Doba pobělohorská: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 6. 7. 2019, 16:10

Doba pobělohorská je označení pro období české historie po bitvě na Bílé hoře v roce 1620, jejíž důsledky měly zásadní vliv na politické, náboženské, společenské i kulturní poměry českých zemí. Doba pobělohorská označuje v užším smyslu dobu třicetileté války, častěji období až do r. 1740 – nástupu osvícenství, případně až do národního obrození.

Zatímco zbytek 1. poloviny 17. století je ještě vyplněn pokračující třicetiletou válkou, druhá polovina století je obdobím stabilizace poměrů a zotavováním z následků války. První polovina 18. století je již dobou nového hospodářského a kulturního rozkvětu vrcholného baroka.

Doba předbělohorská se vyznačuje relativní náboženskou tolerancí, významnou politickou rolí stavů, bohatou českou literární činností (doba veleslavínská) a obdobím rozvoje specifické kultury českého baroka. Porážka stavovského povstání znamenala dobu rekatolizace, během které bylo povoleno jen židovské a katolické náboženství. Obnoveným zřízením zemským přešel stát od stavovství k absolutismu a s ním spojený centralismus měl v dlouhodobějším horizontu vliv na úpadek užívání češtiny. Přispělo k tomu i ničení nekatolických knih. V druhé polovině 17. století napsal Bohuslav Balbín: Za tohoto našeho věku knihy české tak vzácné a řídké jsou, jako nic jiného. Byla doba za mého chlapectví, brzo po vítězství pražském [1620, Bílá hora], kdy všechny knihy psané českým jazykem pokládány právě proto za kacířské nevědomostí jistých lidí, a proto bez rozdílu, ať byly dobré či špatné, odsuzovány do ohně. Z koutu domů byvše vyvlečeny nebo z rukou vyrvány (byť se nic netýkaly náboženství), byly trhány a na zapálených hranicích páleny (např. v Praze uprostřed náměstí).^[1] Mnoho osobností, které odmítly přestoupit ke katolictví, musely odejít do exilu, např. Jan Amos Komenský, spisovatelé Pavel Stránský a Pavel Skála ze Zhoře nebo grafik Václav Hollar.

Legenda o bitvě na Bílé hoře jako české národní tragédii a následných třech stech letech temna se zrodila až v prostředí českých obrozenců v 19. století.^[2] V nacionálním pojetí české historie odvozeném od Palackého a Masaryka je pobělohorské období chápáno negativně jako doba úpadku českého státu i kultury a jazyka. Do tohoto období je situován i děj Jiráskova románu Temno, jehož názvem se často označuje celé pobělohorské období jako doba temna. K nejvýznamnějším literárním osobnostem pobělohorské doby patřil vzdělanec a český vlastenec jezuita Bohuslav Balbín.

Reference

↑ BALBÍN, Bohuslav. Bohemia docta [Učené Čechy]. Vydáno posmrtně: Praha 1777. [Citovaný text je uveden (latinsky) v druhém dílu na str. 73.]
↑ MUNZAR, Zdeněk. Od legendární bitvy na Bílé hoře uplynulo 395 let [online]. VHU Praha. Dostupné online.

Literatura

Dějiny zemí koruny české. Praha a Litomyšl: Paseka, 1993. 315 s. ISBN 80-85192-59-4. Kapitola České země po Bílé hoře.
DENIS, Ernest. Čechy po Bílé hoře. 1. díl. Vítězství církve. Centralism. Překlad Jindřich Vančura. 1. vyd. Praha: Bursík & Kohout, 1904. 633 s. [Od Bílé hory do konce panování Leopolda II.] Dostupné online

Související články

[1] BALBÍN, Bohuslav. Bohemia docta [Učené Čechy]. Vydáno posmrtně: Praha 1777. [Citovaný text je uveden (latinsky) v druhém dílu na str. 73.]

