu nastávají. Její kořeny sahají do hloubky zhruba 10 cm pod zem.
Květ mucholapky je pětičetný, bíle zbarvený. Květy dosahují velikosti okolo 1,5 cm a jsou seskupeny v husté květenství na vysokém stvolu. Ke kvetení u mucholapky dochází koncem května až začátkem června.
Semena mucholapky jsou lesklá, černá hruškovitého tvaru. [1] [2]
Způsob lovu
Loví drobný lezoucí a létavý hmyz, například mravence, pavouky, mouchy, ale třeba i vosy. V součtu je však její primární zdroj potravy lezoucí hmyz, paradoxně k jejímu jménu mouchy tvoří pouhé setiny z její kořisti. Kořist láká na sladký nektar, který produkuje na okrajích lapacího listu. Na vnitřních stranách obou polovin lapacího listu se nacházejí zpravidla tři na pohyb citlivé chlupy emergentního původu. K tomu, aby past zaklapla, je třeba v rozmezí několika sekund opakovaně podráždit alespoň dva z nich. Rostlina tak pozná, že se pravděpodobně jedná o hmyz a zbytečně se nevysiluje klapáním naprázdno při náhodném podráždění.
Vlastní pohyb pasti je na rostlinu velmi rychlý, sevře se plynulým pohybem asi za půl sekundy (za vhodných podmínek i rychleji). Uzavřením čepelí lapacího listu je následně znemožněn únik hmyzu.
Po prudkém sevření obou polovin lapacího listu jejich svíravý pohyb pomalu pokračuje dál a rostlina nejprve chemickými receptory zjišťuje, zda ulovila kořist. Pokud ano, okraje pasti hermeticky přilnou k sobě a dovnitř je napuštěna trávící šťáva. Pokud ne, zbytečně sklaplý list "pozná" svůj omyl (př. kapka vody, aj.) do dvou dnů a znovu se rozevře. Snaha hmyzu vyprostit se v kombinaci se stálým tlakem čelistí pasti zajistí, aby se kořist dostala do optimální polohy.
Z vnitřní strany lapacího listu se začnou uvolňovat trávicí enzymy (hydrolázy, peroxidáza, chitináza), které kořist za několik dní (cca 7-10) rozloží, takže z ní zbude jen tvrdý skelet (chitinová schránka hmyzu). Ten je však také částečně rozkládán, jelikož mucholapka má na rozdíl od většiny ostatních masožravých rostlin enzym chitinázu, který umožňuje chitinové schránky rozkládat [3] . Pak se past opět rozevře a čeká na další hmyz. Sklapnout s kořistí past může asi dvakrát nebo třikrát. Naprázdno asi šestkrát (max. desetkrát). Pak list i s pastí odumře.
Pěstování rostliny
Stanoviště
Celoročně vlhké, často (zejména z jara) zaplavovaná rašeliniště. Vyžaduje vlhký vzduch a plné slunce, teploty na přirozeném stanovišti jsou v létě podobné teplotám středoevropským, v zimě jsou o něco vyšší, nejčastěji se pohybují mezi 5 až 10 °C, ale výjimkou nejsou ani slabší mrazíky (pokud listy zmrznou, vytvářejí se na jaře nové z přezimujících "cibulí"). V domácích podmínkách je nutné dát rostlině co nejvíce světla, ať už umělého nebo slunečního. Obzvláště v zimě jeho deficitem mucholapky často trpí. Nejlépe se tento druh pěstuje celoročně v lehce vytápěném skleníku.
Reference
CHYBA: {{Wikislovník}} — Nespecifikovaný typ odkazu. Použijte některý z parametrů „heslo“, „kategorie“, „příloha“. Galerie mucholapka podivná na Wikimedia Commons
Externí odkazy
- Kniha Masožravé rostliny/pěstování/Dionaea ve Wikiknihách
- mrjs.iplace.cz - popis a pěstování mucholapky