[2] MUNZAR, Zdeněk. Od legendární bitvy na Bílé hoře uplynulo 395 let [online]. VHU Praha. Dostupné online.

[1]

[2]

@@ Řádek 2: / Řádek 2: @@
 '''Doba pobělohorská''' je označení pro období české historie po [[Bitva na Bílé hoře|bitvě na Bílé hoře]] v roce [[1620]], jejíž důsledky měly zásadní vliv na politické, náboženské, společenské i kulturní poměry českých zemí. Doba pobělohorská označuje v užším smyslu dobu [[Třicetiletá válka|třicetileté války]], častěji období až do r. 1740 – nástupu [[osvícenství]], případně až do [[České národní obrození|národního obrození]].
+Zatímco zbytek 1. poloviny [[17. století]] je ještě vyplněn pokračující [[Třicetiletá válka|třicetiletou válkou]], druhá polovina století je obdobím stabilizace poměrů a zotavováním z následků války. První polovina 18. století je již dobou nového hospodářského a kulturního rozkvětu vrcholného [[Baroko|baroka]].
-Doba předbělohorská se vyznačuje relativní [[Náboženská tolerance|náboženskou tolerancí]], významnou politickou rolí [[Stavy|stavů]] a bohatou českou literární činností (doba [[Daniel Adam z Veleslavína|veleslavínská]]). Porážka [[České stavovské povstání|stavovského povstání]] znamenala zásadní změnu, bylo povoleno (s výjimkou [[Židé v Česku|židovského]]) jen [[Katolicismus|katolické náboženství]] (doba [[rekatolizace]]), [[Obnovené zřízení zemské|obnoveným zřízením zemským]] přešel stát od [[Stavovský stát|stavovství]] k [[Absolutismus|absolutismu]] a s ním spojený [[centralismus]] měl v dlouhodobějším horizontu vliv na úpadek užívání češtiny. Přispělo k tomu i ničení nekatolických knih. V druhé polovině 17. století napsal [[Bohuslav Balbín]]: ''Za tohoto našeho věku knihy české tak vzácné a řídké jsou, jako nic jiného. Byla doba za mého chlapectví, brzo po vítězství pražském'' [1620, Bílá hora], ''kdy všechny knihy psané českým jazykem pokládány právě proto za kacířské nevědomostí jistých lidí, a proto bez rozdílu, ať byly dobré či špatné, odsuzovány do ohně. Z koutu domů byvše vyvlečeny nebo z rukou vyrvány (byť se nic netýkaly náboženství), byly trhány a na zapálených hranicích páleny (např. v Praze uprostřed náměstí).''<ref>BALBÍN, Bohuslav. ''Bohemia docta'' [Učené Čechy]. Vydáno posmrtně: Praha 1777. [Citovaný text je uveden (latinsky) v druhém dílu na str. 73.]</ref>  Mnoho osobností, které odmítly přestoupit ke katolictví, musely odejít do [[exil]]u, kromě nejslavnějšího [[Jan Amos Komenský|Jana Amose Komenského]] např. spisovatelé [[Pavel Stránský ze Záp|Pavel Stránský]] a [[Pavel Skála ze Zhoře]] nebo grafik [[Václav Hollar]].
+Doba předbělohorská se vyznačuje relativní [[Náboženská tolerance|náboženskou tolerancí]], významnou politickou rolí [[Stavy|stavů]], bohatou českou literární činností (doba [[Daniel Adam z Veleslavína|veleslavínská]]) a obdobím rozvoje specifické kultury [[České baroko|českého baroka]]. Porážka [[České stavovské povstání|stavovského povstání]] znamenala dobu [[rekatolizace]], během které bylo povoleno jen [[Židé v Česku|židovské]] a [[Katolicismus|katolické]] náboženství. [[Obnovené zřízení zemské|Obnoveným zřízením zemským]] přešel stát od [[Stavovský stát|stavovství]] k [[Absolutismus|absolutismu]] a s ním spojený [[centralismus]] měl v dlouhodobějším horizontu vliv na úpadek užívání češtiny. Přispělo k tomu i ničení nekatolických knih. V druhé polovině 17. století napsal [[Bohuslav Balbín]]: ''Za tohoto našeho věku knihy české tak vzácné a řídké jsou, jako nic jiného. Byla doba za mého chlapectví, brzo po vítězství pražském'' [1620, Bílá hora], ''kdy všechny knihy psané českým jazykem pokládány právě proto za kacířské nevědomostí jistých lidí, a proto bez rozdílu, ať byly dobré či špatné, odsuzovány do ohně. Z koutu domů byvše vyvlečeny nebo z rukou vyrvány (byť se nic netýkaly náboženství), byly trhány a na zapálených hranicích páleny (např. v Praze uprostřed náměstí).''<ref>BALBÍN, Bohuslav. ''Bohemia docta'' [Učené Čechy]. Vydáno posmrtně: Praha 1777. [Citovaný text je uveden (latinsky) v druhém dílu na str. 73.]</ref>  Mnoho osobností, které odmítly přestoupit ke katolictví, musely odejít do [[exil]]u, např. [[Jan Amos Komenský]],  spisovatelé [[Pavel Stránský ze Záp|Pavel Stránský]] a [[Pavel Skála ze Zhoře]] nebo grafik [[Václav Hollar]].
-Zatímco zbytek 1. poloviny [[17. století]] je ještě vyplněn pokračující [[Třicetiletá válka|třicetiletou válkou]], druhá polovina století je obdobím stabilizace poměrů a zotavováním z následků války. První polovina 18. století je již dobou nového hospodářského a kulturního rozkvětu vrcholného [[Baroko|baroka]]. Do tohoto období je situován i děj [[Alois Jirásek|Jiráskova]] románu ''[[Temno (román)|Temno]]'', jehož názvem se často označuje celé pobělohorské období jako [[doba temna]].
+Legenda o bitvě na Bílé hoře jako české národní tragédii a následných třech stech letech temna se zrodila až v prostředí českých obrozenců v 19. století.<ref>{{Citace elektronické monografie
+| příjmení = Munzar
+| jméno = Zdeněk
+| titul = Od legendární bitvy na Bílé hoře uplynulo 395 let
+| url = http://www.vhu.cz/od-legendarni-bitvy-na-bile-hore-uplynulo-395-let/
+| vydavatel = VHU Praha
+| místo =
+| datum vydání =
+| datum přístupu =
+}}</ref> V [[Nacionalismus|nacionálním]] pojetí české historie odvozeném od [[František Palacký|Palackého]] a [[Tomáš Garrigue Masaryk|Masaryka]] je pobělohorské období chápáno negativně jako doba úpadku českého státu i kultury a jazyka. Do tohoto období je situován i děj [[Alois Jirásek|Jiráskova]] románu ''[[Temno (román)|Temno]]'', jehož názvem se často označuje celé pobělohorské období jako [[doba temna]]. K nejvýznamnějším literárním osobnostem pobělohorské doby patřil vzdělanec a český vlastenec [[Tovaryšstvo Ježíšovo|jezuita]] [[Bohuslav Balbín]].
-V tradičním pojetí české historie odvozeném od [[František Palacký|Palackého]] a [[Tomáš Garrigue Masaryk|Masaryka]] je pobělohorské období chápáno negativně jako doba úpadku českého státu i kultury a jazyka. Je to však také období rozvoje specifické kultury [[České baroko|českého baroka]]. K nejvýznamnějším osobnostem pobělohorské doby patřil člen hlavní rekatolizační síly, [[Tovaryšstvo Ježíšovo|Tovaryšstva Ježíšova]], vzdělanec a český vlastenec [[Bohuslav Balbín]].
 == Reference ==
 <references />